K tomuto zamyšlení mě vedla pondělní událost. Jela jsem po půl desáté večer ze stepu, najednou za mnou houkání, blikání STOP. Nejprve jsem to chtěla ignorovat, ale vzápětí mně došlo, že se to asi týká mě.Zastavím, brzy se dozvím, proč tolik hluku, blikání a proč si připadám jako největší zločinec světa. Nesvítilo mně jedno z pravých světel. A teď nastává ten rozdíl, jak to bylo a jak by to mělo být.Jak to tedy bylo?Pánové byli sice slušní, ale stres neustálé blikačky STOP na nejrušnější řečkovické ulici v době, kdy již děti byly doma samy, asi nemusím popisovat. Dobrých 10 minut jim trvalo, než mě perlustrovali, pokuta byla naštěstí symbolická. Ještě mně dali dýchnout, asi jsem vypadala po té hoďce a půl stepu dost rozjetě :-). Ještě, že jsem nepojídala v autě mé oblíbené višně v čokoládě, které mají v sobě alkohol, to by byl pěkný průšvih.A teď klapka a ...A teď ten sen, jak by to bylo za ministra vnitra - pistolnice Calamity J. :-):Vůz Policie ČR elegantním obloukem objede auto se závadou a policista pohyby ruky v rytmu tanga zastavuje řidičku: "Ruku líbám milostivá paní, dovoluji si Vás upozornit, že Vaše pravé světlo právě dosloužilo. Pokud dovolíte, otevřu si zavazadlový prostor a kapotu a dovolím si Vám tu závadu uctivě opravit, pokud s tím samozřejmě budete souhlasit," otázal se zdvořile policista a než bys řekl policie, vyměnil žárovku, popřál řidičce šťastnou cestu a spokojeně z dobře vykonané práce odjel na služebnu. Žádné lustrování řidičského a jiného průkazu, a pokuta, no, kde že, to již u české policie neplatí, začala totiž skutečně pomáhat a chránit. Pokud jste tuto fikci dočetli do konce, tak si zkuste přát, ať se stane realitou, bude-li nás více, možná se k tomu nebudu muset stát ani ministrem vnitra.