Čím trpí ženy: Nemoci maminek, zdravotní potíže, obavy a strachy. - nové diskuze

poporodní deprese?

Včera mi volala mamka, že ségra, novopečená maminka, je pořád taková divná - chodí jako tělo bez duše, vůbec není taková veselá jako před porodem, ke všemu jí začly problémy se zuby, tak ji to asi ještě víc dorazilo... Od začátku měla velice bolestivé kojení (brečívala u toho), ale tvrdí mi, že teď už to tak šílené není. Snad mi říkala pravdu.Může se jednat o poporodní deprese? Měly jste to taky tak některá? A jak bych jí mohla pomoct??

holky poradte

ahojky,prestala jsem postupne kojit prcka a po par tydnech me zaclo bolet jedno prso a mam tam neco jako uzlinku, tak nevim jestli je to tim, ze se tam jeste nejake to mlicko drzi... mam docela strach jit k doktorovi, tak se chci zeptat jestli jste na tom nebyli treba nekdo stejne...

Strach ze smrti

Tak zase já. Vlastně ani tak netrpím fyzickými obtížemi a nemocemi, ale hraje si se mnou psychika. Už od mala. Pamatuji si, ž jsem jako malé dítě byla hrozný hypochondr, když mi bylo asi osm deset let, byla jsem přesvědčená, že umřu na nějakou hroznou chorobu..úplně vážně, měřila jsem si pořád tep, protože jsem si myslela, že umřu na infarkt, prohmatávala si \"prsa\", jestli tam nemám bulku, a pak jsem si byla téměř jistá, že mám vir HIV (v deseti letech, aniž bych se mohla jakkoliv nakazit). Zajímavé je, že v té době jsem se ani tak nebála toho, že umřu a už tu nebudu, ale trpěla jsem představou, jak to zlomí mámu, babičku...jako úplně malé dítě jsem zase šílela strachy, že na mě v noci spadne skříň, ze země vylezou krysy a prokoušou mi krk, věčně jsem na chodbě před pokojem slyšela v noci kroky a bála se spát sama..dodnes nesnáším být sama doma, zvlášť když už se stmívá, ebo brzy ráno, pořád slyším divné zvuky a jsem vyděšená, čekám, že už už někdo vleze dovnitř a zabije mě. Nemůžu večer chodit sama venku, všude vidím vrahy a násilníky, kteří mě určitě zabijou. Když já něbo někdo z rodiny onemocní, jakkoliv lehce nebo vážně, podvědomí mi hned píše ty nejhorší scénáře, i když se nikdy nic vážného nestalo, za každou prkotinou hned tuším průšvih jak vrata. Občas mě napadne..já tak strašně moc nechci umřít a děsí mě, že jednou to zákonitě přijde..že tu nikdo nebude věčně a že to prostě k životu patří..strašně se toho bojím, děsí mě ta neodvratitelnost, já vím, že to třeba bude až za spoooustu let, ale bude..a co třeba starší příbuzní, babičky, dědové..naši..náš taťka..vždyť se komukoliv může cokoliv stát, kolikrát si připadám trapně, ale pořád musím být v kontaktu se všemi, když někdo někam dál jede, každou půlhodinu vyžaduju prozvonění, pokud na té cestě nejsem taky, užírám se strachy..a co teprve o malou, sice všechno beru kupodivu v pohodě, ale občas mě zaskočí nějaká šílená myšlenka, co když mi třeba někdo upadne na kočárek nebo tak..teď jsem asi tak trochu smíchala víc věcí dohromady, ale snad se vyznáte v tom, jak jsem to myslela..a nejhorší je, že si sama připadám jako blbec, tak to ani moc veřejně neventiluju, naopak u nás v rodině platím za člověka, který díky částečnému zdravotnickému vzdělání o nemocech a zdraví ví hodně, a vše dokáže rozumně vysvětlit, podpořit, uklidnit..ale sama se pak užírám tím, co všechno by se mohlo stát.

