Rozumíte si s rodiči Vašeho partnera? - diskuze

bohužel se svou \"tchýní\" a \"tchánem\" spokojená nejsem, jsou rozvedení, táta je alkoholik touto dobou v léčebně, máma do toho taky zase padá. rozumět si s nimi v podstatě nemůžu, vidím je maximálně 1-2x do roka a s tátou se ani nedá komunikovat, protože je na tom fakt špatně. jako Zdeňkovu partnerku mě ale respektují. samozřejmě jim vykám. a neoslovuju je nijak, situace oslovování nevyžaduje

jak vycházím s rodiči...někdy mám pocit,že to jako v té korejské válce co už díky bohu skončila,ale tchýně na to zapoměla!Než jsme se vzali, dělali mu doma takový bugr, scény jako z hororu, řvoucí maminka vydírající citově tatínka, aby se přidal na její stranu apod.....Ale zajímavé je,že do doby než oznámil,že si mě chce vzít to bylo OK???A pokračuje to dále, neustále mu našeptává co ona chudák musela a já jak se mám...apod....přála jsem si mít laskavou rodinu a místo toho mám někoho komu vykám a musím se bát u nich nějak projevit. Bohužel jsou velmi blízko...Snažila jsem se jak mohla,ale nic...tak na to kašlu, pač jsem za to často dostala obrazně,ještě přes hubu. Aby tchýnka neměla špatný svědomí jak se o nás \"stará\" tak si malýho kupujeme hromadami dárků a jídla, co bych mu nikdy nedovolila. Jak se ohradím, následují další přednášky. Takže se snažím omezit styky na minimum!!!

s rodiči manžela nejsem spokojena od doby,kdy tchyně na mne ostře zaútočila v situaci,která se dala řešit jinak a ani po mých snahách o smír se nesnažila,naoak, šla dál a dál do krajností...snažila se nás rozeštvat. Po roce a půl takto zaútočila i na druhou nevěstu, takže rodinné vztahy velmi špatné. Nikdy mi tykání nenabídli a věřím,že do smrti se to nestane. Tchán je laxní, nic neřeší, neřekne na její manýry jediné slovo,takže u mě dost klesl ač ho mám ráda. Tchyně nám ale nadělala takových vrásek a šedin a skoro docílila našeho rozvodu,že kdybych to věděla před 5 lety,když jem se vdávala,tak bych asi utekla od oltáře...

i po 18 letech se cítím jako kukačka v cizím hnízdě, dodnes mě nepřijali, nejsem pro ně asi ta správná snacha jakou si představovali, smůla hlavně jejich teda....Vykám jim a neoslovuju je nijak, před dětma babičko, moje mladší dcera si dokonce myslí že ten pán(děda) co bydlí s babičkou je strejda....no děs..to mluví samo za sebe

Já si tykám s Michalovou mamkou,nabídla mi to po půl roce chození o vánocích a já to přijala.Michalovy rodiče jsou rozvedení.Tchýně má přítele s tím si taky tykám.S tchánem si vykám,ale hooooooooooodně si rozumím se všema.Akorát s jeho sestrou si moc nepokecáme,ale v celku je taky fajn

Tak já si z tchýní a tchánem vůbec,ale vůbec nerozumím a hrozně mě to mrzí.Máme to k nim jen kilometr,ale radči tam moc nechodíme.Bude to asi tím,že se nesmířili s tím jaký má Ondulka problém.Nyní mám svojí mamču nemocnou tak mi nemůže moc pomáhat a Ondulka se tím pádem ven moc nedostane nebot má mladšího brachu a já to prostě s nima nedám,když Ondulka bohužel ještě nechodí a musí být taky na kočárku.Když se zmíním před tchýní tak prostě nezájem a vůbec jí nedojde,že by si třeba 1 týdně mohla přijít pro Ondráška a jít s ním na procházku.Ale co se dá dělat.Její reakce je,že nemá čas a to je v důchodu.

Rozumím si s nimi. je to velká rodina a přijali mě tam všichni dobře. vídáme se tak 3x týdně a to i z toho důvodu, že bydlejí 5km od nás. ale jsou i dny, že je vidět nemusím a lezou mi krkem. oslovuji je jménem a tykáme si.

Po dlouhém začátku s tchánem si už rozumíme. Pochopil, že jsem první žena v rodině, která si nic nenechá líbit a tak to jeho poučovaání, obtěžování a ponižování skončilo.S tchíní si rozumím super, je skvělá...tykáme si a já jím říkám jménem nebo babičko( to před dětma).Myslím, že jsem mohla dopadnout huř.

s tchýní bohužel nerozumíme. Vyčítá mi maličkosti, uráží se, dělá pořád napětí, překrucuje význam slov, všichni jí chtějí ublížit. Ukradla jsem jí jejího malinkatýho chudáčka chlapečka, co bez její péče zajisté zemře hlady a ve špíně. Snad jen zázrakem přežívá už skoro 8 let Tchán je naštěstí v pohodě, jinak bychom s babičkou už asi nekomunikovali mrzí mě to, že to tak je, ale lepší to nebude.

