přeřeknutí :-) - diskuze

váleli jsme se s přítou u filnu: chyťe doktora a já u toho ještě šmejdila na pc... tak jsem poslouchala spíš napůl, ani od začátku jsme to neviděli, když tu přítel začal řešit situaci, kteá vznikla v tom filmu - že chlap oslovil svojí ženu jménem milenky... .a že to je velikej průser. reagovala jsem tak nějak vlažně, bo se to stalo ve filmu, ale on se o tom chtěl bavit, co by - kdyby.... pokrčila jsem rameny a na férovku mu řekla, že jeho maminka( než umřela) mi tvrdošíjně říkala jménem mé předchůdkyně a že mne to nijak nerozházelo. a kdyby se přeřekl on, tak se z toho taky nezhroutím. kolikrát jsem sama měla na jazyku jméno, které jsem vyslovovala 14 let každý den milionkrát. a dokonce když mám v břiše vašíčka, tak na něj nějkdy myslím jako na adama- prvorozeného. a můj otec, než mne osloví správně jménem většinou vyjmenuje nejdřív oba mé sourozence než se strefí:-))))nemohl můj postoj pochopit.já sice žárlím úplně normálně jako každej kdo miluje, ale dost to schovávám. možná že to až přeháním... nevím. každopádně jsem si dávno všimla, že chlapi se přímému oslovení jménem vyhýbají. mnohem raději používají přezdívky nebo neutrální oslovení typu: kočko, holčičko, mamino.... atd. je to ze strachu z přeřeknutí, nebo je to obranný reflex před přílišnou důvěrností?