Od té doby, co Jirka včera rozlepil oko a vydatně posnídal (... - diskuze

Od té doby, co Jirka včera rozlepil oko a vydatně posnídal (ten bouraný výtah s ním ani nehnul a zvonící telefon jsem stihla včas umlčet), nějak nestíhám. Vyrazili jsme do města, abychom vyřídili potřebné a nakonec jsme se vraceli obtěžkáni vším možným pro naši očekávanou holčičku. Musím říct, že při výběru plenek jsem si připadala jak slon v porcelánu nebo ženská v železářství. No, vše je jednou poprvé . Odpoledne přišla kamarádka na zkoušku šatů a neplánovaně tchýně. Večer jsme měli jít k manželovo kamarádům, ale nakonec jsem došla akorát tak do koupelny a do pelechu a jeho jsem vyslala s velkou omluvou samotného, protože jsem z toho maratonu byla jaksi hotová. Ráno tu na mě čekala taška hraček pro miminko po jejich dětech, které už neužijí. I přes to, že jsem byla utahaná jak štěně, tak jsem tu od půl třetí v noci koukala do tmy a pak do netu. V šest jsem znovu zalezla a a tentokrát jsem rámus od výtahu dokázala zaspat zase já spala až do devíti. Ale pak byl den zase jeden kolotoč: Přebrat skříně v předsíni a v ložnici, Jirka montoval zase skříně do dětského, rychlý nákup, uvařit oběd a tak to šlo až do půl šesté, kdy dorazil můj strejda vybaven vajíčky od tety, a manžel odcházel na volejbalový trénink. Občas jsem Jirku podezírala, že si něco šlehnul, protože jeho pracovní tempo jsem fakt nepobírala. A naše holčička bude asi po tatínkovi, protože jen si sednu, neustále kope, vtrí se a protahuje. A myslím, že v tomhle tempu budeme pokračovat i zítra....