pes - člen naší rodiny - diskuze

Stano fak je to na vas, nezavidim vam tuto situaci taky mame pejska...nekdy je fakt lepsi to trapeni ukoncit..preju pevne nerviky

Holky moc vám všem děkuji za vaše názory. Uvidíme jak na tom bude. Teď to vypadá že je mu zase lépe. Uvidíme budu se muset potom rychle rozhodnout. Děkuji

Stáni, moc těžko radit, to musíte zvážit sami, kde je ta hranice.My máme pejska desetiletého, zatím je v pohodě, ale jednou taky budeme v této situaci, je to složité, držím , ať zvolíte řešení, které bude co nejméně bolestné pro obě strany (fyzicky i psychicky)

Utratit psa je vždy smutný.Já tvrdím(a taky se dle toho řídím)že lepší je ale zvíře uspat než ho nechat trápit byť pod dohledem veterináře.Jestli má bolesti,nežere,špatně či vůbec nechodí atd.je pro něj daleko lepší mu od trápení pomoci.Ono mu nepomůže když do něj doktor bude píchat léky které ho na chvíli zvednou,jen se prodlužuje jeho utrpení.Ale to musíš poznat ty jako majitel jak špatně na tom je.

Tak to Tě chápu, prožila jsem si něco podobnýho - měla jsem fenku NO, veterinářka ji léčila na páteř (špatně se stavěla na zadní), nakonec zjistila, že to je od ledvin, jenže jak to dlouho trvalo, přidaly se k tomu i játra a už se nedalo nic dělat... Taky jsem to natahovala, jak se dalo, nechtělo se mi do toho rozhodnutí - ale když jsem viděla, jak se trápí (zanic nechtěla čurat vevnitř a jak se snažila postavit a odvléct se ven, to byl strašnej pohled, pokud jsem u toho byla, nosila jsem ji ven...), tak jsem ji nechala uspat. Bylo to těžký, ale měla hezkej život a do poslední chvíle jsem byla u ní a hladila ji, prostě klidně usnula, tak snad ani ten konec nebyl tak strašnej. Takže rozhodnutí je na Tobě, ale pokud není šance, že se to zlepší, nenech ho trápi se, moc držím palečky...

Měla jsem 15 let německého špice. Vyrůstal se mnou od první třídy . Nakonec onemocněl , strašně kašlal a snažili jsme se mu pomoci. Píchali mu co druhý den antibiotika až chudák spal ve stoje opřený o zeď jak ho bolely rozpíchané nohy. A to byl impuls kdy jsem se začla rozmýšlet zda utratit nebo ne. Ale nemohla jsem se na něj dívat jak trpí, když ani po 14-ti denní léčbě nic nepomohlo. Byl už opravdu starý. Mohla jsem ho držet v náručí, asi tušil co bude protože byl strašně klidný což jinak u dr. nebýval. Brečela jsem jak želva. Ale bylo to strašně rychlé , okamžitě usnul, jen tak smutně koukal.Bylo mi strašně smutno , ale vím že to muselo přijít.

chapu tě take jsem nechtěla dat pesa utratit měl rakovinu po celem těle měl teprv 4 roky a pak nakonec až byl pryč tak řekli že se to da lečit malem mě kleplo byl to nejlepši pejsek co jsme měli