Probrečenej den - diskuze

Ahoj holky, dneska byl teda den. Teď už je to O.K., ale dopoledne bylo hrozný. Manžovi rodiče se dneska kolem 21:00 v noci vracej z Egypta a byli domluveni, že kdyby letadlo přistálo nějak pozdě, třeba před půlnocí, tak má pro ně přijet. Ale on se rozhodl pro ně jet i když přistanou v plánovaný čas. Že je prostě překvapí. Mimochodem bydlíme 30km východně od Prahy, tj. na letiště je to od nás 76km... A hlavně, já si představovala, jak poslední dva dny budeme furt jenom spolu. Jako by nestačilo, že každej den z celých 9ti měsíců příjde domů v pět - z toho se půl hodiny koupe + dřepí s Bleskem na hajzliku a pak kouká na zprávy nebo na kriminálku Miami. Takže to si člověk moc nepokecá. A v osm už je zalezlej v ložnici u druhý televize a čumí na nějaký dokumenty... Jsem furt sama. Ale vydržela jsem to a prostě jsem si myslela, že ty poslední dva dny budou jenom moje. A tak jsem se rozhodla, že pojedu s ním! Ale to mi začal vymlouvat, že je to další jízda autem a to je nebezpečný a na letišti je spousta lidí se spoustou možnejch nemocí z celýho světa a tak. Tak jsem začala brečet. A pak už jsem brečela kvůli absolutně všemu. Že se bojim vyvolání porodu, císaře, že jí nebudu moct vytlačit, že se o ní nebudu umět starat, co když bude ošklivá, co když to nebude holka, ale kluk, co když... A jelo to. Fakt hormonální výlev jako prase. Tak jsem se najedla a šla si na \"hoďku\" lehnout. A probrala se za 3 hodiny... To byl den... Zastřelte mně už někdo. Ale trochu jsem si zlepšila náladu přerovnáním věcí ve vestavné skříni. Akorát jak jsem u toho sedila na studené zemi, tak mně rozbolelo břicho a zdá se mi, že zemně něco teče. Ale už to neřešim, to bude zas kámoška kvasinka. Sorry za román, ale musela jsem se vyzpovídat z toho hroznýho dnu.