Porod - nové diskuze

1,2,3,

ahoj holky,tak jsem cetla vase pribehy a rozhodla jsem se dat sem ten svuj.Kdyz jsem se dovedela,ze cekam mimi,tak jsem se bala co bude dal.Cas ubihal bricho rostlo,ja pribirala a termin se pomalu blizil.V druhem trimestru jsem prodelala osklivou anginu,musela jsem brat nejake antibiotika a bala jsem se o malou,aby byla v poradku.kdyz uz to vypadalo,ze je angina pryc,dostavila se alergie na penicilin kterou jsem v zivote nemela.Zacala me svrbet kuze,druhej den jsem otekla od hlavy k pate a musela jsem na pohotovost.Tam mi dali nejakou injekci na zklidneni a poslali me domu.Vse zmizelo a me bylo konecne fajn.Mala byla taky v poradku a ja si mohla dal uzivat tehotenstvi.mesice plynuly rychle jako voda a ja mela pocit,ze uz se neunesu.V39 tydnu jsem mela prijit jeste do poradny,ale v ten den rano tedy 24.7.07 jsem se vzbudila s divnym pocitem v brise.takove slabe popichavani,ale nevenovala jsem tomu pozornost,oblekla jsem se a sla do poradny.V ordinaci po vysetreni mi doktor malem vynadal,jakto,ze jeste nejsem v porodnici,ze jsem na tri centimetry otevrena.Ja na nej koukam s otevrenou pusou co to rika,ale bylo to tak.po ceste domu mi bolesti silily a byly cim dal intenzivnejsi.Doma jsem oznamila rodicum,ze jedem do porodnice,jelikoz pritel byl v praci.V aute jsem mu volala,ze je to tady at za mnou prijede.Chudak byl z toho fakt vedle.Do porodnice jsme dojeli v pul jedne odpoledne nez jsem se dostala z prijmu na porodni,tak bolesti byly tak silne,ze jsem se bala at se mala nenarodi na chodbe.A nenarodila.Pritel to taky stihl vcas a kdyz uz jsem lezela na porodnim stole a doktorka rekla 1,2,3 zatlacte,tak ani nevim jak,ale moje mala princezna byla na svete.Takze porod byl kratkej ale za to krasnej.

Nic moc....

Termin jsme meli 31.1.2008,ale jelikoz se male nechtelo moc na svet,byla jsem 11.2 v 18h prijata na porodni sal na vyvolani. v 20h vecer mi zavedli prvni prasek a do rana jsem lezela na porodnim sala.Bylo strasne celou noc poslouchat,jak nekdo vedle rodi,byl slyset kazdej hek.Jelikoz prvni prasek nezabral,hned rano mi zavedli druhy.Ten taky nezabral,tak me ve 12h odpoledne presunuli o patro niz,s tim,ze mi na druhy den zaedou treti,ale ze se to mozna rozjede samo.A taky ze rozjelo. Vnoci mi odesla hlenova zatka a prisli mirne kontrakce.Dopoledne to jeste slo,ale odpoledne uz to bylo horsi. Kdyz jsem to rikala sestrickam,odpovidali mi ze na zaznamu jeste nic neni.Nakonec jsem uhnala doktora at se na me podiva a ten mi rekl ze cipek uz tam neni a ze bez blesti to nebude,ze jsou to jen pripravne stahy.To me vydesilo.Rikala jsem si,ze jestli tohle jsou jen pripravne stahy,tak teda nevim jak vydrzim to ostatni.Musela jsem vydrzet do vecera do 21h a pak me konecne vzali zpatky na porodni sal.Porodni asistentka kdyz me videla,tak rekla ze kdyz me tak sleduje,tak ten treti rasek nebude ani potreba.V 23h se na me konecne prisel podivat doktor (do te doby sil rodicky) a rekl ze jsem na 3 cm otevrena.Volala jsem manzelovi at prijede.Pichli mi vodu a ta byla zakalena,takze celou dobu sledovali male ozvy.Dostala jsem 2 kapacky,jedna byla vyziva pro me malou a druha na urycheni stahu a potom me pichli neco proti bolesti.Bolesti se dali vydrzet akrasne jsem to rozdychavala,az me to samotnou prekvapilo. Potom se mi chtelo tlacit,zazvonila jsem na sestru a pak uz to slo rychle.Jelikoz mela mala omotanou snuru kolem krku a byla velka(4150g),tak mi nesla vytlacit.Museli mi tlacit na bricho a nakonec ji vytahli pomoci prisavky.No a 14.2.2008 2h30minut byla na svete.Kdyz me pan doktor potom zasival,strasne mi klesl tlak,ze mi ho nemohli anii zmerit,tak jsem dostala dalsi kapacku a malou mi polozili na bricho jen asi na 5sekund a dali ji radsi manzelovi,protoze se bali ze ji neudrzim.Bylo to pekne dlouhe ale stalo to za to!!!!!!

