banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

Přišel mi od jedné z Vás pěkný e-mail k zamyšlení: - diskuze

23 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Gratuluji!Nám všem , kterým je mezi 20. až 55 lety... Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v 50., 60., 70., 80. letech, neměli vůbec šanci přežít... Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné pro děti bezpečné flaštičky na medicínu. Žádné pojistky na dveře a okna, a když jsme jeli na kole/koloběžce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme pořád lítali někde venku. Z jedné flašky nás obvykle pilo několik , ale všichni jsme to ve zdraví přežili... Několik hodin jsme se mořili a stavěli káry ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme z kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika přistáních v pangejtu jsme ji demontovali. Brzy ráno jsme si šli ven hrát a přišli jsme domů, teprve až se venku rozsvítily lampy . Rodiče si užili pěkné nervy, ale mobily neexistovaly, takže nebylo kam volat... Neměli jsme žádné Playstation, Nintendo eller X-box - vlastně ani televizní hry, žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, počítače, chatrooms a internet. Měli jsme kamarády, byli jsme venku a vyhledali jsme si je!! Spadli jsme ze stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, vyrazili si zuby, ale nikdo kvůli těm úrazům nebyl žalován. Byly to úrazy a nikdo nenesl vinu - jen my! Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás druzí varovali, nikdy jsme si nevypíchli oko. Posledních 50 let bylo explozí nových nápadů. My jsme měli volnost i odpovědnost - naučili jsme se chovat a poradit si... Blahopřeji!!! Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě!!!I Ty jsi jedno z nich :o).Něco na tom je, ne?
Moje řeč. A musím přiznat, že se snažím tak vést i své děti. Asi mi to jde, protože od rána otravují, že chtí ven (za každého počasí), televize je nezajímá - radši si čtou a zpívají. No a na rentgenu už nás znají jménem. Ale kluci jsou veselí a spokojení a když mají zábavu, nezlobí.Takže hlavně aby to dětství přežili - jako my!
Jo jo, takoví jsme byli... A užili jsme si krásně dětství, ne že ne! Dopřejme to i těm svým prďolům, ať nevyrůstají ve sterilním světě, kde na všechno musí být certifikát o nezávadnosti a davy úředníků, které to kontrolují.
@Dr. House
I když jsem zastáncem bavlněných plen,tak musím připomenout,že jsme byly depresivní děti,protože jsme měly mokré a zapařené zadečky
@susila To se daří i s těma papírovýma.
To je krásně pravdivé!!!
Sice jsem se narodila ke konci 80. let,ale tohle vsechno jsem zazila a jsem tomu moc rada. I kdyz jsem jako mala PC mela..nikdy jsem u neho nevysedavala cely den...Babicka s dedou mely mensi hospodarstvi..takze kravy,prasatka,kozy,slepice,kraliky...no bylo toho fura. Kdyz jsme se cela velka rodina schazeli proto,abychom sesbirali obrovske pole brambor...nebo kdyz se susilo seno...skakani do slamy...mimochodem jeste dnes mam velkou jizvu na noze jako pamatku:) Moc rada na to vzpominam a jsem stastna,ze jsem to mohla prozit. Tesim se na to,az to budu jednou moci vypravet svym detem..i kdyz oni si mouna budou myslet,ze je to nejake Sci-fi
@Lenunka A těh dětských her, co sme venku hráli... šipkovanou, Honzo vstávej, Halí halo, skákat přez gumu, míčovou abecedu, línej tenis. a pod... teď když si chci hrát se synovcem a neteří a nějakou hru jim vysvětluju, tak na mě koukají jako na blázna, co si to vymýšlím za hry. Prostě to neznají!
