rada pro prvorodicku - diskuze

Ahoj Veru, dostala jsi mě - vždyť já už jsem na světě víc než dvakrát dýl než ty Přesto by mě nenapadlo, že bys mohla řešit tykání - jasně, že si tu tykáme všichni Určitě celou situaci zvládneš, tady jsou všichni vždycky připraveni pradit, podržet. Miminko je závažný životní zlom, tak ti držím , určitě budeš v poho. Už to, že máš obavy, znamená, že to řešíš, že se tím zabýváš a nebereš to na lehkou váhu, ale zas to nepřeháněj, on tě povede instinkt. (Já si taky myslela, že se nedostaví, ale nezklamal, mateřství máme tak nějak v krvi snad všechny.)Z tvého dotazu jsem pochopila, že máš strach nejen celkově, ale i z porodu? Tak tady je má rada, mně taky pomohla: Porod bolí, bylo to tak vždy, je to tak a zůstane to tak. Když ti někdo bude říkat něco jiného, kecá. Ale je to bolest, která má smysl, která vede k něčemu krásnému, je to nejkrásnější bolest na světě. Vlastní kontrakce se snaž vnímat ne jako bolest, nereaguj na ně tak, že to nezvládneš, že to vzdáš. Naopak. Říkej si, že s každou kontrakcí je mimísek blíž a kontrakce se snaž "vítat" (vím, zní to blbě ) Jak budeš mít mimíska u sebe, na bolest ani nevzpomeneš, to je ověřený fakt, tentokrát ne kecy.Držím , zvládly jsme to všechny, ty nebudeš vyjímkou. Přeju ti pohodové těhu a kráááásného a hlavně zdravého mimíska.

Ahoj Verčo,vítej mezi námi,jak píší holky,hlavně na sebe a mimi dávej pozor Pokud si nebudeš s něčím vědět rady,klidně se ptej,od toho jsme tu

Ahojky, myslim, ze je uplne jedno, kolik ti je let, cekas prvni miminko a to jsou na pochybach snad vsechny zenske. Ja ted uspavam skoro dvoumesicniho chlapaka, kazdy den je pro nas necim novy, zajimavy, vzdycky se najde neco, s cim bojujem. Ale to je asi normalni.Zkus se dat co nejvic do pohody, hodne relaxuj, delej si radost, miminko v tvym brisku pozna, jakou mas naladu. A cim ju budes mit lepsi, tim lip bude i tvymu miminku! Fakt.A zkus se nebat. V porodnici te to nejdulezitejsi naucijou a zbytek opravdu zvladnes.

Ahoj Verculko, jestli máš přítele stále u sebe, tak to určitě skvěle zvládnete, hlavně se moc nenamáhej, netahej těžké věci, v kterém jsi týdnu?

verco,neboj,to zvladnes,hlavne ze ses rozhodla si mimco nechat a beres to vazne.Uvidis ze vse prijde samo a take dej na svou intuici.Miminku staci,ze ho milujes,vse ostatni prijde tak nejak samo.A neboj se na cokoliv zeptat!!!!!Verca.

z ničeho si nedělej hlavu - hlavně klid. Mysli spíše na budoucnost - co tě čeká, co budeš potřebovat. Nevím jak jsi na tom s pomocí - dej vědět kde bydlíš, uvidíš že se někdo z Bolu najde kdo je poblíž a rád pomůže. Já jsem z Prahy. Co ti nejvíce doporučuji je psychicky se připravit na 6-ti nedělí (v nemocnici)prostě si trvat na tom aby ti pořádně vše ukázali a vysvětlili /třeba i několikrát/ pak z toho budeš čerpat celou dobu. Hodně štěstí a ničeho se neboj - nic není tak zlé jak to vypadá.

ahoj, uz to, ze o sobe pochybujes a vubec ze o tom premyslis, je myslim dobre znameni, ze to myslis vsechno vazne a ze to neberes na lehkou vahu. Co ted uz, ze?:)) Kolik je let pritelovi? A mate aspon oporu u rodicu?Teda doufam, bo sami by to bylo asi docela narocne zvladat. Ale drzim palecky. Rozhodne se na miminko moc tes ono to pozna!!

Jejda jejda taková mlaďoučká maminka. To zvládneš určitě, a klidně nám tady tykej, jsme jedna velká rodina

Klidně tikej, sme rádi že jsi sem našla cestu, myslím že to zvládneš, jsi sice mladá, ale to je přece lepší než bejt stará Takže se ničeho neboj přeju tobě i miminku hodně zdravíška a hodně síly do života.