Nevíme si s ním rady. - diskuze

Nejdu si ani tak pro radu, protože je to fakt těžké, spíš se vypovídat. Mám bratrance, letos mu bude 18 let. Narodil se s těžkou srdeční vadou a dva dny po narození ho museli operovat, jak čas plynul přidávaly se další komplikace jako epilepsie, že mu chybí část mozku... prostě není to normální dítě. Sice to duševní postižení na něm člověk na první pohled nepozná, ale do teď věří na Ježíška a bojí se čertů... Prostě některé věci nepochopí, ale to odbočuju. Puberta už se ho drží asi dva roky a je to čím dál horší, sice je pořád doma, nikde se netoulá a nekouří, ale je šíleně sprostý na své rodiče, po strejdovi se neváhá i ohnat. Je sprostý, nikdy mu není nic vhod a svého bratra totálně nesnáší. K psycholožce chodí často kvůli posudkům a aby teta mohla dál dostávat peníze, zkoušíme s ním mluvit pořád, třeba ke mně by si v životě nic nedovolil, od dětství mě má hrozně moc rád a tak se ho snažím vzít k nám někdy na víkend ať si jeho rodiče odpočinou, ale je mi jich tak líto. Ani se mi někdy nechce věřit tomu, co doma vyvádí, protože u nás se vždycky chová hezky.