Rekonstrukce - diskuze

jj rodinu nezapojovatsliby-chyby. Ty chtít nemůžeš, ale oni tvou pomoc jo, to znám

jo,jo s rodinou jsou vždy ty "nejlepší kšefty"Taky jsme si baráček s manžou raději předělali sami,než se neustále někoho doprošovat aspoň jim nic nedlužíte

Ahoj Adélo, chápu, že se potřebuješ vypsat, je to záhul, takhle před narozením mimíska řešit byt a hlavně nějaké neshody. Taky by mě vytáčelo, kdyby mi někdo opakovaně sliboval pomoc a pak zase domluvené rušil, to bych ho asi poslala do háje. Na druhou stranu, promiň, třeba jsem to pochopila špatně, mám ale z tvého příspěvku dojem, že máš pocit, že rodina si pomáhat musí a že jsou tak nějak povinni (nebo se to od nich očekává), když začnete budovat, že naběhnou na brigádu. Bohužel ne. Předpokládám, že ty bys asi pomoct šla, kdybys mohla, zřejmě takto uvažuješ a očekáváš stejné jednání i od tvého okolí. Bohužel to tak v životě vždycky není. Naštěstí takovou zkušenost jako ty nemám, jak psaly holky, i u nás v rodině jsme zvyklí si vzájemně pomáhat a taky by mi bylo smutno, kdyby se na mě někdo vykašlal v době, kdy bych pomoc potřebovala nebo na ni musela spolehnout.Vlastně jo, pár takových zklamání nám život taky uštědřil, ale naštěstí né ve vlastní rodině. Poradili jsme si s manžou sami, ale jak říkám já, "mají to mě jako v záložně". To znamená, že se bavíme dál, jako by se nikdy žádný podraz, žádná nefér akce nekonala, ale třeba jednou budou potřebovat oni nás. Vím jistě, že se na ně nedokážeme vykašlat docela, ale myslím, že jestli někdy taková situace nastane, tak jim tu jejich levárnu připomenu.Život je prostě takový - bohužel se člověk musí spoléhat jen sám na sebe, maximálně ještě na nejbližší rodinu, případně přátele. Takovéhle situace hezky prověří charaktery lidí, to mi věř, tím jsem si jistá (asi už toho mám za sebou taky o něco víc než ty).Doporučuju ti, když už máte vlastně téměř hotovo, pokus se to hodit za hlavu, vztahy v rodině kvůli tomu nehroť, ale třeba taky jednou švagr se švagrovou přijdou....Přeju ti co nejmíň stresů, ať si posledních chvil s miminkem pod srdcem užiješ v klidu.

Jo jo, taky u mě v domečku probíhá rekonstrukce a neni to nic jednoduchýho. Kdybych nebyla v 36. týdnu, tak bych pomáhala, ale už tam mám vstup zakázán a na domku dělá můj táta (64 let) a to sám!!! Do porodu to stejně nestihneme, takže po porodu budu pomáhat, jak se dá. Na ostatní opravdu spoleh neni (ani na otce miminka, který svou pomoc ani nenabídl!). Tak přeju, ať se práce daří a švagrem si nekaž náladu!

Jo tak to teda máme stejné akorá že já mám zhnilého chlapaten taky pořád jen slibuje no a skutek utek.Táta by mi pomohl ale zase toho má za celý týden v práci dost a přez výkend aby si odpočinul tak maká na zahradě,jinak tam nikdo nic nepodělá,sice já se občas přidám a to jenom když malá spí jinak to nejde.Asi se tu práci těch chlapů budeme muset naučit dělat sami.