Podle čeho vybíráte kočár? - diskuze

Tak kočárek jsem vybírala dlouho a pečlivě.Peníze na něho nám dala tchyně,i když jsem to nechtěla,ale nakonec mě přítel ukecal,že jí to udělá radost.Věděla jsem,že si klidně můžu vybrat kočárek dražší,ale nechtěla jsem toho zneužívat.Takže kritériem byla nepříliš vysoká cena,chtěli jsme trojkombinaci,4 nafukovací kola,klasický košík a hlavně jsem chtěla,aby korbička byla prostorná.Když vidím,jaké pidikočárky kupují maminky v poslední době a pak se strašně diví,že se jim tam miminko v zimě s fusakem nevleze,tak se musím tiše smát

chtěla jsem trojkombinaci, design tříkolky, ruční brzdu, nafukovací kola. nakonec jsme se rozhodli pro Casualplay S4 a jsem spokojená. kočárek jsme kupovali nový. došel chvilku před porodem, Zdeněk ho hned odvezl na firmu a přivezl až po porodu

O kočárku jsem měla představu dávno než se šel vybírat-žádná 3-kolka, žádná plastová vaníčka. Měl být dostatečně velký aby vydržel určitě první zimu, nafukovací kola, přehazovací rukojeť(tu jsem nakonec nevyužívala minimálně), vyndávací vnitřní tašku na dítko. Cena taky rozhodovala, přeci jen kočár cenově blížící se mému prvnímu autu je podle mě bláznivost. Kočárek byl nový, přivezli ho zrovna na prodejnu když jsme vybírali jaký, zůstal u nich schovaný a můj tatínek mi ho dovezl po té co mě nechal doma když mě přivezl z porodnice.

Já jsem měla \"odjetých\" spoustu kilometrů i terénů s neteří, takže jsem u vlastního dítěte měla jasnou představu co určitě ne No a pak jsem, s ohledem na naše zájmy a způsob života, na to šla vylučovací metodou.... chtěla jsem tříkolku vhodnou i ke sportovním aktivitám, s bezpečnostními prvky, s ruční brzdou, většími nafukovacími koly, s předním otočným kolem s aretací, pevnou korbou, prostornou sportovní verzí, autosedačkou, snadnou manipulací (nasazení korby, autosedačky, složení/rozložení), s nízkou váhou a malými rozměry po složení. No a taky se mi musel líbit po estetické stránce Našla jsem A i po více než dvou letech intenzivního používání jsem byla maximálně spokojená. Ale já jsem technik, vzděláním i podstatou, takže já na to šla čistě pragmaticky a prakticky a mé instinkty mě nezklamaly Pro první dítě jsem chtěla nový. Kupovala jsem ho asi v 6. měsíci a až do porodu byl u mých rodičů. Ne z pověrčivosti, ale proto, že do našeho bytu by se tenkrát už nevešel. Kdybych měla volit teď, volila bych stejný kočárek, jen bych koupila klidně ojetý.

Vse zminene bylo dulezite a mnohem vic. Vybirala jsem tak peclive, az mi z toho malem hrablo :-) kdyz uz jsem konecne nasla viteze a jela do kamenneho obchodu, zprazila me prodavacka v zavesu s mou milovanou maminkou, ze ma moc malou korbu :-))) doporucili mi tam mne tehdy neznamou znacku a ta vyhrala. Kocarek jsem chtela novy a neutralni, co kdyby se priste povedla holcicka :-) Koupili nam ho nasi, nechali jsme ho u nich az do porodu.

zadne ja mam doma starou libertu a sem spokojena velka a pohodlne a lehka

Prvni jsme koupili trojkombinaci, chteli jsme terenak. Na kocar mi dal tatinek, a protoze porad neco mlel o barve ferrari, tak jsme koupili cerveny, i kdyz me se vic libil kytickovany. Ale rozhodli jsme se pro barvu sponzora.Druhej kocar jsem si koupila nedavno, jen velmi ultralehky sportak, abych se snadno dostala do busu a kufru auta a tak. Tam slo o vahu, a pohodli Anicky.

