Ach, Ti chlapi - nové diskuze

Včera jsme byli na večeři v restauraci a zrovna když jím řízek s bramborovým salátem tak se ke mě martin naklonil a něžně mi pošeptal do ouška: Já jsem měl v práci hroznej průjem...

Drsný rozhovor

Máme doma pár kámošů, co nám pomáhají se dřevem. Jeden máchl blbě sekerou a Pepa: \"Ty seš pi.a\"Kámoš: \"To víš, každý se nemůže narodit jako Ježíš nebo Budha.\"

to my zase hnul žlučí

Jak víte, pořád řeším bydlení. Jestli se přestěhovat na vesnici do domu martinovi rodiny a nebo koupit malý byt v paneláku. Nakonec jsem se teda v zájmu svého pohodlí a našeho finančního pohodlí rozhodla přestěhovat se na vesnici. Je to barák martina táty a bydlí tam jeho 90. letá maminka.Takže jsem na to včera zavedla řeč. Že by to chtělo si o tom promluvit s martinovou rodinou. Je hezké že já si to tu plánuju, ale co když s tím ani nebudou souhlasit. Tak bych chtěla znát jejich názor, jak by si to představovali a jestli by chtěli něco platit od nás atd...Potom takové ty praktické věci. Co s nábytkem (starý hnusný špinavý) co tam je, jestli bychom mohli bydlet nahoře, předělat si to tam a tak. A potom to hlavní, aby se sepsala nějáká smlouva, že ty peníze co do toho baráku vrazíme se potom nebudou dělit při dědictví. Martin má ještě sestru a jednoho dne ten dům bude jejich napůl. Proti tomu nic nemám. Ale když uděláme novou kuchyň, dlaždice, koupelnu atd. Tak prostě nechci jí vyplácet, nebo řešit při prodeji že oba budou mít půlku těch peněz. Chci to co do toho vrazíme, že se jí z toho půlka dávat nebude (snad jsem to napsala srozumitelně) Ale nechci se dostat do sytuace kdy nás jeho segra bude tahat po soudech a kompletně nás vyždímá...je toho schopná, je to přesně takový tip člověka. Pak jestli nechtějí i oni něco po nás abychom dodržovali nebo platili a domluvit se jak by si to představovali a jestli na to taky budou chtít papír a tak... A jak to bude s jeho babičkou je už hodně stará a já tam budu pořád tak se trochu bojím abych nebyla pojata za ošetřovatelku. Já nemám nic proti tomu uvařit víc jídla a dát jí a nebo jí tam jednou týdně poklidit. Ale abych pravdu řekla já k té paní nemám žádný vztah a ona mě nemá ráda. Takže semtam jí s něčím pomoct ano, ale starat se tam pak už o ležící do plen vyměšující babičku prostě nechci, když mám školu a dítě...at to zní jakkoliv hnusně. Tak stanovit nějáká pravidla předběžná alespoň o ní. Mě je jasné že za tohle mě celá rodina odsoudí už jednou měli řeči proč se tam o ní nejedu starat když jsem sestřička... ale aby oni zvedli prdel a pomáhali jí tam to je ani nenapadne. Jediný kdo se tam o ní stará je tchán a jeho sestra. A pak i s jeho segrou probrat jestli se tam budou chtí i oni jednou stěhovat a jestli by šlo aby oni bydleli dole a mi nahoře atd...Každopádně jsem to s martinem chtěla pořešit. Vyříkat si mezi sebou naše názory na to a pak to sehraně přednést jeho rodičům a domluvit se s nimi jak to vidí oni. Ale prostě abychom už měli jednotný názor a nedohadovali jsme se před nima.A on mi hned říkal, že teď se o tom přece nebudeme bavit, že je na to dost času. Já oponovala že neni, že za rok se Tonda bude muset zapsat do školky a už by se mi líbilo vědět kde budeme bydlet. I kvůli mé škole, budoucí práci atd...A on pořád jen dokola opakoval strašně nepříjemně, že to se řešit nemusí a at toho nechám. Potom z něho vypadlo, že rodiče ani nevědi že uvažujeme o tom se tam přestěhovat a on o tom mluvil tak že je to jasná věc. Potom jsem řekla to s tou smlouvou a to začal jak nasazuju na jeho sestru a na jeho rodinu. A jak se uvnitř rodiny nedělají smlouvy a že je tím urážím a jeho tím urážím a že vůbec nevidí důvod proč se o tom s ním chci bavit. A pořád kvílel jak tohle ted budeme řešit každý večer a jak jsem hrozná že pořád melu to samé do kola (mluvila jsem o tom tak podruhé v životě). A absolutně s ním nebyla řeč. To toho chci tak moc, že chci vědět na čem sem. Nabízí se nám koupě bytu docela levně, takže kdyby nevyšla ta vesnice bylo by velice výhodné ho koupit. Ale k tomu prostě potřebuju abychom si všichni sedli a pobavili se o tom. Závazně. Ne jen tak jako, že by to snad, někdy, snad šlo...prostě říct ano a bude to tak a tak a nebo ne...chci toho tak moc???A to nemluvim o tom že všechno musim řešit já. Bydlení, tondovu školku, tondovi doktory...martin se stará to ano a výborně, ale proč veškeré rozhodování a plánování musí být jen na mě a on k tomu není ochoten ani říct větu a strávit nad tím pět minut diskuzí...omlouvám se za dýlku

