projevy agrese ?? - diskuze

nase holky (22mesicu) nas kousou tak je za to vzdy placnu,co s tim take nevim

Lucko,Anička to zkusila 2x a pokaždé dostala výprask,to si nesmí dítě dovolit,opravdu hranice toho,.že rodičům se neubližuje je velice důležitá- mě ale zase Anička nadává,nerozumím slovům,jájí nadávky neříkám,lae ten tón , kterým to říká je naprosto jasnýZačala jsem taky na ní kvůli tomu mluvit slušně a říci že jí mám ráda,ale ať jde do pokoje a příjde až bude hodná a ještě jí pošlu pusinku- vychází to lépe než když jsem jí plácla a do pokoje dovlekla.

Taky to obcas s Honzikem resim. Pokud se vzteka a placne me, reknu durazne NEEE, ze se to nesmi a kdyz se vzteka porad, necham, ho v mistnosti a jdu pryc. Ale zjistila jsem, ze nejlip zabira, kdyz zacnu delat Auuu, jako ze me to opravdu boli. To je pak videt, jak se stydi a bezi me mazlit

teda tolik reakcí jsem ani nečekala! vidím, že to máte některé ještě složitější! je mi jasné, že budu muset vytvořit svoji strategii, ale všem moc děkuju za podporu a podělení se o vlastní zkušenosti! a držím nám palce, ať to přežijeme ve zdraví

Máme to s Martínkem - přesně od tohoto věku. Od počátku řeším tak, že jej plácnu přes tu nohu nebo ruku, kterou po mě vypálí - někdy se takto tlučeme vzájemně, protože on odmítá uznat mou autoritu, ale vydržím abych byla ta poslední já (nemluvím o nějakých ranách, ale opravdu jen lehkém plácnutí - v zásadě jde o gesto). Už to polevuje...

Tím si projdou skoro všichni,malá taky kouše,kope a plácá maminku. K nikomu jinýmu si to nedovolí.Je lepší si toho nevšímat,oni ještě neumí ovládat vztek a tak používají tyhle zákeřný metody.Někdy zvednu hlas,nebo jdu pryč.Jindy se sní snažím domluvit,co vlastně chce,ale pokud je to nějaký rezolutní zákaz tak jsem důsledná.Řeknu NE a důvod.A ať se klidně postaví na hlavu.

Souhlasím, náš Filípek je také zlobidlo a zrovna dnes jsem musela také zakročit, když jsem mu něco zakázala a on na mne vyplázl jazyk a začal křičet jako by ho na nože brali!!!Si nedovedu představit, že by to udělal někde ve společnosti.Nikdo mi to nevyvrátí, ale já si myslím, že je jiná doba, protože když já byla malá, tak jsem si bála jít koupit žvýkačku, protože jsem se styděla a Filípek si dokonce už ve 2,5 letech s paní prodavačkou povídá!!!Ani si nepamatuji, že bych se tak vztekala a chtěla v obchodech vše, co jsem viděla!!!!ze začatku jsem si myslela, že to bude tím, že mám syna a né dceru, že holčičky jsou hodnější, ale časem jsem opravdu zjistila, že děti této doby jsou úplně jinačí, aže s tím asi nic moc nenaděláme, i když se snažíme sebevíc!!!!!Já už se toho navysvětlovala, ale asi zbytečně!!!Jsem na něj asi příliš měkká a on zkouší, co vše vydržím!!!!Ale myslím si, že to takhle doma má většina z nás, né????Musíme jen vydržet!!

No Fífí taky zkouší,někdy mě plácne,někdy kopne,taky plácnu,akorát jsem četla že bychom jim to neměli oplácet protože si PRÝ berou vzor,může máma,můžu já..Něco na tom možná pravdy je,už když si uvědomím že vše se snaží po nás opakovat..Většinou se snažím aby to nedošlo tak daleko,s tím kopnutím,snažím se při vztekání odlákat pozornost něčím co vím že má rád,kostky,knížka a poslední dobou funguje náš pes..Filip se začne vztekat,brečet-kvůli něčemu,tak já si sednu na zem a zavolám si našeho pejska a začnu se s ním mazlit,Fífí žárlí,tudíž se hned přidá a záhy zapomene na vztekání..Nevím zda činím správně ale důležité je že v ten okamžik to funguje..Ale jak říkám někdy dojde i na plácnutí..Asi jsem ti moc neporadila,ale aspoň jsem tě utvrdila ve vědomí,že v tom FAKT nejsi sama..