potrebuju to nekde rict, nekde vyrvat - diskuze

Ježkovy voči Jani, to je depka,jak jsi vyskočila z toho českého kolotoče,to přejde.najdi si na netu nějakou novou tvorbu co můžeš udělat s Vio,nebo sama,pokud máš pocit,že se dusíš a jsi jen matka a nic víc.Co společně udělat něco z padaného listí,pokud jsem je tam viděla na fotkách,máte jich dost,Kup látku, barvy a obtiskejte vše co půjde, i kamarádům,hned to bude vesejší a zabere to nějaký čas. Možná ti to přijde blbý,ale mě to celkem vždycky pomáhalo,nebo prostě dělej to co umíš a jde ti to. Včera jsem viděla nekde starou židli,hned jsem si představovala, jak jí odrbu a nalakuju a možná použiju ubrouskovou techniku...A není čas na další dítě?Myslím,že to je tak tenm čas,kdy si maminky přijdou zbatečné,ale vím,že na to vždycky nejsou podmínky.

Neplakej a nebuď smutná. Ono občas to padne na každého. A z Terryho si nic nedělej, oni jsou občas chlapi necitelní pitomci a nemůžou za to.

Jak zbytečná?? Jsi skvělá matka, tak nemůžeš být zbytečná !!!!!!!!!!!!!!

beruško, taky to znám. odstěhovala sem se za mojim 100km od mé rodiny, přátel. zde bydlíme 2km od dědiny a jediné známé co mám, tak jsou vlastně kamarádi mého přítele. nemám tu nikoho rokama k sobě. když se někdy cítím jak teď ty, tak taky nemám nikoho, s kým bych zašla třeba do cukrárny a pokecala a vypovídala. prostě to dusím v sobě. teď je to lepší, mám 2 fakt super kámošky. jedna byla se mnou v porodnici a s druhou sme se seznámily na předporod. kurzech. tak když něco, tak pokecáme spolem. ale nemůžu si zase stěžovat, Květoš je hodný chlap a nelituju, že sem za ním odešla.vydrž. bude líp. posílám obětí

Jani, uplne te chapu. Mela jsem to stejne. Prestehovala jsem se nekam, kde jsem siroko daleko nemela nikoho, jen manzela. Byla jsem zavisla jen na nem a kdyz jsme se nepohodli, prisla jsem si, ze jsem tu uplne zbytecne a vlastne uplne spatne. Vlastne jen kvuli nemu a jestli to ma smysl??? Postupne jsem si nasla nejake zname, ale opravdove kamaradky, na ktere je vzycky spoleh, tu nemam. Ja nejsem takova, ze se s kazdym snadno seznamim a uzavru pratelstvi. Ale kdyz uz, tak bych rada, aby to bylo pevne. A to je tezke. Nekdy to citim dodneska, ze sem nepatrim, ale zlepsuje se to. Pomohlo mi, ze jsem zacala zase pracovat, pripada mi, ze mam nejak vetsi cenu. Deti me zatim taky hodne potrebuji. A jesteli si nekdy zvyknu a budu to tu brat jako domov? To nevim, snad jo. ted jsem rozpolcena, mam to tak napul. Napul jsem doma tady, v nasem domecku, s mymi detmi a muzem, ale strasne mi chybi rodice a bracha a jeho rodina a moje stare kamaradky. Nekdy mi chybi, tak moc, ze me to uplne boli. je to hrozne smutny, kdyz nemuzes byt s temi, ktere mas hodne rada. Tak asi takhle. Chtela jsem ti jen napsat, ze ti rozumim, myslim na tebe a kdyz ti bude smutno, klidne napis. Budu rada.

Jani to je mi moc líto,že máš takovou depku,já ji mám taky někdy a to úplně stejnou,někdy si taky připadám´,že jsem zbytečná atd...ale pak to nějak přejde a je dobře,dej si plnou vanu pěny a otevři si k tomu vínko,zapal svíčky a relaxuj,tak to pomáhalo a pomáhá mě.Určitě bude líp,uvidíš.

ty a zbytečná???? Blázínku,víš kolik lidí jsi už potěšila,pro koho všechno jsi moc důležitá???? Vím,někdy jsou chlapi hrozný a neumí prostě ukázat jak to bez nás nejde.A jak i my vykonáváme tolik důležité práce a čiností. I já mám někdy vztek a zlost ale zase to přejde. Zkus se z toho vyspat a moc nad tím nepřemýšlej,on už to jistě dávno hodil za hlavu

Jani,obávam se,že za chvíli na tom budu stejně.Martin přijede jen na 14 dní a já už se ted bojím,že zas budu za nezchopnou blbku co neumí sama ani přejít ulici.Dost mi to vadí před dětma,už to chápu.Jak pak mám mít respekt.

jani,je mimoclitoto vse,je to strasne tezke byt daleko od vseho a vsech a navic dlouho bez perspektivy...krome violky...alespon tady se nam vybrec,mocti nepomuzeme,ale slovem pohladime...preji hodnesil,at se zase vzchopis a jsi ta usmevava jana kterou zname

Ale prosím Tě, copak se Violka vychovává sama? A kdopak udržuje rodinně hnízdečko teplé?

To mě mrzí, tyhle stavy znám, na mě to taky tenhle týden padlo, pobrečela jsem si, ale mám výhodu jsem doma a mám blízko rodinu. Zase bude dobře, máš krásnou holčičku, ta tě potřebuje, prostě děláme práci, která bohužel není moc viděta a nikdo ji moc neocení, ale myslím, že jednou na to budeme vzpomínat.Drž se

Kocko moje, to je mi lito,mrzi me ze ti nijak nemuzu pomoci. Na dalku posilam velke objeti a verim, ze zas bude lip. Mas to tezky, ty vis, ze jsem ti rikala, jak te moc obdivuju v tom, zes tohle zvladla.Urcite nejsi zbytecna, delas toho hodne. Vsechno zvladas na mou dusi perfektne. Kdyby cokoliv, nezapomen, ze jsem tady pro tebe. Mam te rada!!!

Jani,můžu Ti říct,že tenhle pocit já mívám občas taky.Prostě depka jako hrom.Ale pak se snažím najít něco pozitvního v mém životě.Ty jsi podle mě ohromně statečná holka.Porodila jsi Vio,sbalila saky paky a hurá do Ameriky.Tam seš bez rodiny a svých blízkých.Já Tě moc obdivuju

No čas od času to padne na každýho, ale rozhodně to tak není, že by byl člověk zbytečný. Spíš jsou to momenty kdy si člověk poté utřídí myšlenky, začne si pomalu plánovat co by mohl dělat a až bude dítko ve školce, tak to zrealizuje. A co by tě bavilo dělat?

To je mi hrozně moc líto.