Noční můra - diskuze

Nedá mi to a musím připojit svoje hodnocení. A to podrobně. V roce 2007 jsem čekala svoje první vymodlené miminko. Šumperskou porodnici jsem si vybrala proto, že tu mám i svého gynekologa a chodila jsem tam i na předporodní kurzy. Kde mimochodem naslibují skvělou péči a v zájmu přilákat rodičky nestydatě lžou.Termín porodu jsem měla stanovený 22.11.2007. Ale miminko se přihlásilo už 17.11.2007. Po příjezdu do porodnice jsem si připadala, jako že někoho obtěžuji. Ten pohled porodní asistentky ve 21,30 večer nezapomenu. Asi si říkala " zase probděná noc". Byla jsem přijata, převléct já i manžel a na porodní sál. Monitor atd. Nikdo se mnou nijak zvlášť nezabýval. Natož, aby mi někdo něco vysvětlil. Od 22,15 hod. jsem měla kontrakce po dvou minutách a žádala o epidurál slibovaný na předporodních kurzech. Bylo mi řečeno, že ho dostanu, až se otevřu na 4 cm. Trpěla jsem jako zvíře, totální vyčerpání. Manželovi jsem omdlévala v náručí. Nakonec to nevydržel a šel někoho hledat, jelikož jsme na porodním boxu byli skoro celou dobu sami, kontrolovali mě velice zřídka, protože jsem se neotvírala. Vrátil se s tím, že nikoho nenašel. Nakonec se jedna z por. asistentek přece jen ukázala a já znova žádala o epidurál. Bylo mi stroze sděleno, že sice jsem už na ty 4 cm, ale není anesteziolog. Že má pouze příslužbu. Myslela jsem, že žemřu bolestí. Dál si nic nepamatuji, ani jak jsem se dostala na porodní stůl. Potom občas jen nadávky nějaké mladé paní doktorky, že nemám řvát atd. A při nástřihu, který provedla mimo kontrakci mě probrala strašná bolest a nadávky, že jsou tupé nůžky. Po 5 hodinách kdy kontrakce byly po 2 minutách a potom po minutě, musím konstatovat, že se jim z totálně vyčerpané rodičky povedlo vymačkat dítě. Já prostě neměla sílu porodit. Dcera musela do inkubátoru, takže žádné přiložení k prsu se nekonalo. Následovalo asi hodinové šití a po další půl hodince mi bylo řečeno, že už jdeme na normální pokoj. Ani tašku mi ta sestra nevzala. Takže jsem se táhla s vložkou, bez kalhotek a pěkně těžkou taškou na konec nemocniční chodby. Umístili mě na pokoj se čtyřmi postelemi. Tři z nich už byly obsazené. Nedivím se pohledům maminek, které se na novou příchozí koukaly jako na narušitele. Později jsem pochopila proč. Z důvodu, že porodnice je volně přístupná a nemá návštěvní místnost. Tudíž si žena po porodu z důvodu neustálých návštěv nemá šanci po porodu odpočinout. Nemá soukromí na kojení, takže se pokoušíte kojit své dítě s jednou cizí navštěvou z prava a z druhou z leva. A ono vám to nejde. Chodítě si pro umělou výživu, cítíte se jako žebrák, a svoje miminko krmíte injekční stříkačkou jako krysku. A jinak porodnice má 3 sprchové kouty a tři toalety, což je pro ženy po porodu myslím dost nedostatečné, když na jiných odděleních jsou sociálky u pokojů, ale co pro ty ženské to zřejmě stačí. Když jsme se učily miminka koupat, bylo to pro mě utrpení. Byl říjen, na nemocniční chodbě zima. Sestra dala mé zimou promodralé dítě do vody, do které by pro její teplotu předpokládám sama nevlezla a koupala ho. Když ho vytahovala, otevřely se dveře pokoje a dovnitř vcházela návštěva, která s sebou vezla i dědečka na vozíku a mé dvoukilové miminko nechala otevřené dveře. Hrůza.Další dost ponižující věc byla, když nás každé ráno na pokoji kontrolovala vizita. Absolutně žádné soukromí, pěkně předevšemi na pokoji roztáhnout nohy, všichni včetně studentů a studentek střední zdravotnické školy se vám mezi ně podívají jako do výkladní skříně (v dotazníku jsem vyplnila, že si nepřeju být studenty ošetřovaná a nemají právo nahlížet do mé zdravotní dokumentace). Když nás z porodnice po osmi dnech propouštěli ani jsem se nerozloučila. Sbalili jsme dítě, manžel vyzvedl propouštěcí dokumenty a pryč. Můžu říct, že z péče v šumperské porodnici jsem se do dneška psychicky nedostala a první dny doma zvládla jen díky soukromé porodní asistentce, která mě dávala dohromady. Ovšem rozhodnutí, že malá bude jedináček je nezvratné a ani manžel po zážitku z porodnice o dalším dítěti nechce ani slyšet.