renovace kuchyne - diskuze

Já se taky vyjádřim Mít ty peníze já třeba ušetřené nebo ještě z předchozí práce a nebo kdybych třeba vyhrála tak to udělám třeba bez zeptání ze dne na den.Tím že bych si musela vzít dluh, tak ne. Možná ještě kdybychom nebyli mažele. Ale takhle bych zadlužila i jeho a to mi přijde nefer. Na takovém rozhodnutí by se museli podílet oba.

Tom by se ve mě hlavně hodně zklamal a to já bych nedopustila.

noo, nové kuchyně by si asi všiml..nejpozději o víkendu, když by šel vařit. nejspíš teda

no byl by v šoku a asi by nebyl moc nadšený i když by se mu třeba kuchyń líbila.

no já bych do toho rozhodně sama nešla. Jen v případě že by byl můj manžel ignorant, který mi to bojkotuje, tak bych si to zařídila sama, jeho čučení by mi pak bylo jedno. Po výměně kuchyně bych velmi záhy změnila i manžela. K čemu by mi potom byl, když ne k tomu aby jsme spolu vytvářeli hezké bydlení a hezký život

mě by zabil, že máme dluh.

tohle si nedovedu ani představit, protože u nás nemožné, já bych mu to nemohla udělat i když ho vídám málo (cca 1x měsíčně, víkend) stejně když chci něco kupovat tak voláme a domlouváme se, peníze jsou i jeho tak aby věděl, za co to chci tady utratit když je to větší částka

Já bych to neudělala ani hypoteticky. Tohle už je velký výdaj a tím spíš pokud by se jednalo o půjčku/splátky, tak by o tom musel vědět. To není jen o kuchyni, to je o důvěře.

No já bych si to neriskla. Jednak se bojím dluhů a o takových částkách rozhodujeme oba. To nejsou nové boty na jehlách, které se jen tak přinesou domů, se slovy: ty mám dávno.

Hmm, otázká zní, co by na to chlap řekl... Lojza by asi zůstal stát s pusou dokořán a kdyby zjistil, že jsem nás bez jeho vědomí zadlužila, určitě by mě za to nepochválil. Rozvod by nejspíš nehrozil, ale určitě bych ho hodně zklamala.

Já bych tohle nedělala.Jen ať si pár tvorstva taky užije,kuchyň by byla i pro něho

Ja bych to ani nemela sanci udelat,na tak dlouho chlap z domu ani nechodi , ale jinak my se o vsem radime a rozhodujeme spolu...

na tohle je tak trochu expert moje máti. Ona si vždycky všechno udělala podle sebe, kupovala tajně nábytek, bourala zdi, sháněla řemeslníky. Totiž otec měl vždycky pocit, že nic nepotřebujem, že se nemusí dělat nová koupelna, že se nemusí stěhovat pokoj s obývákem a jako ve své podstatě měl pravdu, ona to nebyla potřeba.. přece voda tekla i v hnusné vaně, spát se dalo i v místnosti 2x2 metry :) On prostě nikdy nic nechtěl a nikdy nic neudělal, mamka se za život s ním naučila sádrovat, štukovat, obkládat, vrtat a spoustu dalších takových věcí :) Já mám chlapa taky línýho, ale šikovnýho, jenže stejně na něj musím dohlížet, protože není takovej puntičkář jako já. On je schopnej vymalovat pokoj kolem nábytku :) Ale je fakt, že už jsem hodněkrát přemýšlela, že si najmu řemeslníka a vykašlu se na to, až Jarda bude mít čas, peníze a náladu, protože třeba na stůl do kuchyně čekám už 10 měsíců, na elektriku stejně tak dlouho :)

Já bych něco takového nemohla udělat, protože u nás se o všem radíme, třeba i o tom jaký koupit foťák, lednici a pod. Spíš bych se snažila ho ubýt argumentama.

tak jestli to bylo na mě, tak jsem neradila za zády manžela, ale bez jeho pomoci, když mu na tom stejně nezáleží mi by se to nestalo, protože bych chlapa, který mi přinese místo židle krabici nebo orácený prádlový koš nebo který se v klidu dívá, jak umývám nádobí v dřezu do kterého teče odpad z myčky kopla někam kdyby mi záleželo na kuchyni a manžel nechtěl hnout zadkem, tak bych si poradila sama.. ale asi bych taky řešila nejdřív bydlení než dovolené, elektroniku, psa.. u nás by to asi bylo celé jinak čímž Barči fandím, ať se jí to podaří dotáhnout do konce a nemusí už takové věci nikdy řešit