Je mě jedno v čem dětičky jezdí,jediným kritériem je,aby se do toho vešli dokud to potřebují.Jirkovi koupila kočár tchýně,naštěstí měl dost velkou korbičku.Pak když se měla narodit Jitka,sehnali jsme na internetu sourozenecký kočár za pár korun.Byl úplně nový,jen to byla rok stará kolekce a měli pár posledních kousků v tmavě modré barvě,což mě bylo úplně jedno.A teď už mám zamluvený kočár po známé,shodou okolností v podstatě totéž v čem jsem vozila Jirku.

Na první dceru jsem ho dostala od tchýně, taková trága, že jsem se s tím styděla jezdit.Bohužel ho jela koupit až v době, kdy jsem už s výběrem nemohla pomoct. Druhý jsem si koupila od kamarádky, rozhodovala cena a pak jsem si vybrala až nový sporťák.Oba kočárky jsem měla těsně před porodem

kočárku sme věnovali nejvíce času, přeci jen je to snad nejdraší investice a tak sme tomu dali hodně. Pro nás byla na prvním místě bezpečnost, kvalita, lehkost (skrz dostupnost přes prudký kopec), ruční brzda, skladnost a další důležité prvky a taky aby se nám líbíl. Byli sme se podívat v Brně, ve Zlíně a v UH na různé druhy a jako faforit zvítězil Jané Slalom Pro 2009.jsem s ním naprosto spokojená a neměnila bych. Kočárek sme pořídili asi v 6 měs těhotenství a byl celou dobu schovaný u přítele na firmě. Vždy když sem tam byla, tak sem si ho pěkně prohlídla Dovezl ho až sme dojeli z porodnice

U prvního mi rodiče koupili nový za (pro mně) šílenou cenu, kluk v něm vydržel pouhých 8 měsíců, po tom co začal sedět z něj neviděl ven, takže jsem musela koupit golfák. Po této zkušenosti, jsem si nyní řekla, že nový nechci, že to jsou zbytečně vyhozené peníze, sehnala jsem používaný, koukala jsem na jeho funkce, aby to byla čtyřkolka, dal se skládat, dostatečně prostorný apod. Musím říct, že jsem ráda, že nemám nový, neboť je syn trošku větší v 7 měsících vypadá na 10-11 měcíců, podle doktorky) a do kočáru se vejde jen tak tak.Teď plánuji koupit opět golfák, ale ten chci určitě nový, musí něco vydržet (hodně cestujeme), abych ho popřípadě mohla reklamovat, opět čtyřkolku, takový ten střed, né obyč a né něco extrémně přeplácaného:D

u nás to vůbec nebylo jednoduché.Kočár musel být lehký,protože bydlíme ve 3 patře bez výtahu,v domě není ani kočárkárna.Dále se mi musel vejít do auta-Toyota Yaris Potom jsem si ještě navymýšlela ruční brzdu kvůli jízdě na bruslích.Jestli bude mít 3 nebo 4 kola mi bylo jedno,důležité byly rozměry a váha.Kvůli barvě jsme se dost hádali a nakonec jsem ustoupila.Domů jsme ho dovezli až po porodu,pověrčivá moc nejsem,ale člověk nikdy neví.

v dobe kdy se mel narodit Adam, byla u nas jedinym kriteriem cena. Ale jsem s nim spokojena,tak si ho nechavam i na dalsi dite

