Otázka do pranice - diskuze

já měla, i na operačním sále při císaři, dokonce pořád nakukoval za plentu na ty dva doktory, jak mě řežou a tahají děti a pak šijou

Ahoj já ho měla u obou porodů a jsem za to ráda. On moc při prvním nechtěl, ale nakonec šel sám a při druhém automaticky taky a moc mi pomohl snášet bolest, masíroval mi záda a chodil semnou po chodbě a pak jako první kluky držel v ruce.

byl u toho a plakal

My jsme původně plánovali, že tam bude, ale vzhledem k tomu, že jsem rodila císařem, tak tam nebyl. Teď podruhé už to dost zvažuju - znám blbé a i dobré zkušenosti. Blbé - přestali spolu po porodu spát, pro oba to bylo spíš trauma než cokoliv jiného. Dobré - maximální podpora, společný krásný zážitek atd. Tak to pořád zvažuju. Přemýšlím i o dule místo muže. Mě dost vyděsilo, když jsme měli v těhotenství komplikace, jak za mnou jezdil do nemocnice a smutně koukal u postele a vypadal,že se zhroutí - sem si řikala, že kurva, za chvílí má jít se mnou rodit a hroutí se už teď :-D

Daničko, chtěla a měla. I když jsem z toho měla obavy, tak mně byl skutečně oporou. Také si uměl správně stoupnout, takže žádné nechutenství neprožíval. :-)

já jsem napůl chtěla a nechtěla, taky radši všechno zvládnu sama a on by mi stejně nepomohl, ale u nás se to vyřešilo samo naprosto perfektně, tak aby to vyhovovalo oběma stihnul to na posledních 5 minut, takže jsem byla spokojená já i on

v roce 1992, kdy e mi narodil první syn to bylo veliké nóvum, tatík u porodu. proto tam ex byl. celkem mi tam překážel, musela jsem si před ním hrát na hrdinku.u vašína 2010 jsem to striktně zamítla a chlap tomu byl velmi rád. pa na sále mi povídala: a kde máte tatínka? já na to: no.. asi v práci.... a pa: konečně jedna rozumná ženská!!!! tím nechci shazovat tatínky u porodu. holt každej na to má jinej náhled a tohle je můj.

Měla a byla jsem moc ráda, že tam byl, jinak by to asi špatně dopadlo.

Měla i neměla. Marian být u porodu nechtěl, ale přijel, a byl se mnou chvilku, když jsem se svíjela a pak hned sotva mě zašili byl s námi.

já jsem ho tam chtěla, on nechtěl, že nemůže vidět krev a tak, ale já jsem ho tam prostě chtěla, bála jsem se tam být sama. Nakonec se s tou myšlenkou nějak srovnal a byl u toho, pomáhal mi a nakonec byl rád, že u toho byl, dokonce přestřihnul i pup.šňůru. U druhého už to byla samozřejmost.

Já chtěla a měla a jsem za to moc ráda.On sám chtěl,nikdy bych nenutila a je moc šťastný,že u toho mohl být

Měla a chtěla jsem i on chtěl.

neměla jsem a ani jsem nechtěl (ono to stejně nešlo, byla jsem na císaři, ale neuvažovali jsme o tom, že by tam byl, kdyby to bylo jinak) a kdyby v budoucnu mělo přijít další mimčo tak to tak chci taky, aby tam nebyl

já ho měla pouze na hekárně. Přímo u porodu bych ho ani nechtěla. Je to taková krapet blednoucí povaha, a jak už ho znám, kdyby viděl tu spoustu krve apod., už nikdy by nebylo jako před těhoenstvím, pořád by měl před očima scénu z porodu... Měla jsme štěstí, že ho nakonec doktoři sami vyhodili, páč jsme měla nakonec akutní císařák. U druhého porodu taky nebude, pouze na hekárně.

Chtěli jsme oba a tak je to i u druhého

já chtěla a u prvního měla a u druhého to nestihl a byl náležitě z toho smutný

U prvního neměla ono to nebylo zvykem u druhýho měla, bylo mě to jedno nechávala jsem to na jeho rozhodnutí.

Nechtěla,neměla a jsem za to ráda.On by i chtěl,ale už mu nevyšla dovolená.

Chtěla jsem ho u porodu a on to tak díkybohu chtěl taky.Byl pro mě neskutečná podpora a moc nás to sblížilo.Sama bych tam nechtěla být ani náhodou.

No, to je otazka pro me.U prvniho porodu krome Pepy byly i moje 2 kamosky a grilovali jsme na zahrade, nez jsem naznala, ze ty poslicky uz trvaji asi 12 hodin a ze radsi sjedu do porodnice. Maruska se tam narodila za 45 minut, Pepa byl pritomen.U Anicky jsem to teda poznala hned, tak jsme odjeli do porodnice neprodlene, ale nez dorazila moje segra, aby pohlidala Marusku, byla Anicka na svete, narodila se 25 minut po prijezdu do porodnice. Ale i tech 25 minut bych byla rada, kdyby tam byl, porodni asistentka furt nekam odbihala, hledala doktora, pac jsem moc krvacela, tak jsem se citila sama.

ja jsem chtela,muj manzel chtel taky a oba jsme stastni,ze byl.strasne mi pomohl a byla jsem rada,ze jsemna to nebyla sama.od te doby si me myslim vic jakoby vazi a tak..a ted podruhe pujde taky..

ze začátku jsem chtěla, ale přítel tam být prostě nechtěl, přý je srab a nedokázal by mě vidět trpět bez možnosti pomoci. S postupujícím těhotenstvím jsem zjistila, že ho tam vlastně nechci. Ani by tam nakonec být nemohl, rodila jsem akutním císařem.

chtěla a měla u obou a jsem ráda, že tam byl.

ja nechtela a muz take nechtel..tak jsme meli klid