Postýlka - diskuze

Jsem na tom úplně stejně Užívám si těhotenství, ale zároveň si říkám, že už jen necelé 3 měsíce a už to tady bude. Nad porodem taky často přemýšlím, myslím, že teoreticky to už mám zvládnutý, ale prakticky uvidíme. Bojím se ho, že nebudu vědět co mám dělat a že nepoznám, že už to začalo. Chodím na předporodní kurzy a čekám, že to ze mě tak trochu spadne, snad. Manžel ten se hrozně těší až se prcek narodí, ale já mám z toho smíšené pocity, že si s ním nebudu vědět radit. Myslím, ale že to k tomu patří, protože to pro nás bude úplně něco nového. V dubnu začneme chystat pokojík, vymalovat, sestavit nábytek a tak, ale postýlku budu mít v ložnici.

Fakt jsme na tom stejně. Já mám před sebou ještě téměř tři měsíce a už se nemůžu dočkat a zároveň mám strach jestli toho drobečka budu umět držet, obléct atd. Teď každý měsíc kupuju nějaké vybavení, už mám doma kočárek, starší postýlku, kterou renovujem a pak nějaké drobnosti, ale pořád mi to nějak nedochází. V dubnu koupím věškerá koupací vybavení, vybyvení do postýlky a na konci měsíce snad už bude pěkně a vymalujem a začnu to tam všechno stavět. Teď pokojík vypadá jako pokoj pro hosty, ale až postavím nábytek atd.(už se nemůžu dočkat), tak už mi to snad docvakne. Z porodu zatím moc strach nemám, teď končíme předporodní kurzy s přítelem a já věřím, že porod bude uplně skvělý(zatím tomu věří a doufám, že mi to vydrží), jediné co mě trochu děsí je to aby se to nesešlo, že bych rodila bez doprovudu svého miláčka, on je pro mě bezpečí a jistota!

Cítím se úplně stejně. Jednu chvilku jsem šťastná jak blecha a za chvíli mě přepadné taková úzkost, strach ze všeho. Začínám panikařit, jak zvládnu porod a šestinedělí. Hormony se mnou pěkně cloumají

hihi...plašanko :) ale jsme na tom všechny stejně :) já teda postýlku budu mít, až se vrátím domů z porodnice, máme ji objednanou, včera jsem byla v obchodě ověřit, jestli ji tam pro nás opravdu mají schovanou, i kočárek, a přítel to doveze, až já budu s mrňouskem v porodnici :) už za měsíc...neuvěřitelný :) říkám si, že to nemůžu nikdy zvládnout, ale nic jiného mi asi nezbyde :)))

uplně přesně jako ty,čekám sice druhé dítě,ale vpodstatě taky nevímjak to budu zvládat a jaké to bude.

Přesně jak píšeš.Takový smíšený pocity.Těšení na mimčo, ale zárovň ze všeho obavy.Asi to tak má být.

je to krásné že?takové opravdovskéjá byla u prvního natom stejně...postýlku jsme stavěli měsíc před porodem,ale nemohla jsem se vynadívat a představovala jsem si to miminko jak tam spinká,ted už máme postavenou postýlku znovu a mooc se těším až tam bude malá spinkatještě 3týdny,ale to už uteče jak voda,o porodu zatím nepřemíšlím,vím co mě čeká,akorát já zas mám strach-jak se poprvé postavím a sejdu s postele-ta bolest a ten tlak..ale jinak dobré