Rozchod po 9ti letech - diskuze

Pročítám tu vaše příběhy a tak vám svěřím i ten můj...Byla to láska jo trám, nevidím neslyším...dnes je to zoufalství a trápení....žili jsme si tak nějak normálně, hádky byli, bylo i dobře...koupil se dům, ve kterém bylo spousta práce (a asi důvod veškerých neschod) a přítel začal pracovat v zahraničí 400km. Nějakou dobu to fungovalo, já mlčela a žila v rozbombardovaném domě a on jezdil jak byl čas, jednou za 14 dnů jednou za 3 neděle. I na to jsem si zvykla, pak se nám narodil malý a já s ním v podstatě žila sama a tatínek se na nás jezdil jen a jen dívat..pokud jsem mu řekla ať začne doma konečně taky něco dělat, že takhle už se žít nedá, tak mi bylo řečeno, že on chodí do práce a vydělává, tak co víc bych chtěla.Jednoho dne (v září) mi došla trpělivost a řekla jsem mu že pokud se nezačne snažit tak já takhle žít nechci a odejdu...brečel, oba jsme brečeli, řekl ať mu dám tři měsíce že se to srovná. Nesrovnalo se nic, bylo to mnohem a mnohem horší, skoro jsme spolu nepromluvili a když už mluvili tak jsme se hádali. Ve finále(v prosinci) jsme zjistila že jezdí za jinou...udělala jsem to co jsem nikdy nechtěla udělat a koukla se do telefonu a našla ji tam vyfocenou (nahou ve vaně) hnus.To už jsem přemýšlela, že s ním zústanu jen kvůli malému...Jeho matka mi řekla, že je to vlasně moje vina a to byl impuls k tomu sbalit se a jít.Teď jsem s malým skoro dva měsíce odstěhovaná, je nám dobře...Jenže, ex na mě zkouší výhružky že si malého vezme s sebou do německa, já ho budu vídat jednou za 14 dnů a ještě si tam budu muset dojet a spoustu dalších věcí, které mě tak strašně bolí.Já mu ve styku s malým nijak nebráním, vídá ho kdy chce, myslím že i pro malého je to lepší, ale to jeho vyhožování je neúnosné.Setkala jste se některá s něčím takovým??