Tchánovcům vykám a tykat ani nehodlám. To vykání mi od nich psychologicky vykazuje jakýsi odstup. A pokud nemusím kvůli nutnosti anebo slušnosti, nejezdím za nimi. O spokojenosti a nespokojenosti raději psát nebudu, je to tady veřejný web. Myslím, že stačí, když to vyjádřím kulantně, jakože v každé rodině schovávají kostlivce ve skříni a notně nepříjemné.

Ja s tchyni docela vychazim, nekdy jsem sice rada, ze je tam jazykova bariera a tim padem s ni nemusim nebo neumim nektere veci rozebirat,jen tlumocene pres manzela....Jinak nam pomaha jak muze, obcas se nepohodneme v nazorech, ale je daleko na to aby nam zasahovala do zivota, tak se to da rozdychat...Do rodiny me prijala nejen ona ale i zbytek rodiny, tykame si, v arabstine nemaji vykani jako u nas, jen castecne (oslovit \"pane,pani\" a pak tykat...), oslovuji ji neutralne \"teta\" coz je arabsky babicka

At znam koho znam, tak bud je s tchyni za dobre a nebo ne, nic mezi... Ono asi zalezi i na povahach obou zen, na tom, jak ke vztahu se svou matkou pristupuje manzel, atd... U nas je to tak, ze se tchyni moc nevidame, pred dcerou to bylo tak, ze jsme tam sli na navstevu na pul hodky a pryc, clovek nic neresil...po narozeni dcery, kdy cloveku zalezi na zdravi ditete, vubec peci, na tom co papa, o cem se pred ni ma a nema mluvit, vyjadrovat se, atd atd atd, mame od tchyne celkem odstup. Uvedli jsme v platnost urcita pravidla, moje rodice je na 100% respektuji, dokonce i tak, ze kdyz je mala u nich, volaji mi treba desetkrat za dve hodiny, jestli muze jablko loupane nebo ne, jestli muze celozrne pecivo, jestli ji davam nanuka s cokoladou nebo ji loupu atd, takze PARADA a kdyz ji dam moji mamce, tak vim, ze by NIKDY neporusila ma pravidla. A kdyz je nekdy proti, tak nerekne nic, jen ji to vidim trochu na ocich, ale nerekne slovo, protoze JA jsem mama. Ale tchyne je pravy opak. Takze podle toho mame i vztah. Dcera je na prvnim miste v nasem zivote a ridime vse podle ni, teda podle jejiho blaha. A manzel je proste uplne ten nej nej nej chlap na svete (samozrejme, vy mate tez nej chlapy! ) protoze na dceru dba stejne jako ja a i kdyz je to chlap, vi presne co ji dat muze, co ne, oblikne ji spravne, dava dceru pred veskere svoje zaliby, prestoze je chudak v praci furt. Myslim si, ze kdyby tchyne respektovala nase pravidla, mely bysme spolu vztah asi lepsi.

Tchan uz nezije.S tchyni se hlavne nebavi Pepa, ona je fakt divna hodne krivacka. Ja se aspon trosku snazim, chodim tam jednou mesicne na zdvorilostni navstevu ukazat holky. Nerozumim ji.Ona neni schopna mit nekoho rada, chova se k lidem podle toho, jaky z nich ma uzitek. Proto se ke mne ze zacatku chovala hezky, pac me potrebovala. Pak jsem zacala chodit s Pepou, tak se zacala chovat hnusne, a postupne se to vylepsovalo, jak jsem delala skolu a zacala vydelavat a tak.

rozumím, sice babička mě přijala až po roce (bohužel, měla pocit, že podrazí svoji snachu, mojeho bývalou ženu), ale s otevřnou náručí. jsou starší (přes 70 let), ale udělali by pro nás první poslední, sice mi někdy vadí, jak u nich všechno malý může a vysvětluju jí, že teda ne, ale jinak fakt v pohodě. oslovuju je babi,děda.cokoliv před nima řeknu, že se nám líbí, tak za pár dní to mám doma jezdíme tam pravidelně min. jednou za týden, ale spíš je to 2x a někdy hlídají na hodinku malého.