Ahojky všem moc děkuju za gratulace ,pomalu se zajíždíme ,Stella je moc hodná,akorát s papaním máme trochu problém mám málo mléka ,takže přikrmujeme Nutrilonem, takuvidíme jak nám to půjde.Jinak opravdu porod zážitek,asi jsem divná,ale opravdu na něj budu vzpomínat ráda a s velkým nadšením,opravdu zázrak a ta bolest se dá vydržet a člověk hlavně hned zapomene.Nemuseli mě nastříhavat a ani šít a nej´krásnější zážitek bylo,když jsem si při tlačení v podřepu mohla sáhnout na hlavičku na to do smrti nezapomenu,fakt úžasný a moc mi to dodalo síly ji vytlačit ven. Hlavně aby byla zdravá,jinak celej tatínekTakže ještě jednou ,i když už se opakuju všem tady moc velké díky za podporu a gratulace a všem která tato událost ještě čeká,přeju hodně sil a štěstí a hlavně zdravi.mějte se hezky

nejkrásnější zážitek

Můj zatím jediný porod naší krásné Kačenky bude pro mně na celý život asi nejkrásnějším zážitkem. Do porodnice jsem nastoupila k vyvolání, protože se naší slečně na svět příliš nechtělo. Vybrala jsem si jinou porodnici než pod kterou spadáme a rozhodně jsem udělala dobře. Na tom opravdu hrozně moc záleží, jak se v tom prostředí cítíte, jak se k Vám chovají, zajímají se o Vaše pocity a potřeby. Manžel byl ten den v práci, protože mně můj strašil, že mně tam asi den dva ještě nechají než se bude něco dít. Ale lékařka mně prohlédla a dala mi na výběr. Já jsem neváhala, chtěla už jsem konečně mít to vytoužené miminko. Dostala jsem pilulku na vyvolání a pak to najednou jelo jak po másle. Volala jsem manželovi, ať co nejdříve přijede, málem to nestihl.Většinu doby jsem trávila ve sprše na balonu, což mi ohromně pomáhalo. Vnitřně jsem se připravovala na to jak to bude ještě horší, ale ono nebylo. Když jsem uslyšela manželův hlas oddychla jsem si, tak už můžem. Paní doktorka mi řekla ať tedy zkusím zatlačit, byl to fofr na třetí nádech byla Kačka venku, užasle jsem zírala na ten uzlíček co mi přistál na břichu a nevěřila vlastním očím. To jsem nečekala a obešlo se to i bez nástřihu hráze, takže jsem mohla bez problémů sedět. Kačenku nám nechali dvě hodiny na sále, aby jsme se s ní mohli seznámit a pomazlit. Neumím si představit, že by o tohle můj manžel přišel o ty první okamžiky, kdy jsme oba rozechvěle pozorovali ten zázrak. Malá ani neplakala, měla otevřené očka a zdálo se že nás poslouchá. Vůbec jsem nebyla unavená na pokoj jsme šli spolu za ruce, cítila jsem se skvěle, že bych mohla v tu ránu domů. Celou noc jsem nespala, pořád jsem si prohlížela to svoje úžasné miminko, tak dokonalé a krásné. Byla jsem úplně nabitá všemi těmi emocemi a každému bych něco podobného přála zažít.

Ahojky

Ahojky všem,tak už máme Stellinku 3,380kg a 50cm,dnes nás pustily domů,začlo to ve čtvrtek 10.4 ve 23.09 a v 6.09 v pátek 11.4.ráno byla Stellinka na světě, takže porod za šest hodin,zážitek rodila jsem nečekaně alternativně na hekárně na manželovi a holka šla na žíněnku,musím říct,že na porod budu vzpomínat hezky,pak napíšu více až se zaběhneme ,tak vám ostatním který se blížíte do finiše přeju pohodový porod.mějte se a ještě jednou dík za podporu,kterou jste mi tu poskytly

Tak holky nevím jestli se trefíte.Doktorka mě dneska říkala že už možná za týden nebo do týdne.Už dva dny mám bolesti ve dne, v noci a na CTG šly vidět stahy.Tak uvidím co odpoledne v porodnici.

Pupu

Nevíte někdo něco? Už?

EVASARLOT-termín 30.4.

Tak Evi, já tě tipuju na 2.5 někdy hodně brzyčko ráno

EVASARLOT-termín 30.4.

Tipuju 1.5. odpoledne

IDA-termín 22.4.