Krátkozrakost

Od základní školy nosím brýle. Bohužel dle předpovědi s přibývajícím věkem až do dospělosti vada zhoršovala. Nyní mám kolem 7,5 dioptrií. Navíc mám nějaké posunuté osy a cylindry, tak se nevejdu do tabulek, abych mohla mít lepší skla a ne obyčejné popelníky. Časem jsem si zvykla, že prostě jak ostříž vidět nebudu, že si občas musím najít úhel pohledu abych vůbec některé tabule přečetla. Doktorka mě vždy na kontrole uklidňuje, že s mou vadou vidím ještě dobře, že někteří lidé mají s tím větší problémy. Co mě ale štve, že naše zdravotnicví pokladá vady očí za kosmetické, tak na ně téměr nepřispívá. Když teď máme dítě, tak se fakt hodně rozmýšlím, zda dát skoro čtyři tisíce za jedno sklo do brýlí...

Bolení zubů

Holky potřebuju radu jak na bolení zubů.k doktroce jsem objednaná až za týden tak do tý doby bych nerada nějak moc trpěla.beru brufen a dávám studené obklady.víte jěště něco?

štítná žláza

Tak jsem si dneska byla pro výsledky na štítnou žlázu. Doktor říkal, že se to bude muset 100% léčit a poslal mě k endokrinoložce. Výsl. kr. testů: TSH mám 0,007 - rozmezí je 0,27-4,2. ANTI TG Ab mám 629 - rozhraní je 10-115. Anti-TPO mám 338 - rozhraní je 5-34. Tak jsem zvědavá, co se bude dít dál. Zítra ráno tam budu volat a musím se objednat.

křečové žíly

Bohužel je mám dědičný, objevily se už v pubertě a před 2 lety jsem byla na lasické operaci a tedka po těhu se zase vrátily,mám jít opět na operaci v zimě, ale slyšela jsem o jiné metod,která je šetrnější,ale je placená,nemáte s tím někdo zkušenosti???poradíte na kterou mám jít?-klasická: je zdarma,ale tak pet dní pobyt v nemocnici a tak měsíc, než pořádně člověk může dělat to co normálně a vrací se do práce...-novější:stojí od 8000-20000 tis., ale jdete po zákroku domů po svých a za dva dny se člověk vrací do práce....

Nízký tlak

Lenča píše,že má tlak vysoký a já to mám úplně naopak.Tlak mám nízký celé roky.Teď v těhotenství mi to dělá problémy,hodně mi klesá,udělá se mi tma přd očima,polije mně pot a cítím že omdlím.Vždycky pomůže čerstvý vzduch.Doma vystrčím hlavu z okna a je to,ale v čekárně u doktora mi to dělá problémy.Bohužel na to asi nic není.Jednou jsem se v práci složila vyčerpáním a ze stresu a naměřily mi 140/90 a já měla pocit že je to moje smrt.Neumím si představit mít ještě víc,jako Lenka

Vidím dvojmo

Prostě šilhám.Nespojují se mi oči a tak nepoznám vzdálenost.Proto taky nemužu řídit auto.I když brýle by to asi spravily.Jako malá jsem byla na proplach kanálku.A poté jsem hned začala šilhat.Od dvou do 12 let jsem nosila brýle s okluzorem.Pak už jsem to neřešila.Vnikají mi tím kuriozní situace.Třeba když pokládám něco na stul,položím hrnek třeba do talíře s jídlem.Nebo nemužu hrát tenis.Mávám pálkou uplně jinde než letí míček.Nebo vrazím do něčeho,většinou dveří.Nebo co mě hodně bolí,myslím si,že jsem u dveří natáhnu ruku na kliku a praším se do ní.Jsem přílíš blízko.Au.Zatím to neřeším i když mám švagrovou oční doktorku co se zrovna specializuje na šilhání,ale to by mě mohla nějak pomoc a musela bych začít řídit auto.

Přeprolaktinováno?