No jasně že jo. Robertova máma je báječná ženská..mám jí moc ráda, prostě je to naše Vlastička. No a Robertův táta je taky moc fajn, i když s ním se zas až tolik nevídám.On se teď oženil a má docela milou ženskou, takže ta je taky v pohodě. Ona vlastně celá jejich rodina je skvělá a cítím se mezi nimi, jako bych tam patřila celý život. A najednou mám 3 nové \"sestry\" a to je báječný

rozumíme sipokud nejsou na chalupě nebo u dcery v Olomouci, tak jsme spolu 1-2týdně a často mi Adámka po školce u sebe pohlídají a pak přivezou domůjasně, že generační rozdíl je znát, ale tchýně ví, co ode měmůže čekat a já to samé s ní, tak to zbytečně nehrotíme a respektujeme se...

Máme se rádi, manžela dobře vychovali :-)Syn u nich tráví hodně času, nedá na babí a dědu dopustit a oni na něj. Máťa je zdaleka nejmladší dítě v rodině, hodně podobnej tatínkovi (jedinýmu synovi), takže je na můj vkus až přezbožňovanej :-)) Tykáme si od narození syna (po deseti letech vztahu!), oslovuju je mamčo/babičko nebo dědečku (taťko bych tchánovi neřekla, to mi přijde divný). Obecně vycházíme moc dobře, líp než s našima, ale problém vždy nastane, když se nám snaží vnutit své názory (jsou zvyklí hodně kecat do života dětem-manželovo sestrám, kterým to vůbec nepřijde divné), ale my držíme spolu, tak to vždycky zvládnem nějakým kompromisem. Naštěstí už pochopili, že nám to vadí, tak na to jdou dost diplomaticky :-)))

Tím,že mě poznali velmi mladou(v podstatě jsem byla ve věku Gabky)tak se ke mě chovali nadřazeně,že já jsem dítě oni dospělí.Mi se celkem líbili brala jsem je jak rodiče.Časem jak jsem začala rozum brát tak jsem se jím v podstatě postavila a oni už si nemohli dovolit mě krtizovat.Celkem to šlo nebýt Laděnky,díky ní jsme se odcizili.Ted já na ně koukám zvrchu,že jsou to uplni blbci a jim se to nelíbí tak se neschodnem na ničem.Jsme pernametně ve vztahu,že je někdo uražený.Par posledních měsícu tam pošlu alespon děti,aby naštvala Laděnku.

tchán zemřel dříve než jsme se vzali, docela jsem ho ráda měla, dokud žil, byla tchýně ještě jakž takž normální.s Tchnýní si tykáme, říkáme jménem, vycházíme spolu v rámci slušného chování... Ale nemám ji ráda, byla špatná matka, je i špatná babička. Kamarádky, sklenice vína je pro ni důležitější, než rodina. RAdši bych měla tchýni, co by mi sice kecela do vaření, ale viděla bych, že má svá vnoučata ráda...

Nevím, co je to být s nimi spokojený. Jsem s nima spokojená, když je minimálně měsíc nevidím. Nerozumíme si, já tam nejezdím, pokud fakt už není zbytí, jako třeba na vánoce a tak. Vykám jim, mohli by být rodiči mým rodičům a to mi přijde fakt nemístný tykat jim. Jsou už dost staří, měli děti pozdě a strašně se bojí o své děti, o mé dítě atd. Do všeho kecají, když jsme bydleli u nich, soukromí neexistovalo a i teď, co už tam nebydlíme si k nám tchán jezdí jak chce. Co se narodil Adam, je to ještě horší. Naštěstí partner chápe moje důvody, nenutí mě, ale mrzí ho to, nicméně mě ani rodiče nepředělá. Jsem k nim slušná, ale důsledná, nenechám si do ničeho kecat.

Když si mě přítel poprvé dovedl domů, tak jsem cítila trochu napětí, protože ještě asi dva měsíce předtím v jejich domě bydlela přítelova bývalá, se kterou byli spolu tři roky Krom toho, já měla piercingy a tatínkovi se to moc nelíbilo. Rozumět jsme si začali, až když jsme šli s tchánem na Plzeň Tchýně mi od začátku přišla, že mě zkouší, jestli umím vařit - odešla od sporáku a řekla \"Jaruško, tady je nějaké koření, já jdu dolů za malou, tak to prosím tě pohlídej a kdyžtak to dochuť a dodělej nočky\" a odešla na dvě hodiny (já jsem pak sama udělala celej oběd, několikrát). No, teď už mě vařit nenutí a tchán už mi taky pivo nenabízí, ale docela si rozumíme až na pár maličkostí. Třeba mi vadí, že přítel musí vždycky u nich na návštěvě makat na baráku a já jsem zalezlá v pokoji nebo v obýváku s jeho mamkou. Nebo teď, když už máme dceru, tak samozřejmě nám radí, \"pomáhají\" apod., což jde samozřejmě jedním uchem tam a druhým ven, ale obtěžuje nás to. Jenže to k tomu asi patří, dělaj to i mí rodiče :) (ikdyž ne tak hodně) A pak nám taky pořád cpou peníze a kupují dceři zbytečnosti, což mě štve ze všeho úplně nejvíc ... No a tykání nepřipadá v úvahu, oslovuji je normálně paní K..., pane K...

