Záhady, mysteria a duchovno - nové diskuze

Obraz

Četla jsem příspěvek Honafy o obrazech a připomnělo mi to jeden obraz co mají naši v ložnici. Jsou na něm takový skoro nahý boubelatý děti a ženy,já jim od mala říkám andělé a víly. Když jsem byla malá tak jsem se na něj vydržela dívat hodiny,strašně mě přitahoval a i dnes když jdu kolem tak na něj koukám. Ale to není to hlavní. Ten obraz kdysi patřil otcovým rodičům a babička vyprávěla,že když ho tenkrát pověsili do ložnice nad postel tak se jim neplánovaně narodilo čtvrté dítě,už si ho nemohli dovolit ,ale babička ho přesto porodila a s láskou vychovala. Když už byla stará,tak ho věnovala našim,ale říkala jim at si ho nedávají do ložnice nad postel.Naši si ho tam dali a mamka dochviličky otěhotněla,měli už dvě dcery(9 a 12 let) a třetí dítě si nemohli dovolit,ale nakonec se rozhodli že si mě nechají a tak jsem se narodila(díky obrazu?)

Ještě k chalupě

Jak jsem psala,že na chalupě u našich řádi zlo.Tak ti lidi co to měli před nima.Mají postíženého syna,který má obrnu.A ten syn nikdy nic neuměl až tam na té chalupě začal malovat.A právě maluje to zlo.Jsou to velmi zajímavé obrazy a před časem z nich měl udělanou výstavu.Obrazy se moc dobře prodávají.Jeden obraz si koupila i jedna moje známa a když si ho přinesli domu,tak se začali s manželem hádat.Děti začali zlobit.Dostali se finanční krize.Nakonec se chtěli rozvést tak rozprodávali věci a prodali i ten obraz a najednou se jím začalo dařit a usmířili se.Já myslím,že to místo si samo vybíra kdo na něm bude.Naši to mají za trest.A ten malíř na tom zas hodně vydělal.Akorád se přes něho šíří to zlo zase dál.

šipky

No teda, to jsou příspěvky!!! Brr, úplně mi z toho jde mráz po zádech. Tak zkusím něco pro zlehčení. Jak jsme se teď přestěhovali(domek je původně z roku 1927, a tak má takové svoje různé zvuky, např. na dřevěných schodech atd.), ale já jsem slyšela každou noc přesně za minutu jedna takové zvláštní divné ťukání. Máme projekční budík, co svítí na zeď, takže přesně vím, že to bylo v tu stejnou dobu. Manžel spí jak dřevo, tak mu to asi po týdnu povídám, že asi nějakej duch bývalých majitelů, no a on se mi vysmál, že "můj" duch by chodil v noci na vteřinu přesně, když já mám běžně přes den půlhodinový zpoždění... Po 14 dnech mi to nedalo, zvuk vždycky trval tak 2-3 minuty, tak jsem manžela vzbudila... Tak to taky slyšel (to jsem byla ráda, už jsem myslela, že mi hrabe) a vydal se za tím zvukem...dovedlo ho to až na půdu (já bych tam v životě hodinu po půlnoci nešla) a našel tam --- elekronický šipky, které tam zapomněl zeť bývalé majitelky, a na nich byl nařízenej nějakej hrací režim, co vždycky tak pravidelně ťukal. To jsem si teda oddechla...Jinak ještě trošku z jiného soudku: (tím trochu navazují na předchozí příspěvky) myslím si, že děti mají do určitého věku schopnost vnímat daleko víc, než si my myslíme. Náš Pája, když jsem čekala Aničku, my ve 2,5 letech např. vykládal, že si pamatuje, jak byl v bříšku. Říkal: "bylo tam teploučku a tma". To si přece nemoh vymyslet, ne? Asi si to "pamatoval." D.

znamení zvěrokruhu

Tak jsem trochu zmatená.Chtěla jsem koupit obrázky se znamením-šahám automaticky po Blíženci,ale ouvej-datum zvěrokruhu je napsán od 22.5.a já měla za to ,že Blíženci jsou od 21.5.Tak jsem začala hledat a zjistila jsem,že někde je to od 21.5 a někde od 22.5.-takže teď momentálně vůbec netuším v jakém znamení je dcera narozená.

Intuice

Posloucháte svou intuici? Mě se to už kolikrát moc vyplatilo. Jednou jsem šla v noci z práce a najednou mě to táhlo do boční uličky,hrozně silně,tak jsem tam zabočila a tím pádem šla jinou cestou,delší, než obvykle. Druhý den jsem se dozvěděla,že na té cestě ze které jsem uhnula někoho přepadli.Mazec. A pak jednou zase jsem šla,to bylo ve dne, a zpomalili mi nohy,prostě jsem rychleji jít nemohla,nevím proč,ale každopádně jsem potkala osůbku,kterou jsem už dlouho toužila potkat a neměla na ní kontakt,kdybych bývala šla rychleji tak se mineme.A takových příhod mám spoustu.Mnoho lidí v tom nic nevidí a řednou si náhoda,ale není.Věřím ve svou intuici.

a co sny?

