otřesné. - diskuze

Dobrý den, můj zážitek z porodnice v Nymburku se nedá s ničím srovnat.
Měla jsem příšerné bolesti v kříži, asi bloklý nerv. Porodní asistentka na to jen nepřítomně koukala a jenom řekla, že to nemám tak prožívat, že porod bude ještě horší. Tak to bylo povzbuzení na jedničku. Uložila mě na pokoj s tím, že mám spát. Strašné. Každých deset minut jsem se musela křečovitě chytnout něčeho, protože to v zádech bolelo, jako kdyby vás tam někdo řezal zaživa.
Když jsem porodila, myslela jsem, že tím mám nejhorší za sebou, ale doktor mě šil jak řezník. Na pokoji jsem řekla sestrám, že mám velký tlak na konečník a ony na to, že se nemám divit, že mám šití až ke konečníku(měla jsem natrženou hráz) No dobře. První noc, co jsem neměla mimino u sebe, jsem se vůbec nevyspala, kvůli tomu tlaku. Nespala jsem předtím dva dny kvůli těm bolestem v zádech. Takže mi ta noc vůbec nepomohla. Sestry, porodní asistentky i dětské, mě stále nutily, ať si sednu, což nešlo. A koukali na mě, jako kdybych si to vymyslela. Porodní asistentky byly ještě vcelku vpohodě, ale dětské sestry otřesné. Jedna vám ukázala, jak máte krmit, a když to pak uviděla druhá, jak to dělám, tak začala nadávat, jak to dítě držím. A vyčetla mi věechno, co se snad dalo, takže v tu chvíli jsem měla pocit, že jako matka nestojím vůbec za nic. Navíc mě přinutila sednout si. Jak jsem se cítila strašně prvinile, tak jsem jí vše odsouhlasila. Nejspíš si řešily mezi sebou nějaké spory nebo nevím. Ale každá z nich pořád měla nějaké připomínky. Nevadilo by mi to, kdyby to nebylo vždy v jízlivém tónu, jako kdybych o nic neměla vůbec zájem nebo co. Měly nejspíš dojem, že z nich perfektní matku dělá dokonalé přebalení a zavinutí mimina, a to ještě v časovém rekordu. Nespala jsem několik dní v kuse, před porodem i po. V tom tedy vyčerpávající porod. Právo na slabost jsem měla jen den po porodu, další dny už jsem se podle těch dětských sester měla chovat jak supermáma. Poslední noc jsem je požádala, zda by si dcerku nemohly vzít k sobě. No samozřejmě, že nemohly. Nakonec jsem musela do nemocnice ještě ve třetím týdnu šestinedělí, protože mi čistili dělohu. To byl nejspíš ten tlak na konečník. Takže shrnuto: nikdo vám tam nic nevěří a každý od vás očekává nemožné. když si teď na to vzpomínám, tak je mi z toho zle. Jedině ty porodní asistentky celkem šly, aspoň tedy byly mezi nimi světlé výjimky. A vzpomínám si, že i dětská sestra byla jedna strašně hodná, taková mladá blondýnka. Ta jediná vás chápala.
Do Nymburka jsem šla rodit podle kladných příspěvků tady na stránkách a už nikdy tam doufám nebudu muset jít.