První menstruace - diskuze

Nemáte vyzkoušené menstruační kalhotky ? Docela o tom uvažuju, ale zajímalo by mě jestli kalhotky při menstruaci moc nezapáchají ?

Ahoj, má dcerunka se svěřila jen mně (mamce), dá se říct, že se nic nezměnilo, ale to také díky dárku, který ode mě dostala a kde se dozvěděla co a jak.:) Přikládám odkaz https://www.maluna.cz/knihy-menstruace-intimita/moje-mala-cervena-knizka/

Měla jsem radost, cítila jsem vzrušení! Máma s náma o tom nikdy nemluvila, vždycky jen řekla, že nám to stejně řekne babička. Babička si s náma o tom hodně povídala, mohly jsme se zeptat na cokoliv. První to věděla babička, máma asi až za týden.

Moje první menstruace přišla zcela neočekávaně tři dny před 16 narozeninami. Ten večer si pamatuji jako by bylo včera. Koukala jsem na televizi. Dávali zrovna katastrofický film SOPKA Nyní mi přijde úsměvné, že to má jistou spojitost. Člověk by si představil erupci a následně červenou vytékající lávu. Byla reklama a já jsem s překvapením na toaletě zjistila, že už je ze mě velká holka S radostí jsem to hned řekla mamince, která mi dala vložku. Už od dětství jsme si povídali o všem a já zapáleně poslouchala o MS, o porodech, prostě o všech strastech i radostech ženského pokolení Proto ani nepřišlo žádné velké povídání či poučování. Zahlédla jsem jen jiskřičky v očích a hrdý pohled. A i já jsem byla pyšná.

Bylo mi 12, byly zrovna uhelný prázdniny a já byla s mamkou u babičky. Šla jsem na záchod a zhrozila jsem se, že jsem se pokadila nebo co. Vůbec mě to nenapadlo, tak jsem to řekla mámě a ta mi dala vložky Ria, hrozný prkna to byly. Všechno jsem měla nastudovaný, ale zaskočilo mě to.

Dostavila se ve 13 a bylo mi trapně. Nikomu jsem to neřekla, až večer, když mě mamka poslala se vykoupat, jsem jí řekla, že se koupat nemůžu. Dost koukala a vynadala mi, že jsem jí to neřekla, že s tím dělám cavyky. Pak mi přinesla příručku o MS s tím, že se mám kdyžtak přijít zeptat. Ale já bych za ní stejně nešla, nikdy jsem jí nevěřila.

já jsem dostala MS na táboře ve 13 letech. Že to dostanu, na to jsem se těšila tak moc, že jsem sebou preventivně nosila vložky, abych nebyla překvapená, až se to stane :D no a stalo se to právě na tom táboře. Jenže mi nedošlo, že slipové vložky nejsou to samé, co normální vložky, takže mi stejně pak \"tety\" musely nějaké dát/koupit. Proběhlo to tak, že jsem šla na kadibudku (splachovací záchod nebyl) a našla \"to\". S radostí jsem běžela do pokoje do chaty a vytáhla slipovku, kterou jsem si hrdě nalepila na kalhotky (křivě). Následně se šlo na bazén a \"tety\", jak jsme jim říkali, mě pořád popoháněly, abych si šla obléct plavky. Asi po dvacaterém upozornění jsem jim řekla, že na bazén nejdu, protože ... ani jsem to nedořekla a jim to došlo. Začaly mě objímat a brečely, pořád mi opakovaly \"Jaruš, ty jsi žena!!\" :D Zpětně mi to přijde hrozně ujeté, ale tenkrát jsem se cítila jak king! :D Na bazén jsem samozřejmě nemusela a měla jsem pak i spešl režim, třeba jsem nemusela do lesa na borůvky, když jsem nechtěla, nebo jsem nemusela na sportovní akce, ale já většinou stejně šla. No a taky kvůli mě venku vyrobili sprchu se závěsem a dokonce mi tekla i teplá voda a měla jsem dovoleno se sprchovat 2x denně, oproti ostatním, kteří to měli na etapy snad 1x za dva dny :DTakže moje MS byla krásná :))