Už delší dobu pozoruju,že mívám sny,které se docela plní.Uvedu pár příkladů-zdá se mi,že mluvím s tchýní,ráno vstanu a ona mi volá.Zdá se mi,že jedu na fotbal a na druhý den dorazí sestřenka,jestli s něma nepojedu na hokej.Zdá se mi o mamčiným sousedovi(bydlí 150km daleko) a na druhý den mi mamka říká,že ho právě přivezli z nemocnice a on umírá.Nejhorší ale pro mě asi bylo,když jsem usnula na gauči a zdálo se mi,že děda spadl ze schodů.když jsem se probrala,volám mamce,zda jsou ok a ona mi říká-děda před chvílí spadl ze schodů!Myslím si,že to není jen tak.Jinak věříte na snáře a výklad snů?Já ani nevímn,co si o tom myslet,akorát mám potvrzeno z vlastní zkušenosti,že pokud se mi zdá o špinavé vodě,tak někdo onemocní a pokud se naší bybi zdá o bílé koze,hned v naší rodině někdo zemře....Tyto dvě věci u nás spolehlivě fungují.

CO SI O TOM MYSLÍTE?

Když měl náš Maty něco málo přes rok, tak se vždy uprostřed noci vzbudil a hodně plakal, chvíli až křičel strachy, stál v postýlce a ukazoval na zem, že je tam pes, že se ho bojí. Hned jsem ho brala k nám do postele a uklidňovala ho - i já jsem se necítila moc příjemně, když jsem pro něj šla. Trvalo to nějakou dobu, stalo se třeba, že jsem slyšela, jak si jakoby s někým povídá a pak zase ten nářek a že se bojí pejska. Už jsem přemýšlela, že vezmu svěcenou vodu a vystříkám s ní byt. Když měl dva roky, pomalu jsme ho učili spát v jeho pokojíčku. Vše docela ustalo, jen občas když usínal, tak mě volal s pláčem, že tam v rohu je pes a kouká na něho, nebo si hrál v pokoji, tak přiběhl a zase, že je tam ten pes... postupem času to docela přešlo,občas o tom mluvil. Když měl tři roky,přišel ke Kubíkové postýlce, tak mi říkál: „mami, když jsem spinkal tady v postýlce, byl tady pes a chtěl mě sežrat, bál jsem se“. Když mi to řekl, bylo mi hrozně a i teď mám zase husí kůži...Ted mu jsou 4 a strach stále přetrvává,naštěstí ne tak velký a není to každý den.Napsala jsem to jedné paní,která se zajímá o minulé životy,odpověděla mi,že byl v minulém životě vojákem a že měl špatné zážitky se zvířaty a to ho pronásleduje až do tohoto života.Nevěděla jsem,co si mám o tom myslet,aniž bych se o tom před Matym zmínila,jednoho dne mi říká:když jsem byl vojákem,tak jsem střílel....Zůstala jsem na něj koukat.Kdykoliv o tom mluvím,nebo píšu,mám šílenou husí kůži!S manželem nevíme co si o tom máme myslet...

V bytě, kde jsem vyrůstala se dělo a stále děje plno zvláštních věcí, ze kterých až mrazí. O těch minulých se asi ani zmiňovat nebudu, napíšu jen to, co se nedávno stalo mojí mamce. V bytě je přes týden sama. Nejvíc zvláštností se odehrává večer, když se uloží ke spánku (spí v obýváku). Jeden večer si lehla, pomalu usínala, když v tom uslyšela, jak vrzají parkety, jakoby po nich někdo šel (uprostřed obýváku je místo, které zavrže, když se po nich přejde). To už byla trochu nervozní a říkala si, co se to zase děje, už ji to tak udělalo několikrát.Chvíli koukala do tmy a pak opět zavřela oči. Pořád jí ale něco nutilo oči otvírat, jakoby ji nad hlavou poletovaly různé stíny (z pokoje je výhled jen do zahrady, nesvítí ani žádná lampa, takže v noci je tam pořádná tma). Nejvíce ji však vystrašilo, když ucítila závan a pak už jen pronikavou a velice příjemnou vůni dámského parfému. To už se posadila na posteli, nechápavě se rozhlížela a vůně parfému byla jasně cítit ještě nějakou dobu. Když mi to vykládala, měla jsem opravdu husí kůži po celém těle. Uběhl nějaký čas a situace se stále opakuje....Asi bych měla zmínit,že dům(bytovka pro 4 rodiny),stojí údajně na bývalém pohřebišti).Babička bydlí ve vedljším bytě a u ní je to snad ještě horší!Když jsme byli u mamky na dovolené,Matěj měl necelé dva roky,tak jsem se v noci sprchovala a vylézala jsem z vany, najednou slyším-Mami?Tak jsem rychla letěla do pokoje,ale Maty klidně spinkal.Mamka mi říkala,že se ji to stává často,slyší i jak ji někdo volá jejím jménem.V tom domě totiž zemřel její kamarád(jako dítě proletěl vchodovými dveřmi a bodl si střep přímo do srdce,hned zemřel) a ona ted bydlí v tom bytě,kde dřív bydlel on.Jak už jsem psala,je to bytovka a ono jako mladá bydlela s rodiči ve vedlejším bytě,nyní je s babi vlastně sousedka.Doufám,že jsem to popsala srozumitelně...

