plod - dítě - diskuze

Ani já bych na potrat nešla. Jen v vážných případech (těžké onemocnění,či znásilnění).Viděla jsem maketu dítěte v týdnech kdy se ještě potraty běžně dělají.

Taky jsem své děti brala jako děti hned od začátku, a definitivně když bylo vidět srdíčko Potrat chápu jako zabití cca od 7 tt, poštěli nám to na učňáku na videu jako formu antikoncepce ...a bylo to příšerné Dobrovolně bych na něj taky nešla !

Pro mě byl Ondrášek miminko od prvního dne co jsem se dozvěděla že jsem těhotná, to mu už bylo srdíčko. Snad nikdy jsem o něm neřekla že je to plod.S potratem nevím. Pro každou maminku která se na miminko těší a chce ho, tak ať o něj příjde hned na začátku nebo i ke konci je to hrozně smutná věc.Pro toho kdo uvažuje jako kamarádka je to asi jen kus tkáně, ale to ej pěkne hloubý názor. Potrat neodsuzuju ani nepodporuju, stejně tak nemůžu říct že bych na potrat nikdy nešla, ale vedli by mě k tomu jen zdravotní problémy ať už mé a nebo miminka. Odsuzuju potraty jako antikoncepci pro někoho kdo si nedal pozor.

Pro mě dušička vklouzne nebo nevklouzne do zárodku v prvních třech týdnech po početí a proto se to dřív nedá na testu poznat,až když je tam tam dušička která už má určený osud.Dokonce si myslím,že každá dušička co skončila potratem se znova narodí.A ted je otázka-jestli byl potrat,jako potrat u doktora tak se narodí a bude se mstít té matce.No je to na delší debatu.

Podle mě je to dítě od té chvíle, kdy má bijící srdíčko. Když jsem já měla to zamlklé těhotenství, tak mě to sice sebralo, ale říkala jsem si, aspoň že jsem nikdy neviděla srdíčko, třeba ho ani nemělo. Takže to vlastně ani nebylo miminko.Potrat pro mě zabití dítěte není, když to ženská udělá, tak prostě nevidí jiné východisko, ale jsem přesvědčená, že každá toho nakonec lituje. Já osobně bych šla z nějakého zdravotního důvodu. Třeba bych si asi nenechala postižené dítě.

pro mě to bylo hned miminko

Tak takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela.Pro mě to vždy bylo, že buď dítě chci a od začátku je to pro mě miminko a nebo nechci a nemůžu mít dítě a beru to né jako plod, ale jako zárodek, v případě potratu. Jinak mě tak napadlo, proč to malý nebrat nebo neříkat mu plod lásky. Taky když příjde o miminko která koli maminka, která se na miminko těší a chce ho tak je to pro každou maminku určitě velký šok a je jedno v kterém týdnu se to stalo.

já si myslím,že miminko je to od tý doby co se spojí vajíčko se spermií...i když to jako miminko vůbec nevypadá...vím,že některý ženy se miminka vzdají i moje kamarádka šla na umělé přerušení...brala ho jako miminko jenže ona chodila ještě na střední,otec dítěte se k ní neměl a ona si prostě připadala ještě moc mladá na to být mamkou...když jsme se o tom pak bavili brečela a říkala,že by už nikdy nic takovýho neudělala,že ji to trápí i po letech a myslí na toho drobka každý den...no a já jsem otěhotněla taky brzy jenže maturitu za sebou,Ota nás chtěl...tak jsem nad potratem ani nemusela přemýšlet...nevím jestli potrat beru jako zabití...spíš jako hodně tragickou událost,která se nedá popsat...

podle me je to v 1. trimestru pristupne jit na potrat atd...pokud jdu dobrovolne,pokud ale chci mimco,tak je to tragicke bez ohledu na to,jestli se jedna o embryo nebo plod,dite.....boli to podle me porad silene...ale kdo neprosel radosti z otehotneni,tehotenstvi a nebo narozeni ditete ,tu bolest zen a spousty muzu nepochopi nikdy poradne...

od prvního zjištění, že jsem těhotná, to pro mě bylo dítě, ikdyž to byla pidifazole a pak minidinosaurus....proto považuju za negativní-jak jsme se tu před časem bavily-že se těhotenství dá zjistit už tak strašně brzo, protože se může stát ledaccos...samovolný potrat v prvních třech měsících respektuju, beru to prostě tak, že něco nebylo v pořádku a že příroda ví, co dělá, ale už to nepochopím, když v člověku umře dětátko třeba v 5 měsících těhotenství, bez nějaké zjevné příčiny, to už mi normální nepřipadá.obecně si myslím, že každá budoucí maminka od okamžiku, kdy ucítí ty první nesmělé, chvějivé pohyby miminka v sobě ví, že je to dítě a nemluvila by o plodu...Co se týká potratu-nejsem proti, věřím, že může v životě nastat situace, kdy je to bohužel nejlepší řešení pro tu ženu, i pro to dítě, které by bylo nenáviděné, nemilované, opovrhované, týrané, zabité...beru to jako nejzazší možnost, ale nezavrhuju to...já osobně bych tím strašně trpěla a nedovedu si to představit, že bych to podstoupila, ale chápu a neodsuzuju.pokud to nějaká kačena nebere jako metodu antikoncepce a to, že \"to\"dala pryč nedává k dobrému na mejdanech,to odsuzuju.Ale jinak jsem zásadně proti takovým těm jednoznačným výkřikům typu-potrat je vražda..atd.Protože je to složité a někdy člověka ten život tak semele....odsoudit je vždy jednodušší než pochopit...ano, podle mě je svým způsobem potrat vražda a je jedno, v jakém týdnu, ale vím, že v určitých situacích bych ho podstoupila.ovšem jak bych žila s tím vědomím dál, netuším...a ta holka, co srovnává plod s nádorem je podle mě blbá husa, nejspíš bezdětná...

