porod Martínka 27.9.10 - diskuze

začalo to kolem 4 ráno, bolest v podbříšku, srovnatelná s menstruační, když jsem se probouzela častěji, začala jsem sledovat hodinky, opakovalo se to po 10 minutách, tak jsem počkala dvě hodinky, když to neustoupilo, tak jsme se s přítelem oblékli, ještě jsme prolistovali knížku o těhotenství, zda to jsou poslíčci či kontrakce, ale když už bolest přicházela po 2 minutách, tak jsme vyrazili do porodnice. Bydlíme pár metrů, tak jsme tam byli za pár minut. Kolem 7 jsem už ležela na příjmu na monitoru, tam to samozřejmě ustoupilo, vyplnili sme papíry pro příjem, pak mě vyšetřila dr. s tím, že jsem k porodu připravena, píchla mi injekci a šla jsem si lehnout na pokoj. Celý den se bolesti střidaly po hodině a na večír uplně ustaly. Kolem 21 hod. jsem šla znovu na monitor, kde už jsem měla snesitelné bolesti, ale monitor nic nezaznamenal, tak mě poslali zase spát. Ve 22 hod se mi rozjeli kontrakce, že jsem musela furt chodit na záchod, tak jsem zašla za sestřičkou, že mě bolí v podbříšku, poslala mě do sprchy, že monitr nic neukázal. Ve sprše se mi to rozjelo fest, dalo se to vydržet, ale musela jsem rozdýchávát, tak po půl hodině, přišla sestra, ležela jsem přes židli na zemi a rozdýchávala, když mě viděla, tak jsem šla znovu na monitor, který byl teda příšerný, kontrakce jsem prodáchývala stále častěji, docela se bolest stupňovala. Pak mě dr. zase prohlídla s tím, že jsem už na 8 cm otevřená, ( já jim říkala, že už rodím, ale oni na mě koukali , jak na nějakou hysterku, která si příjde po monitoru, který nic nezaznamenal,že má veliké bolesti) samozřejmě mi nestihli udělat přípravu, ale já byla oholená a kontrakce se mi prodýchávaly nejlépe na záchodě, takže i vyprázdněná :-) Jeli jsme rovnou na sál, zavolala jsem příteli, byl na sále asi tak za 3 minity:-))) Tam jsem rozdýchala ještě pár kontrakcí, přítel mě osprchoval a šlo se tlačit, ze začátku mi to vůbec nešlo, byla jsem z toho špatná, ale v 1.03 jsem zatlačila pořádně a na svět vyklouzl náš milovanej Martínek, jeho pláč v tu chvíli zněl jako balada, cítila jsem hroznou úlevu. Pak už si to pamatuji jen matně, dr. mi zkontrolovala porodní cesty, což moc příjemné nebylo a sešila mě, stehů jsem měla asi hodně, ptž mi dávala dvě umrtvovací injekce. Šítí jsem nevnímala, protože už jsem měla Martínka u prsu, ale nechtěl moc sát, tak jsme to nechali až na druhý den:-) pak jsme všichni tři zůstali ještě dvě hodinky na sále, já jsem byla hodně vyčerpaná, ztratila jsem spoustu krve, ale byl to krásný zížitek, malej ležel vedle v postýlce a koukal na mě:-)