nevím si rady - diskuze

Ahoj, moc všem děkuju za rady :) ani nevíte, jak moc jste mi pomohly :) ... Promluvila jsem si o tom s mamkou a nebyla moc nadšená a řekla v podstatě to samé, co jsme mi poradily vy :) pak jsem si popovídala s přítelem a ten mi řek, že se chce mít v životě dobře a aŤ jsem rozumná :D .... no nezbívá mi nic jiného, než miminko odložit... Na papír jsem si napsala cíle, kterých bych chtěla ještě dosáhnout, než budu mít dítko a když se jich budu držet, tak mimi budu mít o hodně později :) :)

Tady je každá rada drahá ... mě něco podobného chytlo v 29, ale to už jsem měla v podstatě všechno a mohla si mimčo klidně dovolit. Pro tebe mám jen jednu jedinou radu. Určitě máš ve svém okolí nějakou mladou maminku. Domluv se s ní a jeden den se starej ty sama o miminko ... i v noci, aby si viděla, co tě čeká. Ono je to úžasné mít prcíčka, ale ono to není jen o tom, si s ním hrát a mazlit se. Zkus všechno - od přebalování, dávání jídla, vztekání se a pláče, buzení v noci k tomu uvařit, uklidit, být v klidu a v pohodě. Vyper, vykoupej ho, převlíkni, když se poblinká, nebo pokaká. A pokud možno, vyber si miminko, které není hodné, ale opravdu zlobí ... zkus to takhle několikrát po sobě a když ti všechno půjde a i tvoje hlavinka si řekne, že právě todle je to, co chceš, tak do toho jdi. Ale urychleně zapomeň na chození na diskotéky, veškeré akce s přáteli, budeš si pravděpodobně muset najít nové přátele, protože kdo z tvojich vrstevníků bude chtít poslouchat, jak malému rostou zoubky a že trpí prdíky. Taky se připrav na to, že tvému partnerovi se nebudeš tolik věnovat a možná mu to bude vadit. Zapomeň, že by si mohla cestovat, protože jako bezdětná si můžete zajet, zaletět v podstatě kamkoli. Zapomeň na to, že by si prckovi mohla dopřát úplně všechno, určitě víš, kolik je mateřská (11500 na dva roky, 7400 na tři roky a 4300 na čtyři roky - nebo tak nějak), takže budeš úplně odkázaná na tvého přítele! Unese to váš vztah? Jak dlouho jste spolu a má i on toto přání.Načrtni si na papír téčko a dej si plusy a mínusy. Požádej i přítele, aby to zkusil a pak si udělej závěry sama. Je to vždy jen na tobě, tak neudělej nic, čeho by si litovala. Já osobně si nejdřív pocestovala (Chorvatsko, Turecko, Itálie a další země Evropy), prošla si pár vztahy, abych zjistila, jestli je to všude stejné a nebo mohu někde očekávat něco jiného. Vyzkoušela práci a brigády. Pak se zeptala přítele, co on na to. On mi řekl, že není připraven. Tak se rok počkal a pak jsme se na to vrhli :oD. OPřeju hodně zdaru a zvol tu správnou cestu!

Podívej,vdávala jsem se v 19-ti, protože jsem tak od 18-ti chtěla mimino. Porodila jsem ve 21-ti.Ikdyž jsem si vlastně nemohla nikdy na nic stěžovat, protože chlapa jsem si vybrala dobře a jako otec dětí je úžasný, tak stejně, kdybych ted stála před tím samým rozhodnutím, volila bych jinak, studovala bych, cestovala bych a užívala bych si co by to šlo.

I když chuť je veliká, zkus si představit že se budeš muset dost věcí vzdát, dítko jen tak neodložíš, ale musíš ho něčím zajistit a proto by chtělo určitě udělat si maturitu a alespoň trochu si ošahat práci, protože za 3-4 roky bude hledání práce ještě větší problém než teď když jsi bez závazků.

Pro to miminko bude ale nejlepší, pokud i jeho maminka, tj. ty, bude nějaká osobnost. Někdo, kdo něco umí, něco dělá. Nejde o to, jestli budeš ředitelka nebo prodavačka v supermarketu, ale jde o to, abys něčím byla. Jednak se budeš mít kam vracet (někoho, kdo byl 10 let doma a předtím nikdy nepracoval, podle mě prostě skoro nikde nevezmou), jednak i tvoje dítě na tebe bude určitě hrdé, až bude chodit do práce a bude vědět, že jeho maminka taky něčím je. Touha je krásná věc a tvoje touha po miminku obzvlášť, ale právě proto bych to ještě malinko oddálila. Ono to potom strašně rychle uteče, tak se na to aspoň \"dlouho\" těš