Stašidelné místo

Naši asi před 10 lety koupili starou dřevěnici na samotě v lese v Beskydech.Stála na místě kde probíhali partyzánské boje.V chalupě kdysi žily tři opuštěné ženské.Matka,její dcera a malá holčička.Na chalupu k našim jsem jezdila celkem ráda,ale vždycky se tam něco divného přihodilo.Pak jí naši zbourali a postavili si novou,nádhernou luxusní chalupu.Těšila jsem se ,že tam budu jezdit.Byla jsem tam ovšem jen párkrát.S našima je už normálně hodně těžké vyjít.Na chalupě je to ještě horší.Panuje tam zlo.Jsou pokoje v kterých nemužou spát ani naši.Já jsem se jednou v noci probudila,táhlo mě to k oknu.Podívala jsem se ven a připadala jsem si jako ve válečném filmu.Nejdřív běželo přes louku stádo vyplašených zvířat a pak jsem viděla a slyšela boje.Byl to pravěpodobně sen,ale šíleně živý.Druhý den jsme všichni byli hodně podráždění.A chtěli jsme hned jet domu.Vubec jsem tam nemohla vydržet.Jindy jsem zase viděla,taky asi ve snu.Jak ty ženské zabily chlapa a zakopali ho pod sklep.Muj tatka ačkoliv je silně materalistický člověk,tak tam taky nerad zustavá sám.A když je tam sám,tak nespí.Prostě se tam bojí sám usnout,že by svědomí.Děti tam taky vubec nejsou štasní,často se budí a vždycky tam onemocní.Mají záhadnou nemoc.Teče jím zelený sliz z očí.Jak přijedeme domu,tak to hned přestane.Nejsou to alergie.Jak to měli poprvé tak jsem hned v ostavě běžela k doktorce a ta říkala,že to nic není.I jiným návštěvám se tam dějí podivné věci.Manželé po 30 letech krásného manželství se tam pohádají a málem se rozvedou a podobně.Když tam segra veme nějakého svého milence tak se do týdne rozejdou.Dokonce tam umírají zvířata.Naši už mají 3 psa.A když uteče sousedum pes (Nejbližší jsou asi 1km)A ten pes uteče až k našim,tak se vždycky vrátí nemocný a umře.Škoda,že tam panuje zlo.Je to moc krásné místo.

Nikdy neříkej nikdy

Když jsme u tech přísloví tak jsem si vzpoměla,že se vždycky stane to,čemu se smějeme.A říkame- mi se to nemuže stát.Stane se a hned třikrát.Když jsem měla malou Gabču smála jsem se kámošce,že její dítě špatně mluví.A legračně jsem ho napodobovala.A co se mi nestalo.Gabka blbě mluvila.A nakonec skončili na logu všichni tři.Nebo jsem se další smála,že má tlusté dítě.Hned mi začala Gablka přibírat.Od té doby se nikomu nesměju.Nebo muj tatka,smál se mi,že jsem se lekla psa,když na mě zezadu bafnul.Chvilku na to čekal před naším výtahem a jak ho otevřel skočil na něho souseduv dobrman a zahryz se mu do gatí.

Tak holky, hodím do placu další téma k diskutování:Věříte spíš rčením, že NA KAŽDÉHO JEDNOU DOJDE a že BOŽÍ MLÝNY MELOU POMALU, ALE JISTĚ, nebo spíš věříte tomu, že KAŽDÁ SVINĚ MÁ ŠTĚSTÍ ?já se přiznám, že spíš se mi zdá, že ty svině v tom uměj líp chodit a vykroutěj se ze všeho, bohužel.Tot zkušenost mého života.a jak to vidíte vy?

Báječná kniha

nedávno mi byla doporučena kniha od Jamese Redfielda : Celestýnské proroctví. Můžu vám upřímně říct,že jsem z ní unešená a vřele vám ji doporučuji.Ted ji čte má sestra a už několikrát mi volala jak je nadšená.