Už před těhotenstvím jsem měla problémy s vysokou hladinou prolaktinu, který má, mimo jiného (tvorba mlíčka), vliv na psychiku. U kojící ženy snižuje chuť na sex, naopak ji citově připoutává k dítěti, zvyšuje potřebu mazlení a dotyků, apod. Asi jsem oběť, protože je to teď se mnou horší než v šestinedělí. Mně je fajn, nějak se netrápím - deprese - to ne, ale mám neuvěřitelně silnou potřebu lásky, jako nikdy dřív, a to jak přijímat, tak rozdávat..nejraději bych se celý den mazlila a tulila, Nelli na to ještě moc není, spíš ji tím otravuju, jak ji pořád pusinkuju, a mačkám Asi s tím souvisí i problém, který jsem řešila v Manželství po porodu..prostě jsem teď strašně citlivá na vše, všímám si detailů, přemýšlím o maličkostech..když jsem s malou sama doma a ona třeba usne u mě v náručí, chce se mi plakat štěstím, jak je to stvořeníčko nádherné, takový bezbranný andílek..pořád jí opakuju, jak moc ji miluju, jak se o ni bojím..je tohle normální? Brečet jsem měla v šestinedělí, a ne dva a půl měsíce po porodu A vúbec, ta přecitlivělost je můj asi celoživotní problém. Ne že bych tím trpěla..ale někdy se to zrovna nehodí a bylo by lepší mít ostřejší lokty, což já nemám, jsem taková hodná naivní trubka..

Vysoký tlak

Už pět let trpím na vysoký tlak.Nikdy jsem nepociťovala žádné příznaky a přesto mi doktorka naměřila 190/100. A tak začal koloběh po nemocnici, všechna možná vyšetření, ekg, echo, endokrinologie, interna, 24h sledování tlaku, neustálé braní krve, kontrola očního tlaku atd..bylo toho opravdu hodně a stejně nic nenašli, krom zvýšené hladiny aldosteronu v nadledvinkách. A tak začala doba hokus pokus léky - za ty roky, co na to trpím, jsem vyzkoušela takové množství léků, všelijaké dávkování. Jeden čas dokonce 2 typy 3x denně, zlepšení minimální.A tak jsem začala pravidelně docházet do centra pro výzkum tlaku na Karlovo náměstí. Pan doktor je fajn, povídá se a nakonec se zjistilo, že trpím i syndromem bílého pláště. Vidím doktora a v tu ránu mám tlak hodně špatný. Konečně jsem dostala lék, který aspoň zabírál, denně si doma tlak měřím, zapisuju hodnoty a pak to hlásím. 24h sledování tlaku pomocí tonoportu u mě z hlediska stresu nepřipadá v úvahu, ač mám dojem, že jsem v klidu, tělo to vidí jinak..to jsou hodnoty, že se divím, že ještě žiju. V roce 2006 po dvou letech léčby jsem otěhotněla, změnila lék na ten, který se smí užívat v těhotenství a můj tlak? Jak miminko..hodnoty pořád kolem 120/80, i méně. V porodnici mi léky nakonec vysadili, protože jsem se blížila k tlaku nízkému..Vydrželo to dva a čtvrt roku. Poslední dobou problémy s expřítelem a tlak rázem vylítl na 190/110..a tak má cesta vedla opět k lékaři, opět mi nasadil léky. Už jen jednou ráno a hlavně klid, žádný stres..prý škoda, že mi nemůže doporučit těhotenství, to by bylo lepší než léky..ale nemám partnera, takže si ještě počkám. Nikdy jsem nevěřila, jak moc takový blbý vztah může ničit zdraví, když si představím, že jsem klidně mohla pořád žít bez léků a že jeden jediný čtvrt rok (kdy začali hádky a neustálé problémy, o kterých jsem vám říkala) mě může ohrozit..V podstatě i na životě, hypertenze je zatraceně nebezpečná, kor když se neléčí..takže pokud máte někdo problémy s tlakem, určitě je řešte včas.

Pylová alergie

Ahoj, nemáte někdo stejný problém? Já trpim hlavně teď v dubnu max. květnu tak že to ještě jde. Ale zdá se mi že se mi to po porodu zhoršilo, už nemám takový ty problémy, že mi teče z nosu ale mám to spíš na průduškách, bojim se astma. Bohužel jsem se tomu nikdy moc nevěnovala ani neléčila. Nemáte někdo zkušenost s tim jestli pomáhá nějaká léčba nebo je to stejně marný chodit po doktorech??