banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

Porod v 5. měsíci - diskuze

7 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Čekali jsme již 3 miminko a jelikož již máme doma 2 kluky, tak jsme si přáli holčičku. Mé těhotenství bylo z počátku velmi obtížné. Téměř celé 4. měsíce mi bylo strašně špatně a to celé dny.Začátkem 5. měsíce se to trošku zlepšilo a já si začla své těhotenství užívat.Každým dnem jsem očekávala první pohyby našeho mrňouska a místo toho jsem se dočkala něčeho strašného. V úterý 29.prosince jsem byla na poradně a bylo vše v naprostém pořádku. Ale 31.prosince ráno jsem začala špinit, po příjezdu do nemocnice mi dělala paní doktorka ultrazvuk, pak ještě jeden, na kterém už naše miminko nežilo. Byla to strašná rána, šok. Neustále jsem si říkala, že to není možné. Hned mě hispitalizovali a začali dávat léky na vyvolání porodu. Trvalo to celý den, celou noc a zatím co většina lidí oslavovala Silvestr, já ležela sama plná slz, beznaděje a bolestí v nemocničním pokoji. A na Nový rok ráno jsem svoji vytouženou holčičku porodila. Pak následoval odjezd na sál atd. a vše co většina tady z nás již zná.Je úplně jedno jestli čekáte své první nebo třetí miminko. Ta bolest a pocit zoufalství je naprosto stejný. Je tomu téměř měsíc a bolest zůstává stále , neodchází. Dodnes nevíme co se vlastně stalo, všechny testy včetně ultrazvuku a genetiky dopadly dobře. Tak si stále kladu otázku proč? A nenacházím odpovedˇ...
Ahojky, tak teď jsem se zase rozplakala...kolik nespravedlnosti ještě musí ženy prožít, aby se už tohle nestávalo...já jsem před čtyřmi měsíci porodila své druhé dítě, vytouženého chlapečka v 32, týdnu těhu...bohužel jsem už věděla, že budu rodit anděla...jak říkám, je to už čtyři měsíce a teprve čtyři měsíce, kdy se jen trápím...je mi teprve 24 let a tohle mě úplně zlomilo...dodneška bojuju, drž se a pokud budeš chtít, tak mi napiš:z.michaela@email.cz...Tohle je teprve začátek toho boje...bude to trvat ještě moc dlouho, snad i celý život, ale musíme to zvládnout...a dneska už vím, e to tak bude, mám známou, které se tohle stejné stalo před 35ti lety a nemá ani jeden den, kdy si na to dítě nevzpomněla...ona mu nedala ani jméno, já jsem syna pojmenovala, v nebi mám nádherného syna Damiána...drž se..
@zitorova Držím vám palce, holky! Jste moc statečné!!! Nezapomínejte, jen vzpomínejte na to pěkné...
Holky moc mě to mrzí držím palce ať už to příště dobře dopadne dobře
@Voraba taky se přidávám a držím palečky! ať máte brzo bezproblémové těhulkování a krásné zdravé děti! po špatných chvílích příjdou vždycky lepší..
Ahoj,připadá mi,že jsem četla o sobě.Mě se to stalo 1.září ve 20.týdnu těhotenství.Místo toho,abych vedla poprvé svou dceru do školky,ležela jsem v porodnici.Moje těhotenství bylo do 19.týdne bezproblémové,těšili jsme se na miminko,byla jsem uplně v pohodě,nenapadlo me,že se může něco stát.Paní doktorka měla podezření na málo plodové vody a pak to jelo..Na genetice po týdnu zjistili,ze miminko nemá šanci přežít a doporučili mi potrat,plodová voda nebyla už žádná.Trvalo to 15 hodin.Na vedlejších pokojích jsem slyšela křik narozených miminek a já jsem věděla,že moje je už mrtvé.Je to skoro už 5 měsíců a snažím se znovu otěhotnět.Nejhorší byly první dva měcíce,jsem ráda,že jsou za mnou.Pak jsem si začala říkat,že když nebudu brečet a přemýšlet proč se to stalo právě mně,tak budu dřív psychicky a fyzicky v pohodě a otěhotním dřív.Máme v ulici dvě miminka,které se narodily po mém potratu a zvládla jsem i jejich návštěvy.Z vlastní zkušenosti vím,že to chce čas,aby to přebolelo.A na druhou stranu neužírat se a litovat dlouhou dobu.Nejsem žádná tvrdačka,sebralo mě to strašně moc.Beru to jako osud.Ještě jednu radu:když to na mě padlo,řekla jsem si,že jsou na světě daleko horší tragédie než potkala mě!A pomohlo to.Přeji všem,at se z toho brzo dostanete a znovu otěhotníte.Pa
@kanav budu oponovat, to nejhorší v životě už se nám stalo, pohřbily jsme svoje děti...není nic horšího, než se dívat do hrobu svýho dítěte...tohle chce jen čas, každá z nás to bere jinak, ale dobu na truchlení je potřeba si zanechat, protože by se jednou mohlo stát, že se jednou probudíte a zjistíte, že je vám mizerně z toho, že jste své dítě neoplakali dost...
@kanav To je pravda, existujou i horší věci (ani nad tím nechci přemýšlet)... nemá smysl pitvat se v tom, proč se to stalo... proč zrovna mně... co jsem udělala v životě tak špatnýho... Nemá cenu týrat se a nenávidět těhotné kamarádky. TMusíme jít dál a prostě věřit tomu, že to bude dobrý! První týdny jsou děsivý, ale bude dobře! A vůbec není potřeba na to zapomenout (protože to ani nejde), protože věci, který se nám stanou, nám vždycky něco dají... i když je to ta nejhnusnější zkušenost...

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

17 %
11 hlasů

0 %
0 hlasů

8 %
5 hlasů

58 %
38 hlasů

18 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 66 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40