Rok 2008 také bohužel nejhorší - diskuze

Ahoj,sice sem dlouho nechodím, přispívám po skromnu, ale mám to tu hrozně ráda!!Můj rok 2008 byl také zatím nejhorší jaký jsem, kdy zažila.Na počátku roku jsem sice změnila zaměstnání (pracovala jsem za přepážkou na poště a dost mě to stresovalo:naštvaní zákazníci, koletiv plný ženských, co umí jen jedna druhou pomlouvat a dělat naschvály.. prostě nic moc pro mě) a začala dělat v knihovně (skvělé, klidné místo, super vedoucí a čtěnáři). Bohužel změna místa bylo to jediné dobré co mě potkalo..Jsem vdaná téměř 3 roky a s manželem chodím 6, myslela jsem si, že mám život jako z pohádky (ve všem jsme si rozuměly, na všem podstatném se shodly)... po změně zaměstnání jsem začala domu chodit dřív a měla asi víc času sledovat manžela (nevím jakto, že jsem na to nepřišla když jsem dělala na poště??).. zjistila jsem, že tajně pije. Ráno (když jsem odešla do prace) brzo vstal, rychle se opil, pak se z toho vyspal, uklidil, uvařil a navečír, když jsem přišla domu byl celkem v pohodě... ale pak už pil i odpoledne, nacházela jsem flašky (nejprve pivo pak víno, nyní i vodku) různě poschovávané (ve skříni, na WC, v botníku atd). Nedokázala jsem to pochopit.. začaly jsme to řešit. Nejprve, že přestane pít úplně (nevydržel), pak, že si bude kupovat pivo normálně domu nebo, že bude častěji chodit s kamarády, aby neměl pak potřebu pít doma sám (nestačilo-tzv. s jídlem roste chuť-chtěl víc a víc)..Nejhorší je, že manžel nepije jen tak pro zábavu... má psychické problémy, je labilnější, pořád si myslí, že ho nikdo nemá rád, že má nějaké zlé já.. také se prý doma sám nudí a je ve stresu..Začal tedy chodit k psychiatrovi (dostal antidepresiva) pak jsme chodily spolu do poradny.. bohužel s tím nepřestal a já s alkoholikem žít nedokážu (abyste pochopily: můj táta taky hrozně pije a celý naše dětství prokalil a vím jak byla mamka nešťastná, nedalo se s ním mluvit natož žít.. a já takto žít nechci). Navíc se samozřejmě manžel trochu změnil: už na něj není 100% spolehnutí, zapomíná, taky je někdy agresivní.. takže jsme se skoro celý rok prohádaly.. já vyhrožovala, zakazovala, ustupovala, trpěla, ale také ho pořád milovala, ale už to prostě nejde.. přes svátky se se jezdilo po návštěvách, tak se držel, ale v neděli večer (po krásné, romantické, zamilované 14ti denní dovolené) jsem mu našla vodku (připravenou na pondělí, kdy měl volno a já šichtu do 17). Zklamal mě! Sliboval, že nový rok bude jíný..Je mi hrozně... děsně mě štvě, že se nesnaží.. jsem plná otázek: proč pije tajně? Proč jsem na to nepřišla dřív? Chce vůbec přestat? Proč nám kazí život?Manžel ví, že s alkoholem já žít nedokážu (zná mého tátu a taky ho odsuzuje a přitom dělá to samé a za čas by to bylo ještě horší..) Navíc se v září pokusil o sebevraždu (snědl nějaké léky na depresi) (noc před tím než měli přiject jeho rodiče na oběd, měl narozeniny)... ustály jsme to, nic se mu nestal, ale..Nevím jak dál.. ale říkám, že jsem mladá a že se z toho zpamatuji a začnu žít znova sama a časem snad někoho potkám. Ale jsem hrozně naštvaná, že to došlo až sem..Sebevědomí mám na nule:celých 6 let jsem věnovala jemu, nemám skoro žádné své kamarády (parta z dětství se rozpadla, po gymplu se moje kamarádky rozeběhly do světa).. čas jsem trvávila jen s ním, mou rodinou nebo jeho... nic víc jsem nepotřebovala, byla jsem max. spokojená..Život je prostě šílenej!Promiňte za tak dlouhý příspěvek!!