rozježdění po autoškole - diskuze

Kdybys měla normálního chlapa, tak Ti řeknu, ať si vezmeš do auta Martina. Já když začla jezdit po dlouhé pauze (v 18ti jsem udělala řidičák, v 25ti začla řídit), tak bylo fajn tam mít Pepu, aby říkal co a jak.Začla jsem Unín - Tišnov, velmi pohodová trasa, a teda i s dětmi. Po 5ti letech řídím jak bůh, ale třeba Brno nemám ráda doteď. To je ale jen o zvyku, mám kámošky z Brna, která se bojí k nám, páč mimo Brno se jezdí podle ní hrozně rychle (jakože 90 po okreskách, ona je zvyklá se šoupat 40 po Brně).Řekla bych, že takový zlom je 1000 km, pak už člověk asi může říct, že je trošku zajetý. Taky bych řekla, že je dobré najezdit první rok aspoň těch 10tis. km, aby nezapomínal. Pak si myslím, že když třeba měsíc neřídíš, tak se nic nestane a nezapomeneš to.

U nás,když si Martin udělal řidíčák asi ve 25 letech tak hned musel naše zavést na letiště do německa asi 1000km-po dálnici atd.A pak zavést auto domu.Jela jsem s ním,ani jsme ještě neměli Gabku a byla to zkouška našeho vztahu.Tam to ještě šlo,byli tam ti naši a říkali mu co a jak,ale zpátkyTy,jo to bylo málem na rozvod.Odstupem času říkam,že to byla výborná škola života-když zvládl uřídit toto,zvládnul už vše.

Ahojki, já jsem po autoškole jezdila s mojim v jeho autě..v zimě jsem si pak ale netroufla a po zimě jsem se už zase bála, tak jsem se na to vyprdla a nejezdila vůbec. Až pak asi cca po 2 letech mi tatík dal jeho staré auto, on si koupil novější, takže jsem zase začala, protože jsem se nebála, že odřu něčí pěkné auto. A taky jsem se přestěhovala na vesnici, kde velice busy nejezdí, takže mě i okolnosti donutily jezdit.

No ja nijak, ja ve stredu vyzvedla ridicak a v patek uz jsem vezla plne auto zenskych do prace (25 km), hned jsem prebrala rizeni v rodine ja,protoze byvali manzel ridil katastrofalne a jeste usinal. Celkem brzy jsem absolvovala cestu Ostrava-Bratislava.....cca pulrok trvalo,nez jsem ziskala vetsi jistotu a pak uz jezdila bez stresu. Ted ridim malo,zaprve vse mam v dosahu pesky,za druhe Ahmed je skvely ridic,tak se nechavam vozit a za treti mala nesnasi jizdu v aute tak ji uklidnuju

Já když jsem si udělala řidičák a slavnostně ho donesla domů, taťka mi dal klíče od auta, ať se projedu sama, za což jsem mu vděčná. Dodneška nemám ráda na sedadle spolujezdce o kterém vím, že jezdí lepší než já. Jinak já ač si udělala autoškolu ve velkém městě, tak stejně jsem pak jezdila z 99% přejezdy mezi městy a samotné popojíždění po městě mě dost dělalo problémy (přejíždění z pruhů do pruhů, připojovací pruhy, tramvaje...). To jsem vlastně pořádně naučila až cca před třemi lety po zakoupení vlastního auta, a to má řidičák přes deset let :-)

hned den co sem mela ridicak- hned sem zacla jezdit, brno blansko, okoli- jezdila sem porad abych s evyjezdila..

