Rozporuplnost - diskuze

Můj první porod se odehrál na Vánoce 2012, přesněji 25.12.2012 právě na Lochotíně v porodnici. Předporodní vyšetření vedl buď naprosto bezcitný nebo trochu opilý doktor, jehož jméno jsem bohužel zapomněla, ale pamatuju si, že ho musel usměrnit i můj manžel, protože já po jeho vyšetření brečela bolestí, což se on snažil jen zlehčovat. Kolikrát jsem mu přála, aby byl jednou vyšetřen sám sebou :) Naše holčička se narodila poměrně rychle od prvních kontrakcí, zhruba za 4-5 hodin. Porodní sál i péče a pozornost personálu byly v pořádku, myslím, že dělali, co mohli. Ale oddělení šestinedělí je opravdu pro otrlé. Takhle, vybavenost tam mají celkem dobrou, je tam snad i čisto (ve sprše jsem chytla jenom bradavici na chodidlo) a čaj si můžete vždycky dolít z erárního samovaru, horší to je z přístupem personálu. Všechny sestry tam zřejmě snědly veškerou moudrost světa a jen málokdo je ochoten se s vámi bavit jako s klientkou a ne jako z nemohoucí pacientkou, která si moc neví rady (pokud tam jdete teda prvně, jako jsem byla já). Nejvíc jim mám za zlé, že ačkoli jsem prostě nezačala ani po třech dnech kojit, dva dny cpaly ty sestry naši dceru nějakou prašivou glukozou, aby nebrečela hlady. Když jsem je poprosila o flašku s mlíkem, koukaly na mě jak na Marťana, ani náhodou. Pak jsem to musela říct pediatrovi, že malá už musí mít hroznej hlad - zhubla mi o 300 gramů - tak teprve pak mi daly prosím vás injekční stříkačku a že ji mám krmit přes malíček, aby nezapomněla sát. Bože můj, taková hloupost nebetyčná, ale tenkrát jsem o tom tak nepřemýšlela, byla jsem jim za to mlíko v injekci vděčná. Pak jeden večer jsme měly všechny maminky odejít na nějakou přednášku o péči o miminko. Zrovna byla doba, kdy měla Anežka dostat mlíko. Poprosila jsem sestru - zřejmě největší machryni personálu - jestli by jí tu dvacítku mlíka dala. Vrátily jsme se všechny po hodině plků a když jsem si Anežku přebírala zpět, tak mi na dotaz zda Anežka spinká, protože je najedená odpověděla, že není. Takže zase jí zacpaly pusu tou glukózou, aby byla ticho a spala. To jsou fakta. Další porod mě čeká v půlce léta, budu rodit zase na Lochotíně v Plzni, protože bydlím kousek od porodnice. Až budu na odd. šestinedělí, budu se už chovat jako klientka a ne jako někdo, kdo jim visí na rtech a žebrá o každou radu, čili vezmu s sebou pro miminko - dudlíček, lahvičku a sunar. A upřímně řečeno běda někomu, kdo mi bude bránit v krmení mého dítěte. Protože jestli ženská to mlíko nemá, tak jí ho z prsu nevymačká ani největší machryně z Lochotína. Závěrem ještě omluva za projevené emoce. Víte, dámy, porod si prostě stejně musíte zvládnout všechny samy od sebe, i když tam budete mít nejlepšího doktora nebo asistentku, od bolestí a vyčerpání vám nikdo nepomůže, to prostě dáte samy za sebe. Na tom oddělení šestinedělí je to trochu na dvě věci, tam to dělaj někdy ženský, co už tu práci rády nemaj.