U Karolíny jsem dostala po (tehdy) neteři. Hluboký i sporťák, takže dva kusy a oba od úplně stejného výrobce a oba ve stejné barvě. Jenže před 20(to kupovali oni) lety, jaký byl kde výběr. Polsko nebo Liberta, já měla tu druhou variantu.U Honzíka jsem chtěla nový, ale nakonec mě ukecal manžel s pár kamarádama, že stačí koupit v bazaru i nám poradili kde. Tak jsme si nějaké dva měsíce před temínem porodu udělali výlet MHD. Tehdy jsem měla internet jen v práci a neměla jsem čas louskat nějaké rady jaký na co a proč. Takže mě bylo defakto jedno, co koupíme, hlavně aby to nebylo z roku raz dva, aby to bylo čisté a trojkombinace. Cenu jsme si stanovili tak, aby odpovídala našim představám o ceně za použitý kočár. Manžel ač pro kluka chtěl červený, prý Ferrari. A podařil se nám super kup. Koupili jsme půl roku starý neježděný kočárek, sice takových kolem nás jezdilo plno, jen v jiné barevné kombinaci, ale mě to bylo jedno. A jen za poloviční cenu co stál úplně nový. Jak jsem psala, koupili jsme ho dva měsíce před porodem, měli jsme ho v kuchyni a týden před porodem Honzíka přijela ségra, rozdělali jsme to na sporťák a normálně s ním šli ven.Jelikož jsem otěhotněla znovu, když Honza měl 3 měsíce bylo nutností koupit další kočárek. Měla jsem ještě jednu vozičku(pubertální dceru), tak jsem koupila od známé jetý malý sporťáček, který ona pořídila v Hypernově tehdy za 800,- a k tomu ještě golfky a vajco autosedačku. Sporťáček byl se střechou i s nánožníkem, fusak do něho sice nevešel, ale to jsem neřešila, šel dat do polehu polosedu a Honza a pak i Štěpánek se v něm dost naspali. Do poslední chvíle jsem vozila Honzíka ve trojkombinaci, pak podědil Štěpánek a Honza dostal sporťák.

kočárek jsem měla nový. platil ho můj otec a rozhodně ho nezruinoval, patřil k levnějším kouskům (shodou okolností).vybírala jsem dost nezodpovědně, v jednom obchodě se mi žádný nelíbil, tak jsem jela do druhého, tam byl výrazně větší výběr a v úvahu padal jeden jediný. chtěla jsem, aby měl vloženou tašku, ve které jsem chtěla mimino nosit z kočárkárny do bytu. v obchodě jsem zkoušela, jestli se mi s ním dobře jezdí..to je tak všechno.zpětně se ukázalo, že jsem si vybrala opravdu dobře, kočár byl prostorný a vyhovoval mi ve všech směrech. taky jsem ho nemusela reklamovat ani opravovat na rozdíl od spousty kamarádek vlastnících výrazně dražší kočárky (což teda přisuzuji náhodě, ale potěšilo mě to).domů jsem kočárek dovezla až po příjezdu z porodnice, ale to ne kvůli pověrčivosti, ale protože jak ho kupoval můj otec, měl ho u sebe a protože mě zároveň vezl z porodnice, vyřešilo se to během jedné cesty..

Pro Gabku jsem vybírala jen potah,typu bylo jen pár.Měla jsem 4 kombinaci.Velká korba,malá korba,taška a sporťák.Byl krásný a šel potom lehko prodat.Za peníze jsem si koupila drahou koženou kabelku.Jako upomínku.Pro Honzu už toho bylo víc.Taky jsem vybrala hezky a funkční.Zuzi podědila po Honzovi,ale to nevadí koupila jsem ji potom hezké hole.Od 4m až do 3,5 let byli plně funkční. Nebyl už to pak výstřelek mody,v té době šli kočárky strašně dopředu,ale byli super.Jsem s výběrem moc spokojená.Nejsem zastáncem pestrých barev,ale ty jednobarevné černé,hnědé se mi moc nelíbi.

at projedeme dverma do baraku...at neni tezky...,doma byl od asi 28 tt tehotenstvi..byl novy, v 5 mesicich maly a kupoval se dalsi uplne novy a to byla limuzina mezi dvojcatovymi kocary...mit jedno dite,tak jdu zase jen do te znacky i pro jedno a neresim zadne doplnkove kocary

Kočárek jsme nový pořizovali na Vítka a je jako nový i na Klárku. Chtěla jsem otáčecí kolečka, trojkombinaci, čtyři větší nafukovací kola, kuličková ložiska, aby byl lehký a skladný, protože dost jezdíme autem. Dále jsem chtěla přehazovací rukojeť (to tedy ten náš nemá, ale to bych ocenila až teď u Klárky, která kočárek zase až tak nemusí). Kočár jsme do porodu Víti měli u táty, u Klárky byl v garáži celou dobu.

