Ahoj Jani, já si (velmi chytře ) zlomila zápěstí - obě kosti - když nebyl Františkovi ještě ani rok. Bylo to v zimě, takže plnej barák hostů, ruka pochopitelně pravá - takže jak píšeš, ani tu pr...Taky mi to zkoušeli nejdřív (do opadnutí otoku) dávat do dlahy s tím, že pak snad sádra. No, nakonec se to vyvinulo tak, že mi to operovali. Nenavrhovali varianty, prostě jen prý, že ortoped navrhuje operativní řešení. Jasně, kdybych nechtěla a travala na té sádře, tak bych ji dostala - ale proč na ně nedat? Já říkám (a je to jako s porodem) - když už vlezu do konkrétního špitálu, tak tamním lékařům důvěřuju. (Proto jsem taky s tou rukou rozhodovala, do které nemocnice hned po úrazu jet.) Takže mám teď na pravém zápěstí zevnitř jizvu asi pět cm a v zápěstí titanovou dlahu a šest šroubů. Na výběr jsem měla rok po úrazu - dlahu vyndat nebo nevyndat. Zachovala jsem se přesně, jak ti radí Calamity - probrala jsem to s doktorem a nakonec mu na férovku říkám, co by dělal, být na mém místě. Shrnul pro a proti obou variant a říká, že by si tam dlahu nechal. Dala jsem na něj a dlahu mám dodnes.A po praktické stránce - konzervativní léčba (dlaha, sádra, ortéza) - je delší a \"návrat k normálu\" i po zhojení trvá dýl, řekla bych - rehabilitace. Po operaci mi doktor řekl, že vlastní zlomenina je vlastně fixovaná tou dlahou, v tom místě je to dokonce pevnější než jiné kosti, zhojit se musí \"jen\" šití. Rekonvalescence nesrovnatelně kratší. Já tedy musela chodit na rehabilitaci, což bych ovšem po sádře musela taky, myslím, že dokonce ještě víc. Takže krom té omezené pohyblivosti jsem mohla hned po operaci fungovat, což by se sádrou nešlo.Opakuju po Calamity, prober to s doktorem, není-li v tom nějaký další medicínský aspekt a máš-li na výběr z těchto dvou variant, já bych podle své zkušenosti volila operaci. Z jizvy strach neměj, dnes (a u ženy a na viditeném místě obzvlášť) už se většinou nešije tím způsobem, že ti tam zůstane \"žebřík\", ale jen rovná čárka a i ta brzo bude méně patrná. Držím ti (A na které Lysé jsi bourala?)