byla jsem těhotná 2x, jednou jsem donosila úžasného zdravého chlapečka, který mi dodnes dělá radost ... podruhé jsem ve 13tt musela na revizi pro zamlklé těhotentství ... do té doby to bylo dítě, ale abych to já dokázala dobře zpracovat, sama pro sebe jsem jej nazývala plodem - plod se přestal vyvíjet ...

Ja myslim, ze to jsou terminy, ktere jsou slucitelne. Doktori to prece maji tak, ze prvnich 8 tydnu je to embryo, pak je to plod. Je to proste medicinske pojmenovani. Pro me to bylo miminko - Kuzma od zacatku. Proto ani nejdu na zadne sijove projasneni, protoze by to nic neovlivnilo.Doufam, ze nikdy nebudu v situaci, ze bych musela premyslet o potratu, ale doufam, ze kdyztak by to byl ten v narkoze, ne ten, kdy aktovne musis vytlacit mrtve miminko.

Baruš, mám úplně stejný názor jako ty - dokud jsem nebyla těhotná, tak jsem říkala, že kdyby vyšly nějaký gen. testy blbě, tak bych šla na potrat a když jsem ve 22tt řešila zda mám jít na amniocentézu kvůli té cystě, tak jsem si říkala, že vyýledek stejně nic nezmění.. i kdyby tam zjistili něco špatného, tak bych si malou nechala 100000000% Člověk si to prostě nedovede představit dokud není těhotný a názory se prostě mění..Za sebe můžu říct, že bych na potrat nešla a pro mě byl už i ges. váček dítě Ale holky, které se pro něj rozhodnou z jakéhokoliv důvodu respektuji 

Budu souhlasit, pro mě to bylo dítě nebo miminko hned od zjištění, že jsem těhotná a pamatuju si, že když jsem čekala Renču a kolem 7. týdne jsem začala krvácet, že jsem to hrozně obrečela, protože jsem si myslela, že o ni přijdeme. K potratu se moc vyjádřit neumím, myslím, že bych nešla a měla bych určitě podporu v manželovi a rodičích, ale nikdy se nemá říkat nikdy, člověk neví, do jaké situace se může dostat

Pro mě je i fazolka dítě. Ať se mu říká embryo nebo plod. V životě bych dobrovolně na potrat nešla. Umřelo mi mimi ve 12tt. To se nedalo nic dělat. Ale tehdy jsem prostě ( jí nebo ho ) jako dítě brala a dostávala se z toho hoodně dlouho. Jít na potrat, když je dítě zdravé je pro mě zabití. Ale zase na druhou stranu žena, která tak učiní má k tomu asik pádné důvody. Ale v dnešní době se dá hravě nechtěnému těhotenství předejít.

Pro mě to bylo miminko hned, jak jsem zjistila, že jsem těhotná. V obou případech. Mám spolužačku a ta mi psala v mailu, když byla těhotná, že plod má už 15 cm. Přišlo mi to divný. Když už bych měla srovnávat, co je \"lehčí\", tak asi přijít o miminko v prvním trimestru... Jakmile se pak musí porodit mrtvé miminko, tak to musí být šílené... To mě vždycky dostane, když se něco podobného dozvím. O smrti miminka či malého dítěte ani nemluvím. Jinak dřív jsem o tom vůbec nepřemýšlela... Ono asi jinak to vnímá člověk, který ještě děti nemá a tím těhotenstvím si neprošel.

pro me je to dite od chvile kdy zjistim ze jsem tehotna rozhodne nerozlisuju jestli je to teprve plod a az pak nekdy dite.proste ten prdolka roste ve me a je to moje dite uz od zacatku aspon ja jsem to tak brala a brat budu.stim potratem to je tezky ja jednou byla a je to uz davno ty jo snad 10 let a porad si na to vzpomenu a muzu rict ze to bylo tezky.jestli je to zabiti ditete no .....nedokazu odpovedet ale asi jo.

Já rovnou řeknu svůj názor :) Když jsem ještě nebyla těhotná a nevěděla jsem co to je. Říkala jsem, že dokud se dítě nepohybuje a tak trochu nevnímá, tak potrat je vlastně pohoda a asi jsem na to měla podobný názor jako ta holka. Tak do toho 12. tt, že to ještě není taková hrůza. A potom se to zhoršuje s přibívajícícm věkem plodu.Ted, co jsem si těhotenství prožila na to názor vůbec nemám. Já brala Toníka jako dítě už od té doby co byl fazolka a akorát mu začalo být srdíčko. Takže já bych na potrat nikdy nešla, protože to beru jako dítě hned. Ale u jiných zase stále potrat nezavrhuju. Ale dřív jsem byla jednoznačně pro a ted váhám. Jsem pro, ale.... Ani nejsem schopná už určit do kdy by to bylo pro mě přípustné...Takže ted názor vlastně ani nemám