@nobby Jo jo my jsme hrali porad neco,hlavne tade vybijenou a fotbal.Kdyz si vzpomenu kolikrat jsem mela narazeny prsty v dlazy :-)Ale na ty casy vzppominam nejradeji,hravali jsme hodiny a hodiny.Nase parta byla super a kolikrat jsem si uz rikala ze bych si klidne zase neco zahrala.No jo kde jsou ty casy :-)
Jsem sice pražské dítko,ale naštěstí jsme bydleli na okraji Prahy.A protože jsem se nikdy nechovala jako hodná holčička tak také pamatuju jak jsme chodili krást do zahrad třešně,jablka,atd.Co šrámů a boulí jsem si přinesla domů,nikdy se to nijak neřešilo.Na druhou stranu asi díky tomu že jsme prožívali skutečný život a né život vymyšlený na PC by nás nikdy nenapadlo píchnout třeba nůž do kamaráda jen proto aby jsme zjistili co to udělá.My to totiž věděli.Je taky pravda že rodiče neměli tolik důvodů se o nás bát.Těžko posoudit jestli je dnešní doba horší nebo lepší,vše má své pro a proti.Ale v každém případě je jiná,naše děti prožijí trochu jiné dětství a my asi jen můžem doufat že i oni na něj budou s láskou vzpomínat.
je to krásné vzpomínat na své dětství.můj syn bude mít taky doufám krásné dětství,ale nikdy si nezažije to co já,bojím se aby ho nepohltila televize,počítač a ostatní v mém dětství neznámé věci.dnešní děti jsou úplně jiné než jsme byli my.
@jasko souhlas
Holky a ze školy jsme chodili přes pole,u kravína skákali ze stohu,lezli do velkých kanálů,lítali po louce a lese....které naše dítě to někdy zažije?
@Silvinka holky já jsem tak děcko z dědiny(i když narozené ve městě),chodily jsme ke konům ,kravám.....Maty viděl o víkendu krávy a měl z toho vánoce....(takz jsme chodily na "pajt "na hrášek(čerstvě stříkanej),třešně , kukuřici....
@sandina Mamka dělala v kravíně,tak už jako malá jsem viděla,jak se telí kráva atd....A jak Ali píšeš,chodilo se na třešně,hrášek...v Létě se koupat do řeky.....to byli časy
@Silvinka jé Silvi a skákat na jez...(to když jsme jezdili na prázdniny na Vidov)
@Silvinka Jo Silvi,naši taky,oba dva,takže jsme tam taky byli pečený,vařený a pomáhali krmit,kydat hnůj atd.Brácha chodil o prázdninách k JZDákům na brigádu na pole pomáhat s balíkama.My máme pole u baráku a když si vpomenu,když posekali pšenici a my tam běhali a pak jak ve vodě pálily nohy,jak jsme je měli pořezané,ale bylo to fajn.Chodili jsme okopávat řepu atd.U nás na tom statku byly telata,tak jsme tam taky pořád lezli.Po převratu to koupil jeden chlap a ze statku je rázem soukromá firma,ale vzpomínky naštěstí zůstanou
@čihi no jéjej řepa brambory....to se to okopávalo....a byla u toho sranda...
jo jo,tedˇ jak to čtu,si vzpomínám,že už mi kdysi tohle taky někdo poslal.Je to pravda,venku jsme lítali pořád a my bydleli na statku,kde se scházeli děti z celé vesnice,skákali jsme na slámě,vymýšlěli různé hry,bylo to super,taky na to ráda vzpomínám,to už se nevrátí a moje holky sotva kdy tohle zažijou.
Tak to je superIkdyž jsem ročník 83,tak hodně věcí jsem z toho zažila,pocházím z malé vesničky a hodně věcí,co jsou napsané v tom článku jsem si prožila.Často říkám,jaká je škoda,že naše děti toto nikdy nezažijou,doba je šíleně moderní a dnešní děti mají úplně jiné starosti,než jsme měli my....a to je podle mě škoda.
Přečetla jsem si to s úsměvem a nostalgií a hřejivým pocitem,jak krásné a opravdové dětství jsem měla,je to fakt a šťovík jsem měla nejraději
@veru-beru my jsme dlabali i květy z šeříku a zapíjeli školním mlíkem......
@sandina a štˇáva z hluchavek,to bylo něco

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

18 %
12 hlasů

0 %
0 hlasů

7 %
5 hlasů

57 %
38 hlasů

18 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 67 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40