Oddelene spani - diskuze

pokud mimi bude ok tak proč ne. Já jsem to tak neudělala a syn byl naučenej na naší přítomnost

Katko já spala s mimi v obýváku do 2m,po přejití na UM jsem dala mimi do postýlky vedle do pokoje,my rodiče spali v ložnici.První noc jsem to zkusila v ložnici že budeme všichni,to nešlo,oba jsme se báli ,že jí zalehneme,pak další noc jsme nasadili chůvičky,to také nešlo,pořád to reagovalo,máme celkem hluk na ulici...Takže naše Anička je zcela samostatná a musím říci,že jsem na tom nejlépe z okolí,žádné uspávání,žádné vydírání,prostě dát hajat,zamávat,zazpívat nebo podobný krátký rituálek a zavřít dveře

Holky diky moc za vase nazory. Ono to asi stejne dopadne jinak . Asi vystehujeme tatku. Postylku hned u postele mit nemuzem, jelikoz se tam nevejde, ale kdyz bude mimco prvnich par tydnu/mesicu v loznici s nama budu klidnejsi.

No tak náš taťka taky brzy vstává,ale byl tak hodný a odstěhoval se on.Jelikož taky dosti chrápe,tak jsme se rušily všichni navzájem.No ale mimčo bych rozhodně hned do pokojíku nedala.Neumím si to předtavit.Půl roku mi svítila celou noc lampička abych se na malou mohla kdykoliv hned kouknout a to jsem dělala dost často protože hodně ublinkávala a taky hodně brečela a vůbec mi přijde že bych ji odstčila a kde je ten kontakt kdy si jí dám do postele když pláče a ona tam spokojeně usne.Já bych na to fakt neměla

no, já jsem zas líná a představa, jak v noci desetkrát vstávám a jdu se kouknout na mimi vedle-no fuj, nic pro mě.Tak mám-již potřetí přistrčenou postýlku hned k posteli, v noci zavrní na kojení, já v polospánku po ní šáhnu, nakojím a vrazím zpět.A manžel si myslí, že nám spí od narození celou noc, protože ona je jak hodinky, budí se o půlnoci a ve tři, tak už jsme hezky sladěné, že se ani jedna pořádně neprobudíme, kdyby byla vedle tak než se vyhrabu tak by se rozeřvala a pak by se jí hůř usínalo.Uvidíš, až porodíš pak se podle mimča zařídíš

Já nevím, ale myslím si, že až toho mimíska uvidíš, tak s ním budeš chtít být pořád a vyšoupneš spíš taťku, nevím

to bych nedělala. Já jsem se musela v noci každou chvilku přesvědčit, že dýchají a pak jsem měla klid. Taťka ani nevěděl, že k mimču vstávám, spal jako dřevo.

no ja taky myslím, že bez něho nebudeš moct spát. My jsme postýlku měli původně asi 2m od postele a po pár dnech jsme ji přestěhovali úplně k posteli. Takhle se vždycky jen mrknu, vidím, že je vše v pořádku a spim dál. No uvidíš, jak Vám to bude vyhovovat, ale můj názor je ten, že by mimi mělo spát blízko rodičů

no já bych to viděla tak že v pokojíčku skončí buďto manžel nebo ty s mimčem a oddělené lože budete mít vy aspoň u nás to tak bylo u obou dětí protože taťka by se s náma taky nevyspal a to byli obě děti hodný ale jeho rušilo každý jejich zamručení protože má problémy se zády takže špatně spí. No ale můžu říct že mám v ložnici klid nikdo mi tam nechrápe ani nevydává žádný jiný zvuky mužského původu a jsem spokojená až dáme Janičku do jejího pokojíku co už brzo bude mít tak to zase bude než si na toho chlapa zvyknu u Fildy to trvalo dva týdny ale můžu vřele doporučit. Jo a taky si neumím představit lítat v noci do vedlejšího pokoje protože i když se mi mimčo budilo jednou max. dvakrát za noc tak je to únavný a člověk stejně asi chce mít mimčo pod dozorem. A taky v chůvě je slyšet každý zašramocení nebo povzdech který by tě normálně nevzbudil a budete to slyšet oba. Uvidíš jak vám to bude vyhovovat ona je skutečnost vždycky jiná než si člověk maluje.

manžel si zvyknul pak už nas neslyšel syn je snama aj kdybych měla vic mysta byl by snama

Ty jo, to by pro mě byla strašná odvaha dát toho drobečka takhle daleko..., ale je to na každém, já bych se moc bála..., už teďka když o tom přemýšlim, tak si to nedovedu představit...

ahojky,taky jsem si říkala že Fífího dám hned po narození vedle do pokojíku,je to též jen přes zeď...Pak když se Fífí narodil,tak jsem chtěla být každou chvilinku s ním a nedokázala jsem to udělat,vystrnadit ho hned..Tatínek též někdy ani nevěděl že jsem vstávala,to si ten chlap zvykne,pakliže nejsou noční vstávání nějak abnormální..Teda myslím..No a v půl roce jsem ho vystrnadila vedle a jemu to bylo srdečně jedno,ale já řvala jak malá,jakože co jsem to za macechu,že jsem ho tak chtěla a najednou ho odstrkávám..Přešlo mě to právě potom co jsem viděla že jemu je to jedno..Držím palečky ať je tvoje rozhodnutí pro tebe tím nejsprávnějším!!Pááá