s tchánovci z prvního manželství jsem si rozumněla úžasně, mám je moc ráda a navštěvujem se neustále, ikdyž bydlíme od sebe daleko.. rodiče mého současného manžela mě přijali jen z nutnosti, ikdyž jsem se snažila vyjít, tchýně je žárlivá, ukradla jsem jí jediného syna a nepřijala by žádnou je mi to líto, ale aspoň se tolerujem občas mě pomlouvá a uráží a chce nám mluvit do života, nikdy se neomluví, už jsem si zvykla, chovám se k ní s úctou, ale nejsme si blízké v obou rodinách jsem rodičům vykala a ani si neumím představit, že bych jim tykala zato manžel i bývalý manžel mým rodičům tykají, sami jim to nabídli a nepřipadá mi to divné manžel má s mou rodinou vztahy dobré

my si celkem rozumíme, taky i myslím, že mě berou jako svoje další děcko, co jim zbývá jiného po 10ti letech vykám jim, ale občas jim tyknu úplně na začátku mi to tykání nabídli, ale to jsme spolu byli asi jen půl roku a mi to bylo blbé, a teď furt čekám až mi to nabídnou znova a furt nic

tchána s chýni nemam..ale staci jezibaba. s tou si nerozumim-ale uklidnuje me ze je to nou-nikdy s nikym si nerozumela, a navic je senilni a stara.a pomtotana.ale kdybyhc mela tchána s tchýni, chtela bych vycházet normálne..a fajn, tak jak to meli moji rodice :o)

Lojzovi rodiče jsou moc hodní a milí, do rodiny mě přijali, ale zdá se mi, že teprve teď si začínáme být opravdu blízcí. Jenže u nás není divu, že to přichází takhle pozdě, protože bydlí na druhé straně republiky a před svatbou mě viděli asi jen 3x. Takže jsem jim vděčná, že se ke mně chovali vždy hezky, jiní rodiče by možná remcali, že nevěstu prakticky neznají. Myslím si, že i skrze tu vzdálenost mi nenabídli tykání, prostě je to jinačí, než když Lojza je u našich každý týden několikrát, ale stěžovat si nemůžu. Zatím jsme neřešili jediný konflikt a vnoučata milují a vážně je trápí, že je vidí tak málo.

dřív jsme si rozuměli a cítila jsem se u nich strašně dobře. Poslední dobou bych je nejradši poslala někam, nerozumím jim, nechápu jejich chování a názory, ke všemu mě proti nim popuzují moji rodiče, což tu situaci ještě zhoršuje. Vykám jim, říkám Pane..., paní... a stále se tam cítím jako cizí. Nebo spíš už zase.

Tchýně je diktátor a než se narodil její vnuk, tak mě celkem nemusela. A dávala to pořádně najevo. Jenže manžel je jedináček,museli jsme tam jezdit celkem často, tak jsem u nich nikdy moc nevyjadřovala své názory, protože bylo všechno špatně. Od té doby, co je Tomík na světě, tak úplně obrátila. Pokecáme si, miluje malýho a kupuje mi oblečení pro něho, za což jsem jí moc vděčná, protože to není zrovna laciná záležitost a na narozeniny a svátky přidá nějaké pěkné dárky. Tchán je pohodovej chlap.

s \"tchýní\" si rozumím asi jako s kteroukoli jinou cizí ženou důchodovýho věku. nic moc, někdy mě strašně štve, ale nic objektivního v tom není, někdy si o něčem neutrálním popovídáme. s přijetím do rodiny je to zvláštní, oni jako rodina nikdy nefungovali a nemají vůůůbec žádný rodinný zvyky a návyky (jakože spolu třeba jako rodina nikdy (!!) společně nestolovali), takže není kam přijímat. ona chodí k nám, u ní doma jsme byly tak 3x dohromady.vykáme si a jinak to nikdy nebude. neoslovuju ji, mluvím o ní jako o babičce

Jo celkem si rozumíme...kdyby bydleli blíž, tak by to možná bylo horší,ale jsou docela fajn. A švagrová je pro mě výhra...ta je pro mě jako sestra, báječně si rozumíme

My si spolu hodně rozumíme a jsem pro ně jako jejich dcera.

docela v pohode mam tchyni,je skoro 900 km daleko,asi me ma i rada,jen ji vadi,ze jsme nemeli svatbu v kostele tudiz zijeme ve svazku hrichu a deti nejsou krtene..no jo,s tim moc nenadelam,ale chovame se k sobe moc slusne

Mám partnerovo rodiče ráda,jsou fajn.Vídáme se jen občas,ale nemohu proti nim říct žádné špatné slovo.Doufám,že to tak zůstane.