Já jsem svoji první MS dostala cca ve 12 letech.Na táboře,čehož jsem se bála nejvícAle zvládla jsem to.Řekla jsem to vedoucí,koupili mi vložky a bylo.Na pocity si moc nepamatuju,jen na to,že vložky tehdy byly nelepící (ony už se vyráběly i lepící,ale v tom obchodě ve Vrbně je neměli)a jednou mi jedna vyklouzla z kalhotek do nohavice tepláků,když jsme někam běželiAle ustála jsem to,ven celá nevyklouzla

měla jsem příšernou náladu pár dní, s matkou jsem již v té době skoro nekomunikovala - mojí mámou byla spíš babička, ani nevím jestli jsem se jí svěřila, o takovýchhle věcech jsme se moc nebavili, co jsem potřebovala vědět jsem se dozvěděla od kamarádek ve škole, ale pamatuju si první menstruaci mojí neteře, byla zrovna u nás na noc a druhý den jsme jeli na výlet do Prahy, celý den nemluvila o ničem jiném, šli jsme přes přechod a červená na semaforu jí to hned připomněla, viděla bezdomovkyni a hned ji zajímalo jak to při menstruaci dělá ona a tak pořád dokola, na záchod jsme chodili snad každou půlhodinu zkontrolovat situaci ....prostě jsem z ní ten den šílela

Ja jsem spíše měla zajímavější druhou MS.Dostaly jsme jí s kámoškou současně a byly jsme spolu na dovolené v Seči-ja jela místo její mamky ,její rodiče se rozváděli a dovolená už byla zaplacená.Byly jsme v chatičce v kempu a chodily na veřejné wc-co hodinu si vyměňovat vložky,jo to byla spotřeba.Nic jiného si z té dovči nepamatuji jen ty veřejné wc a naše nekonečné diskuze u výměnný.Ty,jo musím se jí na to zeptat,jestli si to pamatuje.

Byla jsem s rodiči na dovolené v Tatrách. Den před tím jsme měli naplánovanou asi 30km tůru. Měla to být hřebenovka. Vyrazili jsme brzo ráno, vyšplhali na hřeben a tam nás stihla strašná bouřka. Asi nejhorší v mém životě. Blesky padaly pár metrů od nás. Byli jsme fakt vysoko, kolem jen kosodřevina, fakt hrozilo, že to do nás napálí. Tak táta rozhodl, že musíme seběhnout níž do údolí. Udělali jsme to teda a asi další hodinu jsme leželi v kopci v těch kosodřevinách promoklí na kost a čekali, až se ta bouřka přežene. Protože jsme ale sešli z cesty a nechtěli jsme už riskovat návrat na hřeben, kdyby se bouřka zase vrátila, dost jsme bloudili. Věděli jsme jen, že musíme z kopce do údolí. Byly tam díry po tom, jak tam chodili krávy z pastvy, tak jsem doufali, že dojdem k nějaké salaši - došli jsme, chtěli jsme se tam trochu usušit a ohřát, ale nikdo tam nebyl, bylo zamčeno. Pozitivum ale bylo, že od salaše vedla uzounká pěšinka - konečně naděje na civilizaci. Vydali jsme se tedy po ní. Asi po hodině se tátovi podařilo zorientovat se v mapě a zjistil, kde asi tak jsme. Byli jsme v údolí, kterým jsme se měli vracet, jen mnohem dál. A tak jsme šli a šli a šli. Mokří, vyřízení ale docela šťastní, že nás ta bouřka nesejmula. Nakonec jsme dorazili asi v deset večer. Z 30km jich bylo nakonec asi 45. Nikdy v životě jsem se necítila unavenější. Bylo mi dvanáct a ráno jsem se probudila s krvavýma kalhotkama. Přežila jsem nejhorší bouřku v životě a stala se ženou :-D

vůbec si nepamatuju kdy poprvé, jen vím, že jsem se strašně styděla chodit pak vložky zabalené v novinách chodit vyhazovat do koše, tak jsem to vždycky někam schovala a vyhazovala pak hromadně...pak si ještě pamatuju, jak mi bylo na gymplu blbě a chtěla jsem jít domů si lehnout a musela jsem za třídním ať mě pustí..3x se mě ptal \"a co máte\" a já furt, že mě bolí břicho a bylo mi trapně a po čtvrté už se zeptal \"a co máte další hodinu?\" tak jsem nahlásila češtinu a mazala domů

Ve 14ti letech. Šla jsem to říct mámě, bylo mi dost trapně. Máma to odbyla slovy \"tak si tam vem vložku\" a bylo vystaráno :)

vzpomínám si že to přišlo ve škole při poslední hodině. Ten pocit když jsem si vzala vložku byl děsný, byla jsem skálopevně přesvědčená, že to na mě musí každý poznat. Asi jsem i hodně směšně šla. Byla jsem najednou dopělá, jiná, šťastná. Úplně ze mě ta proměna v ženu vyzařovala. Mamce jsem to řekla po příchodu z práce, objala mě a pogratulovala mi slovy - no vidíš, už je z tebe žesnká. Byl to šťastný den !!!