protoze jsembydlela v centru prahy,jezdila jsem hned a presne asi 16 h po obdrzeni ridicaku jsem vyjela sama svym malinkym autem asi 70 km pod Barcelonu...super cesta pro novacka,zabloudila jsem sice do Lyonu,ale zase si uzila spousty legrace...a cestu zpet jsem uz jela skoro jak profik

po koupi auta jsem dennodenně jezdila do práce, poté jednou za rok na dovču, během týdne cca 800-1000 km, všechno po vlastech českých, několik let. Až přišlo dítě a jezdím imrvére, občas mám pocit, že auto je moje druhé já. K tomu připočti, že před RD jsme oddrandila X km denně v práci na \"ještěrce\". Dodnes mám hrůzu z dálnice, ze slovenských silnic a nekolikaproudých kruháčů. Do Brna a Prahy mne nedostaneš ani za zlatý prase. Zetko na zadním okně mám dodnes pečlivě obnovovaný, furt se necítím jistá v kramflecích coby šofér, a že jezdím od 20. A je mi 33.

dělala jsem papíry v Praze, takže první moje cesta vedla z Prahy do Nymburka. Bylo mi špatně strachy ale zvládla jsem to. Mě třeba pomáhá jet s někým, i třeba neřidičem, že na to jako nejsem sama Na parkoviště necho´d, to je zbytečné, řídit umíš jinak by ti papíry nedali a na parkovišti nic neprocvičíš. Nejezdila bych do hustého provozu ale tam u vás bys to zvládnout mohla. Ale chce to jezdit. Prostě si naplánuj trasu, třeba do krámu cca 10 km daleko a zpět. Přesně si zmapuj kudy pojedeš aby tě něco nepřekvapilo, už tak budeš dost vystreslá. Nakupováním se trošku uklidíš a pak pojedeš domů. To zvládneš,

Takže den po tom co mi dali řidičák jsem jela asi1, 5km do prace. 14dni na to jsem jela po dálnici na kraj Brna se 14ti letym Ondrou. Po 2 měsících jsem jela trasu Ostrava az za Brno taky v autě jen s Ondrou. Po Brně jezdit jsem si troufla az o rok později po tom co jsem byla nucena přejet celé Brno.

No,já jsem po získání řidičáku jela asi poměrně brzo,ale po těch 3 týdnech čekání na něho jsem docela ztratila tu odhodlanost a začala jsem se dost bát vyjet.Sem tam jsem jela,ale nikdy sama a nakonec to dopadlo tak,že už jsem skoro 3 roky nejela vůbecAle chci zase začít.

Dělala jse, řidičák ve větším městě - Hradec Králové takže tkový ten panický strach jsem neměla. Po dostání prvního řidičáku jsem hned první víkend jela s taťkou do Olomouce a kousek za, on si tam u známé dal vinko a i když byla domluva že pojede domů odjezdila jsem to sama, tuším cca 150km za celý den -dálnice, město, šaliny.Pak jsem jezdila minimálně, sem tam mi taťka či kamarád auto půjčil ale vždy vedle mě seděl řidič. Asi po 5 letech po řidičáku jsme si auto pořídili a jezdila jsem jen já, byla to stará herka, na naučení dobrý a od začátku jsem byla řidič jen já a po pár výletech v okolí jsem se vrhla do velkoměst. Prahu jsem nikdy teda nedala. Před asi 2měsíci jsem sedla za volant po 4letech, auto bylo veliký, automat a já se klepala jak při řidičáku. Zatím jsem byla jen tady u nás v okolí, ale už se nebojím.Celkově bych radila nezaleknout se a jezdit, já musela odjet hned po autonehodě druhý den nějakých 300km a tvrdím kdybych to neodjela tak už za volant nikdy nesednu.

já mám zakázáno jezdit sama, všude se mnou prej bude jezdit chlap :) Ale kam dáme dceru, abych ji v případě srážky nezabila, to už mi neřekl :)

důležité je jezdit. kdy jsem jela úplně sama, to už si nepamatuju. ale jelikož to záleželo na tom, kdy my někdo půjčí auto, tak to asi docela trvalo jinak jsem jezdila hned po autoškole pod dozorem a přeučováním otce, podle nějž mě v autoškole naučili všechno blbě dnes zpětně hodnotím jeho dril pozitivně, tenkrát mě to pěkně štvalo. jestli je kámoška řidička, která má trochu najeto, tak je to dobrá příležitost k potrénování