Porod Jáchymka v Hořovicích - diskuze

Takže ženské, než se to naše dokonalé štěstíčko probudí k baště, mám asi hodinku a tak ji chci využít a svěřit se s našim porodem.\"Našim\" píši záměrně, neb od začátku do finále se mnou byl Reddy a bez diskuse, byl mi neuvěřitelnou podporou a pomocí, ač on si myslí, že byl bezradný a moc mi nepomohl.Tedy: Klasické \"poslíčky\", kdy mi tvrdlo břicho do konzistence betonu, jsem mívala už asi celý poslední měsíc před porodem. Občasné vystřelení \"zabolení\" křížů, pocit, jakože mi otéká \"spodek\" a tak to tvrdnutí bříška, kterému předcházelo občasné velmi citelné stažení. Někdo to vnímá, někdo ne.V pondělí večer mě ale břicho ztuhlo tak, že jsem se ani pořádně nemohla hýbat, otáčet a ohnout se bylo nemožné. Za pár hodin to polevilo, ale to už dávno nastoupily rýpance v lopatkách pánevní kosti a vystřelovaly do křížů a stehen. Začátek byl \"brnkačka\", prostě bolest jako při měsíčkách. V noci to ale zesílilo tak, že mě každý ten rýpanec probudil skroucením se. Takže probdělá noc. I když rýpanec odezněl, usnout byl problém, když za několik minut se to opakovalo. Ráno jsem si dala sprchu (docela jsem se v noci zpotila) a i bříško bylo ok, dokonce jsem si i mistrně oholila nohy:) Bylajsem s Reddym na obědě a to už mi bylo divně, měla jsem hlad a zároveň vůbec ne myšlenky na jídlo ani pití. Odpoledne jsme si jela vyzvednout krémíky za kamarádkou na Pankrác a to už tak, že jsem uvažovala, že ji zavolám a domluvím jiný den. Nějak se mi vůbec nechtělo se hýbat, někam chodit, a už vůbec ne do davu lidí. Odjela jsem s tím, že takový tupý tlak mi vystřeloval (vždy mi skroutil nohu chodidlem dovnitř) do stehen, stáhlo se bříško na beton a v kříže bolely tak nějak divně tupě. Už na Pankrác jsem jela s pravidelnými \"poslíčky\" po 5ti minutách. Pak rovnou na Chodově na monitor a vyšetření, neb Reddy už na obědě měl strach, že se něco děje. Na monitoru pravidelné stahy po 5ti minutách, po vyšetření konstatování, že se otvírám na špičku prstu. Takže jsem zavolala Reddymu, zašli jsme domů pro tašku, zavolala jsem do porodnice a vyrazili jsme. \"Plán\" byl porodit na velikonoce, kdy bude prázdná cesta, Barranďák především:). Miláček se ale rozhodl narodit se prostě před velikonocemi:) Takže v 16hodin cesta po Okruhu a Barrandovském mostě směr Plzeň. Zácpy, několik havárek cestou, bezohlední řidiči a nervózní Reddy za volantem.V porodnici mi natočili monitor, stahy po 4.minutách, ale těhotenský nález (tedy stále zavřená, čípek nezměněný). Doktorka do mě ale hrábla takovým způsobem a navíc přímo v kontrakci, až se mi zajiskřilo a zařvala jsem bolestí. Jestli do mě nevrazila přímo pěst, to netuším:) Jelikož ale monitor říkal něco jiného, než tvrdily porodní cesty, hospitalizovali mě na oddělení gynekologie s tím, že mi dají oxytocin, zda se porod rozběhne nebo jsou to jen velmi, velmi výrazní poslíčci, které bohužel nešlo ničím zahnat (žádný \"osvědčený\" způsob). Prý se alespoň vyspím a odpočinu si k porodu. Do pár minut od injekce (kterou jsem ale dostala až v 21hodin, kdy odjel Reddy přespat ke kolegovi do vedlejší dědiny:)) mi začaly kontrakce nabírat na intenzitě tak, že mi podlamovaly nohy, skroutily mě celou a vždy se mi zvedl žaludek. Noc jsem strávila střídavě na monitoru, vyšetření (opět osvědčený \"hrábnoucí\" způsob nejlépe v kontrakci) a ve sprše, která ovšem absolutně nezabírala. Když jsem se odvážila si na chvíli lehnout, příroda mě velmi rychle ujistila, že takto tedy ne! V 7 ráno další vyšetření. Monitor, hrábnutí a konstatování, že se už začínají porodní cesty připravovat, že už zaniká čípek a jsem na 2 prsty otevřená (měla jsem pocit, že je to na pěst, když mi tam vrazila celou ruku). Doktorka mi udělala 3x po sobě \"Hamiltona\" (takové to \"objetí\" čípku prstama), bolelo to jak čert. Zvlášť, když vyšetření trvalo pár minut (stále s rukou ve mně) a to na normálním lehátku, kdy jsem měla podložený zadek \"mísou\" a horní polovinu tedy níž než dolní:(. V 10hodin už jsem rezignovala na nějaké rozdýchávání a pozitivní myšlenky. Jen jsem se modlila a prosila červíčka, aby se už chtěl narodit, aby zatlačil na branku, aby čípek zanikl co nejrychleji a já to měla za sebou. Nepředstavitelná \"bolest\", to už dávno nebyl jen \"tlak\". \"Maminko, dejte si ještě na oddělení oběd, to bude na dlouho\". Oběd snědl vyčerpaný Reddy, já střídavě kroutivou chůzí (jestli se to tak dá nazvat) odbíhala na záchod a do sprchy (která ovšem také nepomáhala). Kolem 14hod mě přijali na porodní sál. Čípek zanikl úplně, klyzma, sprcha, převléknout do košilky