Kino

Tak tatka vyrazil se sousedem a jeho synem(14let) do kina.Ale reknu vam ze to bylo takova divny videt odchazet tri chlapy ale jinak jim preju peknou zabavu,snad se jim film bude libit.Sli ma film Zeleny srsen ve 3D

Velký,velký,velký díííík

Patří mému úžasnému muži,který asi před týdnem začal v noci vstávat k Tobískovi,když nechtěl po kojču zabrat,poslední dva dny dokonce NEKOJÍME!!Včera muž musel jít ještě jednou do pokojíčku mimíska pohladit,dnes se Tobíšek nevzbudil vůbecSnad mu to vydržíJá zase spím celou noc

vzpomněla jsem si

Zrovna jsem si vzpomněla na pěknou příhodu s mým bývalým. Nastěhovali jsme se do podnájmu a v obýváku nesvítilo světlo. On vše znalecky prohlídl (já byla tehdy, mladá a do něj totálně zblblá a opravdu jsem myslela, že tomu rozumí). Konstatoval, že jsou rozpraskané dráty ve zdi a proto to nesvítí. A říkal to velice znalecky a přesvědčivě. Já u toho nebyla, když to kontroloval. Do spravení se nehnal, na to zavolat k tomu odborníka nebo domácí se nehnal protože to bylo pod jeho důstojnost A tak jsme žili půl roku po tmě v obýváku jsme svítili jen televizí a malou stolní lampičkou. No dost mi to vadilo, ale co se dalo dělat že ted se teda musím smát...Potom jsem do něj už hodně ryla a tak se vrátím domů z práce (on nepracoval) a byl doma rozkopaný celý byt. Stěna a strop byl rozbouchaný a vybouchané kabely, on to totiž zpravoval. To že půlka kabelů patřila buhví kam a byly možná stále pod proudem, to jeho drsňáka nemohlo ohrozit. Ale hlavně ten bordel a vybouchané zdi a všude dráty. Pak toho něják nechal a dál se k tomu neznal...opravit to prý nešlo takže zase nic...A jednou přestalo svítit světlo v předsíni a tak jsem ošroubovala žárovku v obýváku, že je jen vyměním a ona nesvítila a tak začalo svítat mě. Vzala jsem žárovku z ložnice a dala jsem jí do obýváku a BYLO SVĚTLO...On vůbec nezkontroloval jestli není prasklá žárovka...já to ani nezkoumala, brala jsem to tak, že to je první věc kterou udělám pokud nesvítí světlo a až pak zkoumám další možnosti...

