Proč jste manželé? - diskuze

Tak já se předně chtěla vdávat jako bezdětná a netěhotná( byla jsem krásně štíhlá a mohla jsem se řádně opít), to se mi teda nepovedlo, páč se můj drahý nechtěl ženit. A mě bylo trochu líto, že budeme mít dítě a já budu mít jiné příjmení...o ruku mě požádal asi 3 týdny po porodu- já v naprostém šoku, protože by mě to ani ve snu nenapadlo...samo, že jsem řekla ano, protože s ním chci být celý život a mít stejné příjmení, ale zároveň jsem byla celkem zklamaná, protože už jsem nebyla štíhlá(ani kvůli svatbě jsem nezhubla), neměla jsem pořádně čas na plánování a vybírání a vlastně mě to ve shonu událotí ani moc nebavilo....takže svatba byla sice hezká, to zase jó, ale rozhodně ne nezapomenutelná...a vdávala jsem se vlatně hlavne proto, abych se jmenovala stejně jako moje dítě-děti...

My jsme spolu 18 let a nejsme svoji.Když mi bylo asi 19,tak jsme se zasnoubili,ale pak jsme časem postupně došli k tomu,že na náš vztah nepotřebujeme potvrzení úřadů.Takže jsem vlastně svobodná matka

Protože se milujeme, a svatbou jsme tak oficiálně naši lásku oslavili, se všemi, co ji s námi oslavit chtěli.

Nechtěla mít dítě bez svatby. Prostě jako manželka mám v případě, že by se něco stalo manželovi, větší práva a nároky, než jen jako jeho přítelkyně a matka jeho dítěte.

jo adokonce i po 10 letech a skoro 5 mesicich manzelstvi a i pres to ,ze vubec jsme netusili ze jsme tak dlouho spolu a neslavime zadne vyroci svatby apodnedostavam kytky,darky si vyberu sama a to jen kvuli detem...ted uz mam teda i kytku k narozkam,protoze je dobre at to vidi,at pak nejsou mezi detma za trubky ..a neslysela jsem asi dobrych 10 let miluji teproste vim,ze to tak je a je nam spolu dobre

protoze chceme..

Začali jsme spolu chodit neb jsme si seděli, měli stejné zájmy, smysl pro hůmor a mooooc jsme si seděli....krásný vztah.Brali jsme se, protože jsme se domluvili , že se vezmeme, měli jsme psolu dítě a dítě se jmenovalo jinak než já :-) Pak kvůli případnému vdovskému a syrotčímu důchodu

brali jsme se cca po 6 letech vztahu (7 rok je prý ve vztahu kritickým bodem buď je to na rozchod nebo svatbu, jak mě poučili mé zkušenější kolegyně), vůbec než ke svatbě došlo plánovali jsme společné bydlení, mimčo, to přišlo nečekaně, takže jsme se vdávala 3 měsíce před porodem v kruhu rodiny, s odpolední grilovačkou čuníka a večerní žranicí, takže to mímo nás k tomu defacto posunulo, chtěli jsme být už úplná rodina než se prcek narodí se stejným příjmením, ale že máme papír je jen formlaita - zrovna včera jsme přemýšlela, kdy že jsme se to brali jestli 5.4. nebo 4.5. , důležité je že se máme stále rádi můžeme se na sebe spolehnout

Protože jsem se chtěla v 18 vdávat za kohokoliv.Protože rozvod beru jako potupu.Protože se dětí rodí až po svatbě což by u nás bez svatby nešlo-na IVF mohli jen manželé.Protože bylo společné zdanění manželu,protože zjištuji,že kdybych ted za něho nebyla vdaná tak bych na to byla blbě.Takhle mě nemůže jen tak nechat být a oženit se s nějakou černoškou.V průběhu let to byli teda rozličné důvody-tenhle poslední,že jsem překazila vdavky nějaké černošce,to mě těší nejvíc.

Poprvé protože to chtěli moje rodiče a taky jak píše Naďa děti se rodí až po svatbě, nechtěla jsem dopadnout jako slonice a být těhotná 2roky.Jsem \"chytřejší\" děti se narodí i bez svatby a jestli ta svatba jednou bude tak asi jen z důvodů čistě praktických finance a společný majetek. To že se máme rádi nepíšu jako důvod, to se budeme mít i bez papíru z radnice a po první zkušenosti to je opravdu jenom papír co nic nezaručuje.

My z lásky. Chtěli jsme být spolu, chtěli jsme založit rodinu, postavit domeček, ... a aby každý věděl, že k sobě patříme už napořád.

Hoď sem tu stejnou otázku tak za 10 let Budeme s manželem slavit teprve první výročí svatby, o ruku mě požádal po 3 měsících a po 8 měsících jsme se brali Už po dvou týdnech jsem mu řekla narovinu, že se chci usadit, s někým žít, mít děti, psa a takový ty obyčejný věci a pokud nechce to samé, tak ať radši hned jde a nebudeme se zdržovat...No a on chtěl to samé Důležitý pro nás bylo společný příjmení pro děti, společný dluhy, já jsem pyšná na to, že o něm můžu říkat \"můj manžel.\" Prostě to pro nás mělo nějaký smysl, ještě pořád to bereme jako nějaký magický pouto

donutila jsem ho chodili jsme spolu šest let, myslím že bylo na čase. Cukal se, ale nakonec povolil ;) jeho budoucí tchýně se o to postarala

tak uz budeme mit dve deti, a preci jen kdyz se vezmem tech 25 tis na zemi nenajdem co nam stat da kdyz budu doma s deckem:D:D:D a taky se mame radi , a tobik zacina chpat ze se jmenuju jinak, a zcela nechape jakto:D

Nevím, manžel chtěl, mě to bylo jedno(prostě mi nezáleželo na tom, jestli se vezmeme, nedovedla jsem si sebe představit jako nevěstu v načančaných šatech a jiné ptákoviny). Navíc jsem měla za svobodna dítě.Teď po 10-ti letech manželsví jsem ráda, že jsem vdaná za toho nejlepšího chlapa na světě, s pýchou říkám slovo manžel. Nedovedu si představit, že bych byla jen přítelkyně, mě to přijde jak matračka(nikoho nechcu urazit, je to jen můj osobní dojem).Brali jsme se z lásky, nebyly v tom peníze, děti ani nic jiného.

jsme spolu 12 let, vždycky jsem si ho chtěla vzít, protože je to muž mého života. Svatbu beru jako posvátnou a důležitou instituci, prostě být \"vdaná\" a \"svobodná\" je hodně velký rozdíl, alespoň pro mě. A já jsem za ten rozdíl ráda. Brali jsme se, když jsem byla těhotná, chtěla jsem svatbu mnohem dřív, ale vhodné podmínky k tomu byli až po 9 letech vztahu. Mám ráda svůj status vdané ženy a ráda se tím chlubím. Taky mě to kolikrát \"drží na uzdě\", že jako vdaná nemůžu skotačit někde do rána a tak, už jednou jsme se před svatbou rozešli a nechci to opakovat. A dítě náš vztah jen utužilo.