Teď už se tomu směji, ale včera mi bylo spíš do pláče. Rozhodli jsme se s manželem zajet do toho \"slavného\" Avionu, podívat se do Ikei a tak různě po obchodech, potřebovala jsem nějaké oblečení a boty pro Míšu. No co tam bylo nevrlých a oprsklých lidí, to už jsem dlouho nezažila. Nejsem typ, co by se hádal, většinou se ještě omluvím já, i když vím, že vina na mé straně nebyla, ale nerada se hádám. Samozřejmě jsme měli kočárek, projíždím kolem jedné paní co ho měla taky a třetí neurotička na mě volá (myslela si, že jsme kamarádky a stojíme vedle sebe schválně):\"Nechcete se vedle sebe postavit tři, jak mám projít\"? Ani jsem ji nestihla vysvětlit, že taky jen procházíme. Hodila na mě ksicht a kráčela dál. To jsem byla ještě v klidu, protože vím, jak dnes lidé reagují na matky s kočárky, jako na obtížný hmyz, kolikrát... Pak jsme se šli podívat do CaA na oblečení. Vybrala jsem tam jeden svetr a tričko pro Mišulku. Mišku nákupy moc nebavily,ale seděl v kočárku vzorně. U pokladny se do nás pustila ženská, že máme Míšu zvednout, asi si myslela, že pod ním pašujeme další oblečení, nechápala jsem, to se mi v Opavě ještě nestalo, vždyť by to u východu začalo pípat, ne? Nevadilo mi ho zvednout, ale ten styl, jakým nás ta paní oslovila. \"Zvedněte mi to děcko\"! Ke konci akce jsme vlezli do jedné kavárny, kde byl i dětský koutek, ale až od tří let, takže jsme sedli a Míša běhal kolem nás. Bohužel už je rychlý jako střela, takže jednou se mu povedlo utéct nám za bar, kde prodávaly slečny pití a zákusky. Jak nejrychleji to šlo jsem Míšu následovala, ale v tom už vidím jednu tu hostesku, jak na něj ukazuje a křičí: \"Padej odsud! Tady nemáš co dělat, vypadni\"! Na 16ti měsíční dítě!!! No já nechápala a nezmohla se na nic než na poznámku typu, že snad se tak moc nestalo a že se omlouvám. Já už to jinak ani neumím. Nejdřív jsem byla naštvaná a zklamaná, ale pak jsem si řekla, že jsem asi potkala moc přepracovaných lidí a nakonec mi všech bylo líto. Každopádně mi to vzalo chuť tam zase brzy jet.