Pro Meridene i dotaz k ostatním: Proč my ženy nedržíme při s... - diskuze

V sekci Vtipy Janney jednou napsala:Pratelstvi mezi zenami:Jedne noci neprisla zena domu.Druhy den rano rekla svemu manzelovi,ze prespala u kamaradky.Manzel zavolal jejim 10 nejlepsim kamaradkam. Ani jedna z nich o prespani jeho zeny nic nevedela.Pratelstvi mezi muzi:Jedne noci neprisel muz domu.Druhy den rano rekl sve manzelce,ze prespal u kamarada.Manzelka zavolala jeho 10 nejlepsim kamaradum.Osum z nich potvrdilo,ze tam jeji muz prespal a dva rekli,ze u nich porad jeste je...tak asi tak.

podle me chlapi spolu sice souperi- kdo vypije vic piv,ma rychlejsi´auto a podobne, rekla bych ze to tak neprozivaji jako nektere zeny.a ze jich neni malo..i kdyz se nepohodnout nebo se neco stane vyrikaji si to u piva vetsinoua uz to neresi a nepitvaji. my se ve vsem rypeme a utapime se v tom,.,,jsme asi fakt jiny druhcelkove je na nas myslim nalozeno vice v zivote..nastesti si pratele vybiram peclive,rozlisuju zname a pratele a mam kolem sebe uzasne, krasne- myslim ted hlavne ´dusevne a prejici zeny, ktere nepotrebuji sobe ani jinym porad neco dokazovat...samozrejme se najou i falesne, neprejici , pomlouvacne ale ty mezi me pritelkyne rozhodne nepatri...celkove bych rekla vidim to i u sebe obcas bohuzel,ze my zeny tezko na utrpene krivdy zapominame...

Díky za zajímavé názory a postřehy. Asi máte pravdu, zřejmě to souvisí i s tou realizací a náplní.

Ja musim rict,ze jsem osobne mela veliky problem nejak zdarne fungovat v zenskem kolektivu,aby si kazda nesepotala meza zady.Casto mi byla prisouzena ttalne rozdilna povaha a od toho se vse odvijelo.Az tady na BOL jsem nasla vicero kamaradek, ktere o me v prvni rade uvazovaly pozitivne.A najednou se to zacinam ucit zde v USA - tady to citim uuuplne jinak. Nezazila jsem jeste ANI JEDEN pripad nejake zavisti nebo zarlivosti ci pomluv.Ja teda nevim, ale jestli ono to nebude nejen o zenach,ale prave taky o ceskych zenach????Ja si myslim,ze je zakladni problem v sebevedomi.Ono kazdy extrem skodi.Male sebevedomi nas srazi, nuti zavidet a posleze i nevrazit na ostatni. Prehnane sebevedomi zase vee k soutezivosti a nazoru,ze ja \"vim vsechno nejlip,mam nejlepsi vkus,nejlepsi vychovu a pod.Rekla bych ale ,ze kazdy musi zacit sam od sebe a to tim ZE BUDE K OSTATNIM PRISTUPOVAT PREDEVSIM POZITIVNE, SOUSTREDIT SE NA JEJICH SILNE STRANKY. Na kazde zene jsou vec , ktere muzeme nesmirne obdivovat.A musim apsat jeste jednou - ja jsem v uplne euforii, jak jsou mistni zeny nezavistive,usmevave a bez komplexu

To je zajímavá otázka. A já vlastně vůbec netuším. Já třeba jsem se díky BOLu naučila naslouchat názorům jiných maminek - a snažím se o to pořád. Tím spíš, když já mám třeba názor jiný... Zjistila jsem, že osobní zkušenost je k nezaplacení. Samozřejme jsou tu i maminky, jejichž styl mi nevyhovuje, ale - a to je velká výhoda virtuálního babince - tak se jim prostě vyhnu, nereaguju na ně apod. Bohužel v reálném životě tohle udělat nejde. Ono to asi taky hodně souvisí se sebevědomím... Pokud budu mít vlastní realizaci, náplň dne, budu si sama sebe vážit, tak nebudu mít ani čas a hlavně ani chuť sledovat životy cizích lidí a někde je za rohem pomlouvat.

Proč né všechny držíme při sobě, protože jsme právě ženy. Já taky nechápu, proč někdo umyslně dokáže ubližovat druhému. Ale je to tak a je to hodně smutné

Ženský jsou prostě takový a musí pořád probírat nějaký jiný ženský. Kamarádek mám spoustu, některý jsou drbny a dozvím se toho hodně a s některými probíráme plány a radíme si a ani nás nenapadne o někom mluvit. Asi by to znělo trapně kdybych řekla, že jsem nikoho nikdy neprobíralahlavně v práci.

