Po laparoskopii - diskuze

Všechny vás zase zdravím po ,,výletě,, v nemocnici, kde jsem byla na laparce. Jak jse slíbyla, tak taky teď udělám. Popíšu vám tady, jaké to tam bylo, čím vším jsem tam musela projít atd. Předem se omlouvám za případné pravopisné chyby.Nastoupila jsem v neděli 4.10 ráno v deset hodin do fakul. nemocnice Motol. Byla jsem poslána na pooperační gynekol. oddělení, kde jsem spolu s přítelem cekali, po předání potřebních vyšetření( předoperační a citologické vyšetř.), na další pokyny sestřičky. čekali jsme asi 10 min. a bylo to nejdelší čekání v poslední době, které jsem zažila. Pak kolem nás prošla sestřička , která nás přijímal, do vedlejší místnosti na chodbě a po chvilce si mě zavolala k sobě. Tam se mě ptala na to, jestli nejsem na něco alergická, jestli jsem už prodělala nějaké operace atd. Pak mě poslala zase ven a ještě chviličku jsme čekali. Během toho mi sestřička řekla, že musím celí den dostatečně pít, takže si mám dole něco koupit, protože oni tu mají pouze čaj a vodu. Tak jsem poprosila přítele, jestli by mi během toho čekání nemohl dojít něco koupit. Odešel a mě po chvilce doktorka vzala na pokoj. Spolu se mnou, ve stejnou dobu taky nastupovala jedna paní. Bylo jí něco asi kolem 40 let. Šla předemnou taky na ten samý pokoj co já. Tak jsme se spolu na pokoji začali hnedka bavit. Spolu s náma tam byla již jedna, asi stejně stará holka jako já. Něbyla ale příliš komunikativní. Takže jsme se tam převážně bavili jen my dvě. Bylo to fajn, nebyla jsem aspoň tak nervózní. Pokoj jsme měli po třech. Po příchodu do pokoje jsem se měla převléci do své košile na spaní a vybalit si pouze to nejnutnější, protože po návratu z JIP může nastat situace že mě dají na jiný pokoj, takže jsem si neměla zbyteně vybalovat věci, protože bych je ráno zase musela balit.Za několik min. přišla sestra a řekla že nám postupně všem odpoledne udělá klistýr, abychom na operaci měli co nejprázdnější střeva. Je to prý důležité, kvůli prostoru v dutině bříšní při operaci. Trochu jsem se toho bála, ale nakonec to vůbec skoro nic nebylo. Jediné co je nepříjemné, je to když mi začínala plnit střeva vodou. Tak ten začátek. Byl to chvilkama takový nepříjemný tlak, ale pak už to bylo zase dobrý, jen to ve mně bublalo. Pak jsem to musela vydržet 10 až 15 min. prvních 5 min. to bylo skoro v pohodě. Pak už jsem to začínala cítit. Je to stejné, jako když se chce nutně na záchod. Vydržela jsem to asi 10 min. Pak to z vás vylýtně ani nevíte jak. Není to ale nic bolestivého.Pak už jsem celý den jenom ležela, pila vodu, ležela, spala, četla a čekala až bude večer. Měli jsme na pokoji televizi. Myslím, že tam byla na každém pokoji. Večer jsme zkoukli superstar a pak nám sestra přinesla prášky na spaní a po půlnoci už jsme nesměli nic pít. Jinak k tomu pití nám bylo doporučené nějaké s cukrem. Prý je to dobré, když je potom človek po narkóze tak mu není špatně. Já to pila a zvracela jsem akorát jednou. Tak to asi možná funguje. Ráno v 6.00h jsme se měli osprchovat a o¨bléknout si speciální silonové ponožky, které jsou až nahoru ke stehnům. Slouží jako prevence proti embólii. Pak jsem si oblékla i tzv. andělíčka a čekala až si pro mě v 10 přijdou. Šla jsem jako druhá na operaci. Když si přijeli pro paní, se kterou jsem si tam povídala a která šla jako první, tak jsem dost znervóznila a začala se trochu bát. Mezi tím se mi ale ještě naštěstí podařilo usnout. Pak jsem jenom slyšela, jak se otevřeli dveře do pokoje a věděla jsem, že jsem na řadě. Mezitím tam přišla ještě jiná pacientka místo té paní, ale to není tak poctatné.Do pokoje přišel bratr, že mám jít na sál. Tak jsem si došla na chodbu a tam jsem si lehla na připravené lehátka. Ještě chvíli jsme tam čekali na nějakou sestru a ještě nějaké dvě pacientky, ale nevím ani pořádně už proč. Nějak jsem to nevnímala. Pak mě odvezl před operační sál a tam jsem ještě chvíli čekala než skončí z předchozí pacientkou. Mimochodem to byla ta paní z mého pokoje. Nějak jim tam nechtěla začít pravidelně dýchat, pořád tam na ní volali ať dýchá a já tam mezitím začala být z toho dost nervózní. Když mě tam konečně převezli a já si přelejzala na operační stůl, tak v tu ránu jsem dostala takovou třesavku z nervozity, že až do uspání jsem se nepřestala klepat. Během toho, co mi zaváděli kanylu do ruky nad zápěstím, tak