Taky extrém :-)

Když jsem si četla příspěvek BarčaKy na předchozí stránce, nedá mi to a popíšu vám pravý opak. Manžel když zjistil, že čekám Míšu,tak už ten den jsem nesměla umýt ani nádobí, celých devět měsíců měl celou domácnost na povel a já uklízela tajně, když byl v práci a já byla doma třeba dřív, protože mi to bylo trapné. Mohla jsem vysvětlovat jak jsem chtěla, že těhotenství není nemoc a že zvládnu spoustu věcí. On to sice asi chápal, ale stejně měl pocit, že musí většinu dělat sám. Rodina i přátelé z něj měli legraci, obzvlášť, když jsem byla třeba u našich a on se mnou konzultoval přes telefon jak se nastavuje teplota na žehličce atd. Nakonec jsem to vzdala a nechala ho a byla jsem zvědavá, co bude dělat až budeme čekat druhé miminko. No a co myslíte? Jen jsem mu minulý týden oznámila tu novinu,že bude podruhé tatínkem, už špekuluje, jak mi to co nejvíc ulehčí, když se musím starat o Míšu a když jsem si včera po večeři stoupla ke dřezu, vyhnal mě.

Co mě fascinuje

na chlapech, resp. na mém chlapovi: samozřejmost, s jakou vstane, vyřeší svů problém s břichabolem a s ležérností sobě vlastní se nasáčkuje ke mně pod peřinu, s výmluvou, že o radiátor by se otlačil. Samosebou ho to po chvilce přestalo bavit a chtěl víc, prý si potřebuje vyplavit endorfiny, aby znovu usnul. Takže mne probere, udělá si dobře a do pěti minut poté chrní... Ani ho neštve, že v tom není kus ohleduplnosti, natož \"romantiky\".... To by ženskou nenapadlo, kvůli tomu, že nemože zabrat, tak vzbudí drahou polovičku s chabou výmluvou na kopulační pohyby. Vzápětí po návratu z oné místnosti. Takže já od půl paté ráno straším na bOlu a snažím se znotýrovat před každodenním fungováním na plný úvazek. Nestěžuji si, jen konstatuji, beru to s nadhledem, však já mu to oplatím nápodobně a hlavně v jeho nefungující hodinu ranní

Promluvme si...

Když už jsme u těch chlapů a jejich trápení, tak jsem si všimla, že obvyklá rada je - promluvte si o tom. No ale to vždy nejde. Znám mnoho chlapů kteří o problémech nechtějí, nebo spíš neumějí mluvit, je jim to trapné, včetně mého. Má rada pro zní vyčkat, zatnout zuby, on to časem stejně nakonec vykecá, většinou právě ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte. Takže má rada je zatnout zuby, usmívat se, snažit se to neřešit a čekat... Zatím jsem se vždy dočkala. A potvrdilo mi to i pár známých, co mají podobné exempláře doma.

ma zenskou??

koukam,kolik zen si mysli,ze kdyz chlap po porodu nejevi zajem,ze ma zenskou atd...zkusili jste se jich zeptat normalne co se deje...a vypacit to z nich...treba muj manzel mi rekl na rovinu,ze se boji,jak jsme po cisari,vstavam k detem a odstrikavam porad mleko a jsme sama na ne pres den,at me jeste vic nestresuje a neunavuje a nechce me obtezovat blbejma dotazama a slyset ne......i ted vetsinou necha vse na me...teda staci se jen zeptat...ale netlaci na me apod...vi ze mam toho plne kecky...zkuste se zepptat,jestli nema strach atd..chlapi to obcas vyjadruji dost divne...ne na rovinu...ale me by nenapadlo podezrivat ze zenske atd...

chjo

Hojky holky,mám 3 měsíce po porodu.Tak jsem se těšila,jak skončí šestinedělí,že na to skočíme,po půl ročním půstu,nadržená..a nic.Žádný náznak,prostě nic,nezájem.Skoro každý večer chodí na pivko...Tak jsem na něho uhodila,jestli má ženskou,kam vůbec chodí...samozřejmě,že kam by chodil,a ženskou nemáUž jsem z toho úplně neštastná,protivná sama soběnevím co mám dělat.Strašně se změnil...

na zabití :))

Jak některé víte, mám 3-4 týdny do termínu porodu. Manža mi teď ke konci naštěstí pomáhá víc než obvykle, takže na něj ani nemám co říct špatného, ale někdy tak zaperlí....jako včera - vrátili jsme se z procházky s naší dvouletou Klárkou a vyzouvali se, no a manža byl hotový jako první, tak jsem mu řekla jestli vyzuje Klárku z těch sněhulí, že mi to nedělá dobře se ohýbat, no a víte co mi na to odpověděl??!! \"vždyť přece doktoři říkají, že těhotenství není nemoc!! Tak jak že ti to nedělá dobře?!\"