Soni,tak jsme zalovila v deníčku a dělaly jsme to asi takto:Krmení 2:50,6:35,9:10,12:05,15:55,19:05,22:05. Po nočním krmení jsem jí musela asi tak hodinu i více nosit v náručí aby zabrala a pak jsme jí optarně uložila do postýlky.Na to první "denní "krmení už hýkala v postýlce(byla už ve své, ve svém pokoji)přebalila jsme jí ,nakrmila,pohoupal v náručí.Položila na gauč a ukazovala jí třeba velký červený polštář,už se na něj dokázala i dívat a otočit hlavičku,někdy byl to pro mě úspěch.Za pár půl hodinky jí to umohlo a spala.Já jsme jí nebudila na jídlo,jen kdyby to bylo déle jak 4 hodiny.Většinou usnula zase tak na hodinku a já si lehla taky pak mě zase probudila ,moc neplakala,jen tak hýkala.Pohoupala jsem jí,přebalila ,nakrmila a zase jsme si chvilku hrály s tím polštářem.Nad přebalovákem jsme měla růuná cinkátka,to jsem při přebalování rozhoupala a to se jí moc líbilo,někdy jsem si hrála tam s ní.Několikrtát tam i usnula,obložila jsem jí aby se neskutálelaTak to šlo dokola...Procházka bylo vysvobození z těch čtyřech stěn,chodila jsme odpoledne třeba na hodinku,podle počasí(byl duben,takže už začánalo být tepleji) Hodně jsme chodily do poradny,to byl taky skoro celodenní program.Kolem druhého měsíce jsme jí dala hrazdičku a to jí zabavilo na dlouho.A měla jsme jí už na zemi na ece s tou hrazdou,už se smála a začala broukat ,už nejenom křičela.Taky jsme jí dvakrát dávala na bříško,ale to nerada.Soni,za chvilku už to bude lepší.O nějakém řádu nemohla být u nás řeč,koupání bylo velmi nepravidelné a hlavně ne denně,je to i lepší na jejich ochrannou vrstvu kůže.A jídlo i procházky podle nás obou jak jsem měla sílu.Ráda jsme chodila i po městě do obchodů,to jsme si zase připadala jako člověk a večer třeba hurááá na kolo,to byl neuvěřitelný relax.Jestli už jsi zdravá,tak si najdi aktivitu ,tatínek je šikovný jak už víš,a o mimi se postará i 1x týdně cvíčo ,nebo jen kavárna s kámoškou tě nabijí energií.A to že nemůžeš nic pořádně udělat je jen příprava na to co příjde v dalších měsícíchAni nevím,kdy naposledy jsme uvařila oběd najednou...Většinou začnu dopoledne v deset a je tak akorát v pět ,když se manžel vrací,to prostě s Aničkou nejde.