mi pomocná sestra při operaci ukazovala, kdo je kdo za doktory a kdo mi co bude dělat. Moc jsem je nevnímala a hlavně tam ještě nebyli všichni, protože ta sestra řekla, že začneme bez nich. Dala mi nad obličej masku s plynem a řekla mi, že se mi asi trochu začne motat hlava. Jen co to dořekla, tak se začala motat a během chvilky jsem už o sobě nevěděla. ¨Probudila jsem se až na JIP s hroznou bolestí břicha. Po příchodu sestřičky jsem ji tichým hlasem, jelikož to ani jinak nešlo(hlas je díky dýchací trubičce, která se dává během operace, pochroumán ale jen na pár hodin), požádala o něco proti bolesti. Píchla mi injekci, ta ale moc nezabrala. Lehla jsem si na bok. To bylo o něco příjemnější, ale né natolik, abych mohla spát. Tak jsem jí požádala ještě o něco a sestra mi dala čípek. Ten konečně zabral. Ale při každém otočení jsem tu bolest stejně cítila. Byla jsem z toho dost na nervy a hrozně utahaná. Na ruce se mi pořád v nějakých intervalech tlakovala ruka(měřil se mi tlak) a to mě k pohodě taky zrovna nepřispívalo. V podbřišku jsem také měla pocit, že se mi chce na záchod, ale něvěděla jsem jestli je to to anebo něco jiného. Sestra se mě ptala jestli se mi nechce na záchod a já jí řekla, že nevím. Tak jsem to spolu s ní šla vyzkoušet. Záchod jsem naštěstí měla kosek, takže jsem to tam zvládla, došla si na záchot, ale na spátek už se mi začala točit hlava, začala se šíleně potit a než jsem došla spátky do postele, tak jsem byla celá zelená a úplně mokrá. Mezi nohama jsem musela mít takovou šíleně velkou a tlustou vložku, jelikož jsem trochu krvácela, ale prý je to normální po takové operaci. Po třech hodinách jsem mohla začít pít. To se mi po prvním vypití šálku udělalo špatně a celé jsem to vyzvrátila. Díky tomu mi raději nedali ani najíst. Mohla jsem mít taky na JIP mobilní telefón. Ráno jsem byla převezena na pooperační a na pokoj, který byl hned za tím, kde jsem byla prvně. Oba dva pokoje měli totiž společný záchod a sprchu. Byla jsem na pokoji znovu s tou paní s prvního pokoje, tak jsem byla ráda. Byla moc hodná, dobře se s ní povídalo a taky mi pomáhala se vším a měla o mě starost, jelikož jsem měla pořád nízký tlak a točila se mi hlava, když jsem chodila na záchod. Až v ten den (3 den) za mnou přišel můj operatér a zdělil mi jak to dopadlo. Před ním tam a mnou byl ještě jeden a na té JIP taky. Ty mi toho ale moc neřekli, jenom se mě ptali, jak mi je. Doktor mi tedy řek, ten co mě operoval, že operace proběhla v pořádku, že mám průchozí vaječníky a že mi odebrali vzorek z dělohy na hystologii, aby zjistili, jestli není problém ještě v něčem jiném. Výsledky se ale dozvím až za 14 dní odedneška. ¨další den ráno v 8 hodin mě už propustili domů. Břicho me tak nějak víc bolelo až do čtvrtka, takže docela hrůza. Vůbec jsem to nečekala, že to budu takhle blbě snášet. Jsem asi dost citlivá na břicho. Jsem docela díky tomu zvědavá, jak to budu jednou zvládat při porodu. Po tomto zážitku si to nedokážu vůbec představit. Do tří dnů po propuštění, jsem se měla dostavit ke své gynekol. a předat jí neschopenku, kterou jsem si musela sama vyřídit už v nemocnici. Sestra mě poslala poté domů a řekla, ať přijdu na kontrolu v pondělí. Tak jsem přišla až v to pondělí, doktorka mě prohlídla, sundala mi stehy(mímochodem mi to udělali moc hezky, i moje gynekol. je pochválila-všechny tři jizvičky, by mi nemuseli být vůbec vydět) řekla, že to zatim vše vypadá v pořádku, dala mi neschopenku ještě na další týden a pak se mám ještě u ní zastavit ke kontrole a pak že by mi jí ukončila, pokud bude vše v pořádku. Řekla taky, že bych měla dostat brzy MS a pak bychom asi mohli zkusit další inseminaci, pokud vaječníky po operaci začali fungovat. Jinak jsem byla z té operace trochu psychycky špatná. Asi z toho, že jsem nepočítala, že bolest bude taková. Tím ale nechci říct, že to takhle musí bolet i vás, které se na to teprve chystáte. Každá to snáší jinak. Budu končit. Bylo to dost vyčerpávající Pokud si na něco ještě vzpomenu, tak napíši. Jinak se mě můžete na případné dotazy či nejasnosti ptát. Napsala jsem to hlavně proto, aby předběžně věděli právě ty, které se na to teprve chystají, co je může čekat. Zatím papa a moc Vám všem, které na mě mysleli a drželi palce, děkuju PS: po sobě jsem to už nečetla, tak se fakt moc omlouvám za případné hrubky.