Obavy- 13tt. - diskuze

Ahojda, bulela jsem skoro u všeho, stačil malinkej náznak něčeho k miminku, nebo aby si jen můj mozek to něco spojil s miminkem a už jsem bulela. A obavy, to víš, že taky byly. Jestli si prvorodička, tak se vůbec nedivím, všechno je nové, člověk neví do čeho jde. Má se těšit, nemá se těšít - změní se mu totálně život. Je to pravda, život se ti změní, co si budem říkat, ale ta změna bude nádherná, uvidíš. Takže deprese pusť z hlavy, těch si ještě užiješ. Najdi si pár obrázků miminek a zkus si představit, jak nádherné bude to tvoje. Svěř se partnerovi, že máš z něčeho strach, popovídejte si o tom spolu. Třeba tě uklidní jeho názor a přístup k tomu všemu - ta podpora. Zeptej se lidí v rodině, jak se těší na prcka a když ti řeknou, že moc, tak tě to taky uklidní, uvidíš!!! Takže neboj, slz bude ještě hodně (to ty potvory hormony), ale s depresema se nazatěžuj!!!

obavy má asi každej, já teda mám taky šílený, ale někdo je asi úzkostlivější víc a někdo míň...a to že brečíš, je taky normální, já osobně jsem v minulým těhotenství měla takovej stav jenom jednou, ale kámoška říkala, že se třeba rozbrečela u reklamy na prací prášek :))) takže klid, to bude dobrý :)

nezažila sem to ani u prvního, ani te´d nezažívám. zkus na to nemyslet a spíš se těšit z miminka.

Taky jsem nezazila, ale hodne zen to pry ma. Az se hormony ustali, bude lip.

osobne jsem to nezazila, i kdyz nejake obavy mam stale,ale jsou to hormonalni vykyvy,ty jsou normalni