Odloučení - diskuze

soucítím s tebou,ale myslím že to bude v pohodě. A to ho povezou na jednu noc takhle daleko????? Říkej si že když vychovali Toma bez úhony tak se snad budou snažit Kubíka zabavit aby se mu po mamině nestýskalo. Budu na tebe myslet,slibuju

Nadi,tak jestli to citis takhle tak ji ho nedavej

Jooo, a co na to Kubik? Jemu se chce? Nebo mu to radsi nechces rikat, kdyby z toho seslo? Protoze kdyby on se na to necitil, tak bych to nelamala pres koleno. Pokud ale chce spat u babi, tak bych ho nechala, ale radsi ne na te chate, ta mi prijde baby nefriendly

Nadi, poprvé je to vždycky těžké a nikdy si na ten pocit prázdnoty a TICHA nezvykneš úplně drž se

U Karolíny už nevím, je to dlouho. Ale u kluků se dobrovolné odloučení zatím nekonalo. Nedobrovolné jo, to byl Štěpán v nemocnici, já v porodnici Honza doma... Ale to se asi nedá srovnávat, to jsem brečela a bylo mě smutno. Ostatně, bylo by asi divné, kdyby nebylo.

Kdyz muj tatinek poprve vozil kocarek v Maruscinych dvou mesicich, tak jsem si ty 2 hodiny volna vubec neuzila, pac jsem byla nervozni jak pes.V 10m na dovolene, opet hlidali nasi, tura na Krivan zvladnuta za rekordni cas, pac se nam styskalo po Marusce. Tyhle Vanoce, Maruska uz 16m, sedime s Pepou v aute pred barakem, hlidaji nasi, a my realne uvazujeme, ze na tu 10 km prochazku nepujdeme, ze se nam po Marusce styska.Teda chodim do prace, ze... Ale ty 2 dny v tydnu jsou tak akorat. Vzdycky uz koukam na hodiny, kdy se Maruska vyspi a kdy so pro me s Pepou dojedou.Uchyl, ze? A dost Te chapu. Jako ze bychom v te loznici byli s Pepou jen dva, to by byla tragedie.

Nadi, ani se ti nedivím. Taky jsem bulela. To si zvykneš

tak my ještě první odloučení neměli,teda myslím přes noc ,jinak jo.Když jsem šla poprvé do práce,Adélce byl rok ,měla jsem denní 12 a strašně moc se mi styskalo,až mě to dost překvapilo.Odloučení na noc nás teprve bude čekat a asi bych měla stejné pocity jako Ty.To asi každá mamka

Nadi,citíla bych se stejně a taky bych trpěla.Trpím už jen tak,když musím k lékaři a Matyho musí někdo přijít hlídat.Vždycky volám co a jak a to i když jsem pryč třeba jen hodinu.Ale kdo ví,třeba se to Kubovi bude libít,že bude spát někde jinde,u babičky to je vždy jinačí.Já si myslím,že to zvládnete oba-jste šikulky.

uplně tě chápu,já sem asi víc matka krkavčí,já bych ho nepustila takhle malýho a taaak daleko,ale věřím,že to zvládnete oba,budu na vás myslet

Já nevím mě by asi znervoznovalo to že je s někým s kým se moc nevídá z toho bude nervozní a + ještě z cizího prostředí,ale zase by se mu tam mohlo líbit.Ale vím jak ti je já totálně šílela když jsem byla týden v nemocnici a to jsem elišku viděla každý den ale jak přišel večer bulela jsem jak želva prostě si řekni že to bude jako bys byla v porodnici tam jsi to bez něj taky vydržela.a je to jen jedna noc.A myslím že jak jednou dáš malého na noc tak pokud by jel zase tak už to pro vás nebude tak těžké

Kubík je šikovný kluk a určitě to zvládne líp než ty. Pokud bude nějaký problém tak ho přivezou dřív nebo zavolají. Alespoň si chvíli trošku odpočineš.

chapu te zvlaste kdyz je to tak daleko a on to tam nezna.my kristynku zacali davat jenou mesicne asi od roka, kdyz uz jsem nekojila k nasim na jednu noc ale ti bydli cca 20min busem.byla jsem na nervy i tak a ted uplne pohoda, vim ze je o ni velmi dobre postarano a ona je stastna ani nechce domu.sice mi chybi, ale je to uz lepsi, clovek si trosku zvykne apak se oto vic tesi na prcka.. s tchyni to bylo horsi mela jsem trochu neduveru, ale ted kdyz mam v tehu problemy a nastoleny klidovy rezim neslo to jinak, tchyne je na pracaku a ted ji ma dokonce na 2 noci a jdou zitra i do zoo. dokazala mi ze je to v pohode a ze se muzu spolehnout.je mi smutno, mrzi me ze se kristynce nemuzu ted moc aktivne venovat, tak jsme rada ze se aspon zabavi a nenudi a ja muzu odpocivat. taky ale smutnim uz ted...to bude dobry uvidis...nepripoustej si zadne hruzy, treba budes mile prekvapena jak bude kubikovi dobre. moje mala ani od tech babicek nechce domu...

