Poporodní blues, aneb nic není náhoda - diskuze

Hani ani nevím, co napsat.. na BOLu je super, že tady vždycky člověk najde podporu a nemusí se v tom plácat sám..mám tě ráda!

Tak mám pocit, že ho mám zrovna ode dneška. Pořád bulím, sotva malý zabrečí, tak jsem vytočená, rozbrečelo mě i to, že manžel jde večer s našimi společnými kamarády zapíjet naše mimčo a já \"jak ta kráva\" budu sedět doma a poslouchat celou noc ten brekot, protože malý se prostě rozhodl noci prořvat a ten starší je celý den jak torpédo. Sakra, já ho devět měsíců tahala, blila, nespala, všechno mě bolelo, já ho porodila, kojím, nespím a chlap jde zapíjet, bude se bavit, to mi přijde tak nefééééér. Navíc mě ještě všechno po bolí, z porodnice mě vykopli dva dny po císaři i přesto, že jsem si noc předtím stěžovala na hrozné bolesti břicha. Prostě hrůza. Chvíli malého chovám a mám takové křeče v břiše a zádech, že brečím bolestí. No co, ženský musí holt vydržet hodně, nic jiného nezbývá, že.

Jinak jsem měla po porodu zdravotní potíže a to se odráželo i na psychice, ale jyk se zpravoval zdravotní stav tak se zpravovala i psychika.

Jedna moje příbuzná ta to řešila prášky a pak spolužačka ta to asi ani prášky nezvládla a ve 32 letech se oběsila. Nechala po sobě tak měsíční miminko a 2 nebo 3 letého kluka.

mám asi velké štěstí, nebo si už nepamatuju, ale po porodu jsem pokaždé prožívala krásné období a štěstí.. únava byla, stres, zdravotní komplikace.. ale smutek mě nějak míjelzato když jsem se musela vzdát svého děťátka v 21tt a jít na potrat, psychicky jsem se z toho složila.. málem jsem tam taky vykrvácela na stole, ani transfuzi pro mě nesehnali, měla jsem velké štěstí, že jsem to přežila.. potom mi skoro dva dny nefungovaly ledviny, skončila jsem na jipce, prostě všechno špatně.. psychicky jsem se složila, nebyla to asi deprese, ale zoufalství, smutek, stesk, nechtěla jsem to pochopit.. jediné, co mě z toho dostalo, byla moje roční holčička kvůli ní stálo za to vrátit se zpátky..