Ahojky Jani já to měla stejný jako ty. Stresovala jsem se,každý kolem mě měl miminko nebo samá těhotná a to víš to mě nepomohlo.Ale napíšu ti můj příběh o snažení,doufám že ti ti nevadí.První pokus jsme zkusily ze srandy, jestli se to chytne, navíc po silvestru opilí, a jaj chytlo.Byli jsme v šoku hned na poprvé ale časem jsme se začli radovat ale pak jsem dostala silnou chřipku a plod to nevydržel a nevyvinul tak jsem musela na vyškrab(byla jsem v 10tt.)Moc mě to mrzelo ale život šel dál.Já jsem na miminko nepřestala myslet, furt jsem chtěla víc a víc a navíc kolem mě se rodily kamarádkám děti a já furt nic Prostě se to nechytalo(2roky od potratu).Začaly jsme myslet na baráček,abych zapomněla a myslela na něco jiného a k baráčku jsme si pořídily pejska štěnátko a to víš na zimu Tak jsem ho měla jako mimi.Musela jsem chodid večír ven a venčit, aby nám neudělal loužičku a už jsem byla unavená.Na tři měsíce mě doktor napsal léky hormon. ale ty po 2 měsíců nic,měla jsem poslední nato měsíc aby se to chytlo,ale byla jsem z léku unavéná a z pejska strhaná,tak nakonec jsme to dělali koncem plodných dnů a vůbec jsem to mu nevěřila že se to chytne,ani se mi moc nechtělo(Jak píšeš o těch směnách ,tak to jsme měli to samé).A pak to přišlo,nedostala jsem to ale já to mu nevěřila,že bych byla těhotná.Cítila jsem že to mám dostat ale nedostala tak jsem udělala test, ten mě vyšel negativní.Tak jsem čekala dál a byla smutná a přesvědčená že nejsem těhotná.Trvalo to ale men.furt nic,tak kamarádka mě přesvědčila že si mám udělat další,já nechtěla ničil mě pohled na ten proužek že zas ni a ejhle já měla 2 čárky nemohla jsem to mu věřit,chytlo se tobrečela jsem radostí.Tetka jsem 35+6tt.A termín máme 13listopadu a to našemu štěnátku bude přesně rok(bude mít narozeniny),tak nevím,jestli to bude práškama nebo pejskem za odměnuDržím ti moc palečky a všechno hod za hlavu,hlavně ty nervy ty vtom hrajou velkou roli.Zaměř se třeba na sport nebo na něco jiného.