příběh z krámu - diskuze

po dlouhé době se mi poštěstilo si dojet nakoupit bez vendy... a byla to neskutečná pohoda. nikdo se nesnažil převrátit vozík ve snaze dosáhnout do regálu, nikdo nevykřikoval mamiko ohlík, nikdo mne nebuzeroval když jsem projela jednou uličkou 2x.a při tom klidném nakupování si nešlo nevšimnout maminky s asi dvouletou slečinkou. pořád jsem se potkávaly a já v návalu láskyplné péče(když tam ten můj prďolka nebyl) jsem se pokusila navázat s holčičkou oční kontakt a dělala na ní obličeje - už byla dost unavená, nedůvěřivá a nepřátelská, když jsme se srazily u pečiva. periferním vidění jsem postřehla, že hrábla do koše s rohlíky. to je normálka, také nechávám vendu si jeden vzít. jenže ona rohlík nakousla, zadívala se na něj jako na chcíplou myš a vhodila ho zpátky mezi pečivo. to už jsem startovala s pytlíkem na ruce, nakousanej rohlík jsem vylovila a mile jí povídám, že když už si ho načala, tak ho nesmí vracet, ale že ho má baštit. maminka v tu chvíli přiběhla a zamumlala něco v tom smyslu že si nevšimla (chápu ji...) a košík s malou odstavila do bezpečné vzdálenosti. tím celá napínavá historka končí a já jsem ráda, že se to obešlo bez scén a výkřiků typu: co je vám do toho, co moje dítě dělá!!?? no a u pokladny jsem narazila na takovej mladej rozjuchanej pár, vypadali že si něco šňupli nebo měli jen báječnou náladu. laškovali s pokladní a já vyndavala na pás svoje věci. všimla jsem si, že těsně před pásem leží vajíčka a tak se toho párečku ptám: to jsou vaše vejce? a chlapík na to s pusou od ucha k uchu: ne ty jsou z polska!!!! (děsnej smích) asi čtvrt vteřiny mi trvalo, než jsem ze sebe dostala: pardón, já si pořádně nevšimla... mno... bylo to slabé....ale zase mne to neurhlo do deprese...