předporodní deprese - diskuze

Ahoj holky, předem se omlouvám, že negativní příspěvek,ale už prostě nevím co dál.. Termín mám zítra a nijak to nevypadá, o to možná ani tak nejde..Jen se ve mě v posledním týdnu něco zlomilo a já se přestala na mimíska úplně těšit.. z ničeho nic to beru jen prostě tak že jsme těhotná a hotovo, mám neustále pocit že at udělám cokoli tak je vše špatně a partner tomu taky nepomáhá, má sice jako každý jiný 8mi hodinouvou pracovní dobu, ale příjde domů, je vyřízený, nemluví a jen přihloupě hledí na televizi kterou vůbec nevnímá, když na něj začnu mluvit tak mě neposlouchá, nebo mi řekne že řeším prkotiny. Nejraději bych si sbalila kufry a žila sama, příjde mi to od něj hrozně sobecký, že se vůec nezeptá jka mi je..prostě nic.. Zprvu jsme hodně uvažovala jestli ho mít u porodu, asi před měsícem jsme chtěla strašně moc a ted mám pocit, že nechci ani zvednout telefon a oznámit mu novinu že se nám narodilo dítě.. Nechápu co se to semnou ted děje, každopádně už nemůžu a na dítě jsme se předtím moc těšila a dokonce se mi splnil i sen a budeme mít vytouženou holčičku.. Jen prostě ted nevím jak zpátky k tomu bříšku ale i po porodu k maličké získat pěkný vztah.. Skoro pořád jsme sama a jak už jsme psala když partner příjde tak je to možná ještě horší, protože mě deptá když semnou nemluví tak jak bych chtěla, chápu,je to chlap.. má o tom všem asi jiné představy, ale už si nevím rady. Moc děkuju, že jste to dočetly až sem a přeji vám z celého srdce jen tu nejlepší náladu a krásné těhotesntví.