a šup na porodní sál i s Reddym v modrém \"hábitu\":). Nechala jsem doma zapalovač a nikdo z personálu neměl ani sirky a tak aromaterapie pouze nakapaným olejíčkem ve vodě neměla příliš smysl, necítila jsem nic. CD přehrávač na sále nefungoval a tak jsme pustili rádio:) Střídání míče s chozením a pohupováním se, Reddy mě hladil po zádech. Otevřená na 4 prsty a pořád nic. Doktorka mi píchla blány, vytekla dokonale teplá plodová voda právě v kontrakci (takže mi to \"klidné\" ležení na porodním lůžku trošku ulevilo). Jenže ejha., plodová voda zelená a kašovitá. Tak rychle. Jelikož porodní cesty se flákaly (ale bolely a dávaly mi zabrat statečně:( - tolik běžně nevyřčených slov, které jsem použila:) sice více v duchu než nahlas, i doktoři a porodní asistentka se smáli - to víte, humor mě neopustil, ovšem vůbec mi ten \"pozitivní aktivní přístup k vlastnímu porodu\" nepomohl!!!), vzali mi krev, do půl hodiny přišel anesteziolog a během 2, 3 kontrakcí mi dali epidurál a oxytocin kanylou (dvakrát napíchnutou). Do 10ti minut jsem asi usnula nebo si zdřímla na 20minut (podle Reddyho odhadu), neb najednou bylo po 17hodině a já volala lidičky, že už cítím ten \"učebnicový\" tlak na konečník a jestli můžou kouknout, zda můžu zatlačit. Porodní asistentka se smála rekongoskovala \"terén\" a volala doktorku, která konstatovala, že ten tlak na konečník je hlavička našeho červíčka, která už je dost vidět. Během 3 kontrakcí, které jsem díky epidurálu skoro necítila, tedy ty stahy, bolest nebo takový velmi, velmi nepříjemný tlak v pánvi zůstal. V jedné kontrakci 3 nádechy a zatlačení a maličký byl na světě:). Jen se mne ještě doktorka zeptala, zda mě může nastřihnout, neb (ač jsme hráz masírovali od 34tt) se maličký nemůže dostat ven a vzhledem k zelené plodové vodě není dobré nic riskovat. V tu chvíli jsem už dávno kašlala na svůj \"idilický\" porodní plán a nějaké nastřižení nebolo vůbec podstatné, jen aby byl maličký rychle a v pořádku narozený. Reddy maličkého odstřihl v 17:23, jen mi maličkého nechali pohladit a okamžitě si ho bral doktor (to ta zelená voda). Apgar 10-10-10. Maličký je v pořádku, jen si asi už zaprdíkoval plodovku a proto chtěl ven:) Reddy Jáchymkovi popsal nožičku:) Dvě hodiny nás nechali všechny 3 společně samotné. Bylo to dokonalé, slzičky štěstí (Reddy plakal jako malý kluk). Maličký na nás koukal. Převezli mě na oddělení 6tinedělí, Reddyho hned skásly sestřičky o 550,- :) a maličkého vzali na neonatologii umýt a vyšetřit, přijmout ho. Bohužel po mně rodila maminka, jejíž miminko mělo velký problém a celé patro lidiček lítalo kolem toho jejich cvrčka. Tedy jsme se našeho miláčka nedočkali. Poprosila jsem sestřičku, zda by se Reddy mohl s Jáchymkem rozloučit, než odjede domů a tak ho vzala na oddělení a až v noci se mně přišla zeptat, zda se chci vyspat, nebo si vzít Jáchymka k sobě. Byla jsem vděčná, že se mi o maličkého postarají a až do 5ti do rána jsem chrněla.Chci ale na závěr, ač \"především\" velmi, velmi poděkovat všem lidem, kteří se o nás starali a to jmenovitě lékařům MUDr.Ševítovi, Spoustové, Křenkové, Pavlů, Lukášové, Abdulovi (omlouvám se, ale neznám anesteziologovo přijmení), Jahelkové-Švihelkové a Gronské, a sestřičkám Kocmanové, Placákové, Svagrové, Laštovičkové. Můj obrovský dík patří zvlášť sestřičce Svobodové, která mi velmi trpělivě a ochotně pomohla s kojením, tedy s mými prvními pokusy nevzdát se plochým bradavkám a konstatování jiné sestřičky, že kojit nebudu.Co ale vnímám dost negativně za celou dobu pobytu v porodnici v Hořovicích je \"nadstandard\". Jelikož měli plno na oddělení, ubytovali mě na nadstandardním pokoji s tím, že mne druhý den přestěhují. Bohužel mne nepřestěhovali, ale dali ke mně jinou rodičku (adekvátní je \"podrážděného ratlíka připraveného vždy po všech vystartovat a stále si na něco stěžovat a tím mě ještě víc stresovat). Nadstandard je mimo oddělení, na sestřičky si musíte i kvůli prkotině zvonit a ony za vámi musí běhat... a také to, že kolektiv je z 99% ženský, dovedete si představit, jaká \"slepičárna\" a jaké komunikační šumy byli sestry schopné vytvořit. Tedy koukali na nás, ač absolutně neoprávněně, jako na snobské hormonální krávy, které je obtěžují...Závěrem: Hořovice a porod v Hořovicích můžu jen a jen doporučit všem maminkám, které nechtějí rodit v \"továrně\", ale v příjemném a lidském prostředí s profesionálním přístupem lékařů a věřím, že i většiny zdravotních sestřiček a porodních asistentek. Doporučuji a lidičky tam chválím:) Díky nim jsme všichni tři (i Reddy to přežil:)) v pořádku a zdraví doma:)