Nadi to je normální, tyhle pocity jsem měla poprvé taky a nejen poprvé, minulý víkend byla Markétka od pátku do neděle u prarodičů a jediný kdo to nejhůř snášel jsem byla já. Pořád jsem jim volala, občas když jsem si na ní vzpomněla mi ujela slza..no prostě bez ní je mi smutno. Zas nám to pomohlo, odpočinuly jsme si od sebe a i ona se v neděli očividně na mě už hodně těšila..ale stejně byl to hodně dlouhý víkend.

Nadi, když si tchýně brala poprvý Kubíka, tak jsem brečela od tý doby, co jsem to věděla a vygradovalo to, když odjížděl. Kubík tady brečel, takže to bylo fakt psychicky vyhrocený. Ale teď už Kubík odjíždí s úsměvem na rtech. Já se teda pořád bojím, protože pokaždé přijede s nějakým zraněním, ale vím, že ho to tam baví. Bydlí kousek od lesa a je tam pěkná příroda. Mají hodně zvířátek, takže to tam Kubík miluje.Uvidíš, že příště až Kubík odjede, tak to tak hrozný nebude. Drž se!

Holky moc děkuju.

Nadi úplně chápu tvoje pocity, i když už jsem bez Ondry byla, ten pocit byl hrozný. Pořád jsem našim volala jak to zvládá a co dělá. Naštěstí jsem byla naprosto přesvětšená že u mých rodičů je v naprostém bezpečí.

Naďulko,já Tě úplně chápu.Já jsem bez Danielky taky ještě nikdy v noci nebyla.I když jsem zcela mimořádně byla někdy někde v noci déle,ráno jsme se probudily spolu.(viz.maturák).Věř,že do toho tchýni něco vleze(třeba pečení dortu a kremrolí) a vy bude zase spolu.Jsi báječná maminka s velikým srdíčkem.Držím palce

Ja si tez nedovedu predstavit, ze jednou mala bude nekde beze me. Nebo spis ja bez ni. Nikomu ji nedam, uz ted s tim vsechny seznamuju Je to normalni, mame je holt rady a jsou nase, nooo

Tak náš Matěj ještě u nikoho na noc nebyl.A ta představa,že ho tu nebudu mít tak je mi ouzko už teď.Takže tě plně chápu.Taky bych šílela a to ještě pokud si nejsi s tchýní jistá tak je to asi normální.Ale myslím,že si to nakonec užiješ a všichni budete spokojení.

Nadi,tak moje první odloučení na noc s Matějem bylo,když měl skoro čtyři roky a už byl na světě Jakub.Bylo to neplánované,protstě ho Petr od rodičů už nepřivedl,jen přišel pro oblečení.Pod vlivem hormonu jsem začala šíleně brečet a hysteričit,jak mi to mohl udělat,když na to nejsem psychicky připravená:-DJinak odloučení už obou na noc proběhlo minulý rok a já jsem se po několika letech konečeně vyspala,ale bylo mi smutno.Mě je smutno pokaždé,úplně mě svírá srdíčko,ale na druhou stranu si šíleně odpočinu.Vím,že je o ně perfektně postaráno a kluci tam jsou šíleně spokojení.Právě ted jsou pryč,odpoledne si pro ně jdem a já tady sedím ještě v pyžamu a relaxuju:-)

Tak jsem si přečetla i to u tchýní. A jediné co mě napadlo, že to třeba tchyně ještě na poslední chvíli odvolá. Jinak ty tvoj epocity jsou normální a absolutně pochopitelne, ale to ty určo víš. Já bych dala tchyni hodinovou instruktáž o těch nebespečích a jak má děcko hlídat. Kdybych si ale myslela že to nebere vážně tak byhc ho nikam nepustila. Nejde to že bysi jela s nima? A nebo jí to prostě nedovolila? Původně se ělo jít jinam tak prostě nesouhlasit se změnou? Snad to bude v pohodě