pomaha k vychove kriceni a biti??? - diskuze

doma a nekdy i venku pocitam do 3 a pak dostala placnuto pres zadek nebo pres ruku,parkrat si to zopakla ted uz staci to pocitani a na 3 tryska ( napr se vycurat,).Jak pak byla starsi,tak jsem ji davala na hambu,ted jak je jeste starsi,tak uz zabira vyhrozovani - nekoupim tedy boruvky, nebude doma bombon,vyhodim ji nejakou hracku do kose a pod.Kdyz ale mela vylozene zachvatek venku,tak jsem cekala a ignorovala.Pokud by to byla nebezpecna situace - silnice a pod,tak bych na ni zarvala,klidne i placla.Casto take fungovalo se k ni sklonit,chytnout za ramena,naridit at se mi podiva do oci a rict: Uz prestan,STACI!! STACII!Kazde dite je ale jine,kazda situace je jina a obzvlast tva, kdyz mas 2. Takze neradim, jen rikam, co fungovalo napr u nas

U nás teda nepomáhá ani jedno. Spíš to zkouším tak, že pokud ani po opětovném upozornění nechce poslouchat, tak mu zakážu něco co má rád (pohádky, oblíbenou hračku) a pak to opravdu udělám. Kryštof ví, že to udělám, tak pak radši poslechne. Ale někdy nepomůže vůbec nic. Pravda je, že někdy plácnutí přes zadek taky pomůže ke zklidnění, když už není zbytí, ale to podlě mě tak kolem dvou let, pak už mi začal vždycky vysvětlovat, že to se přece nedělá a mě bylo ještě trapně

Míša je zatím docela hodný, takže stačí zvýšit hlas a on se hned poleká a svěsí koutky a chce se mu brečet, pak se lísá a jakoby se omlouvá. Ale venku už několikrát neposlechl a dostal na zadek, ale tak nějak se mi zdá, že hůř nese to, když na něj zařvu.

u nás , pokud záleží na rychlosti zpětné reakce, zabéknu. A pokud nejde o čas, nýbrž o výchovný poslouchací efekt, ztišeným velice důrazným hlasem řeknu, co a jak hnusně nas..aně se podívám. Do deseti vteřin poslechne a bez křiku a breku z její strany. Ale obojí pouze v nejkrajnějším případě

já myslím, že to je období - že to normální živý a zvídavý děti prostě nechodí tam, kam chcou dospělí, ale tam, kam chcou ony. a s jedním dítětem to ještě jde, se dvěma dost těžko. vůbec si to nedovedu představit!důsledný řvaní a bití určitě pomáhá - ale víme, co to udělá s jejich psychikou

u nás to je přesně tak, jako u ostatních, jak jsem si početla Uf, moc se mi ulevilo, že nejsem taková tyranka Jinak - já nerada biju, ale jak mě vytočí už do afektu, tak prostě na ten zadek dostane, že se ani nestačí uhnout. A většinou se mi aspoň uleví od těch nervů

Matěj měl období kdy nezabralo nic ani řvaní ani plácnutí na prdel.Mohla jsem se třeba postavit na hlavu a on stejně dělal co chtěl.Naštěstí už to přešlo a někdy stačí počítat do tří-při čísle dvě už kmitá a dělá co má.Ale taky to není pokaždé.Chce to prostě vydržet tohle období je jednou přejde.

Zase- na Gabku řvu kdekoliv a kdykoliv.Normální jí klidně ještě ted v 15 venku jednu fláknu,klidně před celou třídou.Na malé neřvu ani doma ani venku.Oni mají odstrašujíci příklad Gabku a fakt jsou hodní,aby mě nezklamali.Oni se spíše urážejí,to je horší než řvaní.

Já zařvu, když potřebuju, aby hned zastavil. To už ví, že je zle. Používám to, když uteče moc daleko a blízko už je silnice. Já mám strach, že si to neuvědomí a klidně tam vběhne. Jinak co se tělesných trestů týče, tak používám dva - plácnutí přes ruku (to už dostala i Hanička, když třeba mrskla knížkou vzteky na zem, nebo když po sobě hází jídlem blbouni) a na zadek - to je v případě, že neposlechnou. Řeknu to třikrát a dost. U nás to ale funguje. A moc dobře ví, že na zadek dostat nechtějí. Já tedy ještě používám to, že před tím plácnutím dávám poslední šanci a počítám do tří. (Teda pokud mě nevytočí tak, že jí dostanou rovnou bez varování, což se taky stane :))

jak u koho...poslouchání se musí nejdřív trénovat doma a nebo někde,kde nehrozí nebezpečí. Začínat s tím třeba v obchoďáku je naprd. V obchodě nekřičím,mnohem působivější je se k nim naklonit a tiše pošeptat něco brutálního-jako třeba,počkej až vyjdeme ven,zlískám ti zadek. Většinou dostanou strach a uklidní se.

Jsem matka tyran. Od doby co má rozum dostává na holou, klidně ho venku svléknu (akorát v zimě v kombinéze to jde blbě :-)), doma používám občas vařečku. Dneska stačí něco jednou říct normálně, pak zvýším hlas, jako že to fakt myslím vážně, a potřetí odcházím pro vařečku. Jak mě vidí, většinou poslechne, i venku, jak ho začnu svlíkat. Takže vlastně dneska ani moc nekřičím a nebiju... Nikdy jsem na své dítě nechtěla používat nasilí, nesnášela jsem to u našich, ale bohužel, u osobnosti jako je syn, je tohle jediná učinná metoda... Řvát u nás nepomáhá, to si můžu jak chci, jediné čeho se dočkám je odpověd, \"ať na něho laskavě neřvu \"

Já nevím jestli pmáhá, Ondra už venku dostal, když málem vlítl do silnice. Musím uznat že v tomhle se hodně sklidnil a chodí vzorně za ruku. Horší ej to v obchodě a nebo na motorce. Naštěstí si pamatuje že na přechodu se stojí. Křik nepomůže ani náhodou, má ze mě prču. Al ekdyž zařvu pozor auto a nebo pes zastaví se a jde případně za mnou.

Ja myslim, ze ne. Ja kricim pouze varovne, jako Pozor auto, a pod.

podivej,ja kdyz dam \"na prdel\" alexoj,je to k nicemu.kdyz jecim,je to k nicemu.ja uztaky nevim,uz jsem ve fazi ignorace,duslednemu NE,hnusnym pohledu a stejen to nepomaha.uz nevim co..kdyz dostane na prdel,jeci,prijde a udela to same znovu a znovu.vi,ze bude trest,ale je to k nicemu.a me uz to unavuje a vubec uz nechci,abych ho pul dne jen rezala..