U kočáru u mě bylo podstatné, aby to byla čtyřkolka s velkými nafukovacími koly, bydlíme v dost kopcovité krajině.Také jsem chtěla vyndávací vloženou tašku,abych Vašíka mohla k nám do 3.patra líp nosit. Původně jsem měla v plánu nový, ale nakonec jsme koupili z druhé ruky za 3000 a byl jako nový, asi 2 měsíce před porodem a měli jsme ho doma, nejsme pověrčiví

S dvojčatama to bylo jednoduché.Na kočárek pro ně nám dala Martinova babička,kluků prababička,v obchodech před těmi 8 lety nebyl ještě takový výběr jako dneska,takže měli jen dva typy,vybrali jsme si tedy jen barvu a typ kočárku.Potom jsme ho prodali kolegyni v práci,která čekala 2 holčičky.Když jsme čekali Davču,věděli jsme,že nepotřebujeme drahý,supermoderní kočárek.Chtěli jsme velká nafukovací kola a pevnou korbičku.Povedlo se nám kočárek ulovit přes aukro,dojeli jsme se na něj podívat a za pár kaček byl náš.Před asi 2 měsíci jsme do přes aukro zase prodali dál.Oba kočárky jsme měli doma,pověrčiví nejsme.

U Míši jsme s kočárkem totálně selhali, u Julinky už jsem přesně věděla co chci. Chtěla jsem ať má prostornou korbu, aby v něm Juli vydržela i s fusakem celou zimu, aby měl zatáčecí kolečka, což teď oceňuji ještě víc, protože když mě chce Míša mermomocí při procházce držet za ruku, zvládnu řídit tou druhou. Cenově jsem taky nechtěla překročit určitou částku. Dobré odpružení, trojkombinace, sporťák aby šel nasat v obou směrech... a samozřejmě se mi taky musel líbit. Zatím jsme moc spokojeni. Kočárek jsme koupili nový, pár měsíců před porodem a byl až do narození Julinky schovaný u našich.

já kočárek měla vybraný ještě dřív, než jsem vůbec byla těhotná. U kamarádky, která má dvě děti, jsem si ho totiž zkusila a byl podle mě úplně super - nafukovací kola, snadné řízení, prostorná velká korba. Víc jsem nepotřebovala :) Když jsem pak zjistila, že v místním obchodě tuhle značku prodávají (jako jedni z mála), neváhala jsem a objednala (jen barvu, protože na prodejně neměli žádný podle mého gusta). Domů dorazil asi měsíc před porodem, takže jsem ho měla čas ještě i doma \"projet\" :)

kočárek byla poslední věc, kterou jsem neměla a pořídila jsem si ho asi měsíc po narození Ádychtěla jsem nejdříve celkem drahé značky, protože jsem si říkala, že když kočár, tak \"pořádný\", ale pak jsem od toho ustoupila a koukala jsem se na to více rozumemměla jsem jediné dva požadavky:trojkombinace ( sporťák jsem nakonec nevyužila ) a nafukovací kola s aretací. Jezdíme hodně na hory a potřebovala jsem, aby v pohodě projel sněhem.

Tak kočárek jsme vybírali hlavně pro bezpečnost dítěte a jednoduchou manipulaci.Kočárek jsem měla zcela nový,když jsem čekala Matyáška ale,po celou dobu byl v kanceláři u babičky a pak jsme si jej přivezli.

Kočárek byla první věc, kterou jsem pořídila a to spíš náhodou. Šli jsme se poprvé podívat po nějakých maličkostech do dětského obchodu po testech ve 13 týdnu. A místo maličkostí jsme za týden měli doma kočár. Už jsem ho předtím viděla na netu, ale ve skutečnosti jsem se do něj zamilovala a bylo zbytečné dívat se ještě na jiné, když bych se stejně vrátila k tomuto. Kromě desingu splňoval všechno co jsem chtěla-trojkombinace, otočná nafukovací kola, velký košík, krásně se řídí, je stabilní. Od té doby až do porodu nám ležel v ložnici na skříni, nejsme pověrčiví.