Mě bylo 13, kamarádky už to měly a furt vyrypovaly jaktože já ne. Hodně jsme se o tom bavily, tak jsem aspoˇn věděla, o co jde. Když jsem to dostala, mamka byla zrovna na týden pryč, nějaké vložky doma měla, další jsem kupovala s taˇtkou, když jsme jeli do sámošky, naštěstí to nijak nekomentoval Já myslela, že se to má ještě nějak vybalit z té svrchní vrstvy. Pak jsem furt chodila kontrolovat, jestli už mám měnit. První použití tamponů byla taky komedie. Ráno před školou jsme si je byly s kámoškou koupit a ještě před výukou nainstalovat. Ona už to uměla, tak se mě z vedlejší kabinky furt ptala jestli už hotovo No mě to nešlo, tak po první hodině, kdy jsem trpěla, šel mrcha ven. Já jak tomu nerozumněla, tak koupila jakési velké a nedostala ho pořádně dovnitř. Pak byla sranda druhá menses na táboře, to mi vedoucí furt jezdil kupovat vložky, jsem měla dost spotřebu. A kamarádka mi od zdravotnice nosila ibalgin, abych vůbec mohla vylézt z chatky.

Tak u nás se o tom hodně mluvilo ve škole, měli jsme různé hodiny, kdy nám vysvětlovali, co se děje s naším tělem a co máme čekat, že přijde. Moje \"první\" ovšem přišla ve chvíli, kdy jsem byla v ozdravovně. Prostě jsem se ráno sprchovala a nejdou krev. A co teď??!! Samozřejmě jsem sebou vložky ani náhodou neměla, taky nebylo hned kde si je koupit. Nikdo mi tam nebyl tak blízký, abych se mu svěřila :o(. Ale nechat to jen tak taky nešlo. Jo to byla jedna z nejdelších sprch v mém životě :o). Nakonec sem sebrala všechnu odvahu a vypravila se za jednou \"vychovatelkou\", která tam občas vodila svoji malou holčičku a já z ní měla pocit, že je taky člověk (ne jako ty všechny ostatní vychovatelky, které nám byly tak vzdálené). Bylo úžasné, jak to pojala - vzala si mě stranou, zeptala se, jestli mám vložky, nabídla mi erární s tím, že musím až bude příležitost koupit jiné. Ukázala mi, jak je používat :o). Domů jsem pak v dopise psala, že bych potřebovala poslat vložky :oD a jaké bylo mé překvapení, když mi byly poslány vložky do bot :oD.

To je jedna z mála věcí kterou si vůbec nepamatuju.

Svou první mensturaci jsem dostala v 9ti!!! letech, neměla jsem o tom ani párů, byla jsem z toho nešťastná a vyděšená, styděla jsem se to kdekoliv říct a když už jsem musela, třeba u babičky na prázdninách, tak mi třeba nevěřili mamka mi něco málo k tomu řekla, koupila vložky a tím to haslo...jáá to nenáviděla, fakt, já jsem kvůli toho bulela každý měsíc dokud jsem se asi v 11 nenaučila používat tampony, prostě jsem to zkusila a od té doby nic jiného

mně bylo necelých 12let a řekla jsem to mamce. Asi mi nic nevysvětlovala, všechno jsem věděla.Ty vložky tenkrát byly hrozný (žádný křidýlka)

Svoji první MS jsem dostala přesně na své 13. narozeniny. V té době byla moje mamka v 5. měsíci těhotenství s mým bratrem. Cítila jsem se hrozně. Vyfasovala jsem balík vložek a na WC studovala návod na použití. A oproti těm dnešním tenkým, voňavým a s lepící páskou, to byly hnusný, tvrdý prkna bez lepící pásky (psal se rok 1983). Pamatuju si, že to byl víkend a já celý den proležela. Taťka se potutelně usmíval a já nenáviděla mámu, že mu to řekla, že je ze mě ženská.A ještě jedna vzpomínka. Šíííííííííííííííleně jsem se styděla chodit vložky kupovat. Dnes mi to přijde stejně normální jako kupovat rohlíky či máslo. A to jsem nakupovala v samoobslužné drogérii.Dnes se musím smát, jaké jsem byla střevo.Jo a pamatujete na ty fronty na vložky a toaleťák na přelomu 80. a 90. let?