No já asi nejsem ten pravý případ, dítě jsem měla ve 20-ti a to s přítelem, kterého jsem znala 3 měsíce no nicméně jsme si dítě nechali a to jsem po něm nijak zvlášť netoužila, nelituju toho, nemusela jsem se ničeho extra vzdát, s dítětem zvládám téměř vše, ale mám hlídací babičk, což je v dnešní době luxus k nezaplacení teď je mi 24 a čekám druhé, sice už s jiným chlapem, ale tentokrát snad už na furt Pokud po dítěti toužíš, tak si hlavně dodělej maturitu, nechej se minimálně na nějakou chvíli zaměstnat a pokud zjistíte, že ho oba chcete a že ho uživíte, tak do toho běžte

Víš,nejde o to,kolik ti je.Moje kamarádka třeba toužila po dítěti už od 18 a v 19 letech ho měla.Nikdy nelitovala.Ale měla chlapa,který je zabezpečil a rodiče taky nejsou zrovna chudí.Takže si to mohla dovolit.Ale na tvém místě bych se aspoň na nějaký čas nechala zaměstnat.Přece jen miminko není úplně \"zadarmo\"

to je nějaký vtip?jasně že má maminka pravdu, na děťátko máš spoustu času a probírala bych to spíš s partnerem, jeho názor je celkem podstatný.. mimčo není jen bříško, kočárek a roztomilá panenka na hraní, jsou to i nevyspalé noci, obětování, určitá ztráta svobody.. a hlavně zodpovědnost na celý život přeji ať se dobře rozmylíš

Já tě chápu. já jsem si také prošla takovým obdobím že jsem strašně chtěla miminko. Naštěstí tedy se můj tehdejší přítel vcelku drsně vybarvil a já bych nemohla mít dítě s někým koho sotva znám a tak se to všechno posunulo. Byla jsem přesvědčená že i vysokou zvládnu s miminem :))) No, realita je někde úplně, úplně jinde. Promluv si s přítelem, pokud s tebou OPRAVDU bude souhlasit, odmaturuj a nastup do práce. Za 4 měsíce můžete zkoušet miminko a budeš tak mít nárok na mateřskou (pokud nebudeš mít rizikové) - nevzdávej se té mateřské, fakt je to všechno strašně drahý okud ti výbavičku nedá půlka příbuzenstva. Na byt se vyprdni, nemusíš se stěhovat do obr baráku, hlavně abys měla aspoň něco. Ale pozor. Miminko fakt není jen o pochování a pusinkování, občas je to mazec

zkus si představit, čeho všeho se budeš muset vzdát a možná ti to trošku pomůže. Miminko se nedá odložit a jít si zalyžovat, zatancovat, dovolená už je ve třech dražší, tvoje kámošky budou studovat, cestovat a nebudou mít na tebe ani trochu čas, změní se ti absolutně skoro všechny přátele, protože ty budeš žít životem matky a jim se to nebude chtít poslouchat. navíc jak píšeš ještě nemáte zázemí, nejste připraveni. Stojí o děťátko i přítel ??? To je důležité, protože třeba on by si rád ještě něco užil. Všechno dítěti nebudeš moc dát ani ve třiceti ale počkala bych být na tvém místě.

já chtěla dítě v 18. s tím chlapem už nejsem Dítě ač víceméně neplánovaně jsem měla v necelých 22 a všem kterým blázní hormony říkám chvilku počkejte ono vám to neuteče i já bych počkala kdyby to šlo udělat znovu, svoje děti miluju a mají víc než by potřebovali ale to je můj názor já bych asi čekala a čekala a možná děti ani nikdy neměla. prvně zkuste žít spolu sami a pak si pořiďte dítě

Já jsem od 19ti chtěla taky strašně mimi Ale měla jsem jasno, napřed pracovat alespoň takovou dobu,abych měla nárok na rodičák, takže jsem pracovala přesně dva roky a mimi jsem měla ve 22letech a i tak je to na dnešní dobu brzo. A ikdyž na tom nejsme finančně dobře, tak si dovoluju tvrdit,že děti podle mého mají všechno co potřebují i nepotřebují

No a co na to říká Tvůj přítel? Protože jistí byste si měli být oba a to je asi základ, velikost bytu nehraje hlavně ze začátku roli, my máme malý a naopak mi to vyhovuje, mám malého pořád na očích.

A přítel by miminko chtěl? Víš, není nic krásnějšího než počít dítě s člověkem, který si ho taky ze srdce přeje. Věřím, že ta touha může být silná, ale já bych určitě chtěla někde minimálně dva roky pracovat, udělat si jisné zázemí. Ještě o tom popřemýšlej, ano? Ono, ty pokaděné plínky, probdělé noci atd. ještě chvilku počkají, ne? :-)

nejdřív bych odmaturovala a sehnala si větší byt (s přítelem), zkusila bych si sehnat práci, abych měla šanci aspoň dostat mateřskou a pak bych se na to miminko vrhla, pokud po něm tak toužíš. My taky nemáme barák, dvě auta, zahradu, nejmodernější vybavení a dítě mi nechodí ve značkových hadrech, ba dokonce bydlíme jen ve 2+1 v podnájmu (takoví jsme chudáci ). Kdyby mi někdo dal na výběr - být chudá, ale s dítětem, nebo být bohatá bez dítěte, vybrala bych si to první.