Sami doma - diskuze

Měli jsme podobné případy, i to blinkání po lécích :-D vždycky jsme vzali matrace z postele a jezdili po schodišti dolů :-D

Gábi ty máš super historky. Já si to sama nepamatuju, ale tím že jsem měla starší ségru jsem sama doma nikdy snad nebyla.Spíš teď řeším Ondru, od cca 6 bývá doma chvíli sám než doběhnu do obchodu, když Anička spala tak hlídal i jí. Nejdýl byl když jsem kousek od domu stála lístky na Jarka Nohavicu, mu bylo 5,5 let a musel zůstat doma s kašlem, tak dostal záložní mobil a já mu furt volala, asi po 2 hodinách se v telefonu ozvalo maminko já mám hlad, pobavila jsem celé okolí. No stála jsemm tam 3 hodiny a líslky předemnou vyprodali. Anička byla se mnou 2měsíční v kočárku. Teď je mu 8 a doma byl půl den sám, ale má mobil a v případě nutnsoti volá.

Zdravím, jako dítě jsme se sestrou byly samy doma několikrát. Jenže díky tomu, že já jsem byla zodpovědá osoba. Kolem 4-5 roku (sestra o 2 méně) rodiče už nevím kam na odpoledne šli. v té době dorazili strýc s tetou. Tehdy jsem je dostala, že jsem jim odemkla byt a otevřela - na poznámku, co kdyby byli cizí lidi, jsem jim klidně odpověděla, že jsem je poznala po zvuku a jestli by nám přece jen oni chtěli něco udělat, tak se s nimi už nebudu bavit. Tím jsem je dostala a o několik let později jsem jim hlídala 1 dítě, pak dvě, později tři a ještě později "nehodou" čtyři.Když jsem byla ve třetí třídě, byly jsme se sestrou samy celý týden - otec měl operaci zad a máma měla akutní zánět žlučníku. Sem tam nás chodila kontrolovat sousedka, ale přiznám se, že bez těch rodičů to uteklo moc rychle :-DDopad to má na mě takový, že mě nedělalo problém se sbalit a odjet pryč - na rok. Sestra se jaksi furt nedokáže odstřihnout.

Nevím úplně přesně od kolika jsme bývaly se ségrou samy, ale určitě brzy, nebylo hlídání. Takže nejnutnější dny paragraf a na doléčování už samy. Mamka nás v poledne jezdila kontrolovat, měla to z práce naštěstí blízko. Jednou prý našla ségru sedět v kuchyni na stole, protože po zemi lezl mravenec a ona se jich bála, ani nevíme jak dlouho tam tenkrát seděla

Věčně, od školky. Přes léto plná bytovka děcek, dospělý žádný. Zážitků milion, ale teda jsi dobrá, z doby kdy mi byl rok si nepamatuju nic;-).

já bývala často sama doma,ale já mám o 4 roky staršího bráchu.Myslím že až od základky jsem bývala sama,nevím,vážně si to už nepamatuju.Ale ven jsem sama chodila asi brzy,protože ve čtyřech letech jsem odešla na druhou stranu sídliště přes silnici a to jsem nesměla,ale šel tam kamarád,tak jsem vyrazila taky.Výprask si pamatuju dodnes

Ja si to pamatuji az od 1.tridy..ale verim ze nas nechavali i driv.vsak vecne chlastali;) ven sem chodila brzo sama.ale my litali po sidlisti a vecer se vratily..joo.kde sou ty casyyyy...

Si to nemamatuju. Když jsem byla nemocná, přijížděla za mnou babička..netuším, do jakýho věku.Dobře si pamatuju, že jsem jednou přišla ze školy, ve druhé třídě to muselo být a mamka nebyla doma a já si hrozně spokojeně hrála, celou dobu, co byla pryč - kdyby byla doma (a ona bývala doma s miminem ségrou), musela bych dělat úkoly. Fakt jsem si to užilaMamka se právě bála tady těch sídlištních věcí, děti na parapetu a tak, tak nás až tak moc samotný doma nenechávala. když jsem měla od třetí třídy směnovat, chodit na odpolední vyučování, dala mě na jinou školu - abych nedělala blbiny s ostatníma děckama. Takže nuda. Ale venku jsem sama bývala brzo a často. Nejlepší bylo, když jsme se s kamarádkou "ztratily", byly nám maximálně 4 roky a šly jsme domů po schodech (sme vlastně ani výtahem nesměly jezdit, řekla bych) a v prvním patře jsme potkaly sousedku a její děti a šly k ní na návštěvu. A byly jsme tam asi docela dlouho, už nás hledal celej barák, chlapi si rozdělili terén, zavolali policajty, když tu jeden taky šel po schodech a uviděl naše boty za dveřma těch sousedů