Taky zasnu,ze jsme se tu tak sesly.A skoro se nehadame a nepomlouvame.A ze je tu tolik lidi co me chapou.V beznem zivote mi moc lidi nerozumi a mam pocit,ze vsem lezu na nervy.Krome dvou dobrych kamaradek a rodiny se ani s nikym nebavim.A diky bolu nemam ani potrebu.Konecne je nekdo kdo me posloucha-cte.Hura.

no, Jani, ono je to možná tím, že chlapi si spíš dají přes tlamu, než aby pomlouvali...úroveň to taky nemá, co si budem povídat.A asi muži mají jiné priority než ženy, to je jasný.A myslím si-sobecky-že celkově mají v životě mín starostí, mín si se vším lámou hlavu, atd.Však to zažila většina z nás-jednu typickou situaci za všechny:Hádka, naprosto běžná, ostřejší výměna názorů..Ležím v posteli, přemýšlím, dumám, mrzí mě, že jsme se pohádali, probírám to ze všech stran, čučím do stropu ještě hodinu, dvě, jsem z toho špatná, nemůžu usnout.A ted chlap-z mého hlediska, z hlediska ženy:Po hádce přijde, pokouší se o sex, což naprosto nepochopím, jeho kecy, že jsme se přece pohádali kvůli něčemu jinému to ještě umocní...načež se otočí a během tří minut chrápe jak dřevorubec.já to nechápu, jak může???!!!!Moc by mě zajímalo, jak na to nahlíží ten muž.Třeba takto?:Sme se pohádali kvůli kravině, no ta se zas tváří a čumí do stropu, sex holt zas nebude, tak na to kašlu a jdu radši chrnět, počkám, až do rána vybublá....Ale třeba se pletu, jen si myslím, že muži potřebují jasno a proto nejsou moc dobří intrikáni, oni potřebují vědět, bud ano, nebo ne, černá, nebo bílá, atd.Ale co třeba se mnou?Pro mě i černá barva má spoustu odstínů....tak to je pak těžké...my za vším něco hledáme, mužský mají většinou hned jasno-je to blb, kašlu na něj....ale nás ten blb dráždí a máme potřebu ho odblbit i za cenu jeho nesouhlasu....jsme prostě složité osobnosti, my ženya proto si většinou bereme chlapy, aby nás doplnovali a občas i krotili...

Ja nevim, je nas bab v tehle republice 5 milionu, tak ze bychom byly vsechny kamosky?Pepa dela ciste v muzskem kolektivu a je to same v blede modrem. Navic chlapi nemaji zadny soucit, takze kdo se vetsine nelibi, toho vystipou z kolektivu tak, ze da vypoved sam.

Já vždycky z legrace říkám, že v příštím životě už bych chtěla být jedině chlap. Jelikož je tohle web víceméně pro ženy, tak tady často nadáváme chlapům, ale i my ženské jsme občas pěkné semetriky, ovšem zase trošku jiným způsobem. Příjde mi, že oproti chlapům jsme mnohem víc závistivé (ano i já občas závidím, kdežto můj manžel řekla bych že ne a jestli jo, tak to rozhodně nepoznám), víc věci řešíme a bereme si je k srdci. Nějak mi teď došlo čtivo, tak jsem zabrousila do babiččiny knihovny a přelouskala najednou asi 10 knížek od Javořické a i když literární kvalitou zrovna neoplývají, docela jsem se poučila. Jsem ráda, že jsem ženská a v téhle době, dřív jsme na tom byly mnohem mnohem hůř a chlapy teď máme taky miliónové. Alespoň já jo. Mrzí mě, že Katku nějaké \"drbny\" vyvádějí z rovnováhy, ale je dobře, že to tu píše, člověk si musí nějak ulevit a jakkoliv se snaží nad takové věci povznést, stejně ho to v koutku duše mrzí. Asi jako mně, že nám opět někdo ukradl květiny co jsme s mamkou sadily na hřbitově.

noo Jani, taky už jsem nad tím kolikrát dumala...a nic moc nevymyslela Prostě to tak je, asi máme v nozku něco navíc....co nás nutí dělat podobné věci Proto se tak nějak vyhýbám velkému ženskému kolektivu...jednou za čas ano...ale nic se nesmí přehánět Ale tady , na BOLu , bych řekla, jsme se celkem sešly....samá skvělá ženská