porod k se dal přežít, ale stres po porodu hrůza!! - diskuze

Byla jsem přijata do porodnice v den termínu porodu, protože se lékařům nezdály ozvy.Jinak jsem měla úplně pohodové a bezperoblémové těhotenství, všichni mě chválili, jak mi to moc sluší a já se cítila jak malý tankZa dva dny po přijetí mi porod vyvolávali, já si naivně myslela, že se nerozrodím, protože jsem dvě hodiny po podání tablety necítila skoro žádné bolesti.Ale pak jsem se prošla do kantýny pro něco na můj mlsný zoubek a ejhle začala jsem mít nepříjemné bolesti v podbřišku, jako při menstruaci, které přicházeli snad po 3 min.Po dvou hodinách bolestí jsem šla za lékařem aby mě prohlédl, jestli se něco děje, řekl že se ještě notvírám a že to možná přejde.No zkrátím to.Trpěla jsem až do sedmi hodin odpoledne, kdy mi porodní asistentka řekla, že se začínám otvírat,tak mi udělala klistýr a poslala do sprchy, tam jsem trávila většinu času až mi praskla voda.Horkou sprchu nebo vanu můžu opravdu vřele doporučit, protože mi to strašně pomohlo a urychlilo porod.Po prasknutí vody to byla rychlovka.Manžel stihl přijet jen tak,tak.Málem by prošvihl narození našeho zlatíčka a to by ho opraavdu moc mrzelo.Narodil se Ondrášek 3550g55cm.Všechno bylo v pohodě oba jsme byli zdraví a šťastní, že to dobře dopadlo.Za dva dny mi po vizitě přišla lékařka oznámit, že se jí něco nelíbí na srdíčku slyšela šelest, tak mi malého vzali a dělali ekg.pak už mi ho nepřivezli, jen mi oznámili, že je v inkubátoru na kyslíku a bude převezen na kardiologii do Brna.Já jsem byla úplně v šoku, protože jsem nechápala co se děje.Onďa byl úplně v pohodě.Nepozorovala jsem žádné známky toho, že by mohl mít něco se srdíčkem.Odvezli ho do Brna a já čekala celý den, na diagnozu.Samozřejmě jsem viděla katastrofické scénáře, že bude mít nějakou obrovskou vadu.Odpoledne jsme volali do Brna na výsledek a diagnoza zněla stenoza plicnice (zůžení chlopně vedoucí krev do plic).Byla jsem úplně vedle a chtěla za malým do Brna, jenže jsem musela být po gyn.hledisku v pořádku a Onďa byl v inkubátoru na kyslíku, tak mě přijali asi za týden.Já měla hrůzu z toho, že se nerozkojím, ale naštěstí to všechno šlo,sice jsem bojovala s odsavačkou, ale vzdát se toho abych dala mému zlatíčku to nejlepší nešlo.A kojím doteď.Pak jsme ještě cestovali do Prahy, kde mu dělali zákrok na té chlopničce pomocí balonku,který mu zavedli přes tříslo.Teď je to zatím v pořádku, ale stále jezdíme na kontroly a není vyloučené, že mu zákrok budou opakovat.Onďa má teď 7. měsíců a je to naše největší zlatíčko na světě.Ale na dobu od porodu po dobu, kdy jsem ho neměla u sebe nikdy nezapomenu.Byla to obrovská bezmoc.Tak jen přeju všem maminám,které čekají mimi jen a jen hodně zdravíčka jim i těm malým drobečkům.