Tipuju 23.4. ráno

Zítra dva roky - aneb den, co mi změnil život

Jelikož jsme se před dvěma lety ještě takhle krásně na BoL nescházely, tak se "hlásím" až teď. Takže...... termín jsme měli 13.4., 11.4. večer jsme poseděli, byla u nás ségra (takže teta) a strejda (skorošvagr), poseděli jsme do půlnoci a bavili se historkami ze záchranky, kde strejda pracuje. Nasmáli jsme se a já ještě žertovala, že z toho určitě "pojedem". Manža (no teda i strejda) se mázli, takže manža celou noc hezky prospal, ale já začala v jednu v noci tušit, že "to" nebude jen z toho smíchu, dostavovalo se "to" hezky pravidelně každých sedm minut. Takže spaní už nic moc (teda já, manža nic netušil a spalo se mu náramně). V sedm se vzbudil, pochopil a klasika - začal panikařit: "Stihnu se oholit? Stihnu vyvenčit psa?" Bylo to v relativně v pohodě, ještě jsem dobalila, vyklidila myčku a pro jistotu cinkla strejdovi, když je z branže. "Heleď, jak poznám, že rodím?" "Máš hlavičku mezi nohama - tak já beru porodnickej balíček a mažu, jo?" Hrozná představa - "Nikdy!"Do porodnice jsme dojeli kolem 10 hodin, v půl jednácté mi primář řekl, že "by to mělo dneska být". (Už to začínalo nabírat na intenzitě, tak mě představa pouhé možnosti porodit dnes tak trošku vyvedla z míry.) Hrdlo prý ještě centimetr. Nejdřív jsem se zaradovala, už jen sedm, ale pak mi došlo, že ten jeden a pak ještě zbývajích osm.V poledne mi píchli vodu a prý uvidíme, jestli tomu večer pomůžeme nebo to půjde. Manža si přečetl noviny a zdlábnul sváču, já se kroutila u žebřin. Ve dvě nastoupila jakýsi záskok náhodou paní doktorka, ke které jsem chodila do poradny. Chtěla mě prohlédnout a nabídla mi epidurál. V představě, že ještě o půlnoci bych tam měla takhle pochodovat, jsem souhlasila. Pak na mě koukla, usmála se a říká doslova (slyším ta slova dodnes): "Já mám snad vlčí mhu, ono je to osm až ven." Takže žádný epidurál, bohužel pozdě.Asi o půl třetí jsme šli na sál, v jednu chvíli "slibovala" už jen tři kontrakce, po třetí jsem v pokusu o žert protestovala, že už nehraju (pak jsem se dozvěděla, že to tak říká vždy), ale pak - 12.4.2006 osm minut po třetí hodině byl tu - ten človíček, co mi tak krásně a navždy změnil život, František (2,83 kg a 49 cm), ten nejkrásnější uzlíček na světě.Takže teď už mám doma "tááákhle velikého" klučičáčka, zítra už dvouletého.

Můj první porod

Přesně v den plánovaného termínu porodu mě po půlnoci vzbudil nepříjemný pocit v podbřišku. Říkala jsem si, že to ještě nejsou kontrakce, ale když se stahy opakovaly po 20 minutách, tak to vypadalo, že už se našemu miminku asi opravdu chce na svět. Kontrakce se stupňovaly a k ránu už byly po 8-10 minutách. Spát jsem nemohla, cítila jsem se stále více vyčerpanější. Kolem páté mi vypadla zátka. Ráno, kolem osmé jsem byla objednaná u doktora. Protože jsem měla těhotenskou cukrovku (neměla jsem přenášet), byla jsem se domluvit na termínu vyvolání. Pan doktor mě prohlížel a říkal, že mé kontrakce vypadají spíše na „poslíčky“, že ať jdu klidně domů a domluvili jsme se na vyvolání za 3 dny. Večer kolem deváté už se kontrakce opakovaly po 7-5 minutách. Bylo mi trochu na omdlení, takže jsme vyrazili do porodnice. Najednou šlo všechno rychle - o půl jedenácté jsem už ležela na sále. Přítel tam byl se mnou a jsem mu za to moc vděčná. Byl mi velkou oporou. Porodní asistentka a „žákyně“, které se tam o nás staraly, byly moc fajn. Na sále jsme si mohli pustit hudbu, bylo to tam příjemné (až na ty bolesti). Kontrakce se stupňovaly, měla jsem pocit, že už nedělám nic jiného než je prodýchávám. Ke konci jsem měla zavřené oči a vnímala jsem jen pokyny porodní asistentky a mého přítele, který mě celou dobu držel a prožíval narození našeho syna se mnou. V 00:53 jsem otevřela oči a na ten okamžik nikdy nezapomenu. Viděla jsem malý řvoucí uzlíček, jak ho doktoři drží v rukou, stříhají mu pupeční šňůru a odnášejí ho na přebalovací pult. Na bolesti, které jsem před pár minuty (a hodiny) prožila, jsem v tu ránu zapomněla. Byl to nejkrásnější okamžik v mém životě, cítila jsem se moc šťastná. Pepíček měl 3,56 kg, 52 cm a tmavé vlásky. Narodil se den po plánovaném termínu a zároveň den po narozeninách svého tatínka, takže to byl pro něj nezapomenutelný dáreček k narozeninám. Celý porod na sále trval necelé 2,5 hodiny, od první kontrakce to bylo 24 hodin. Rodila jsem v Podolí.