nevím co se děje - diskuze

Je mi moc lito, cim si prochazis, ale je toho na tebe asi uz opravdu moc, tak urcite nevahej a doktorovi zavolej. Uvidis, jak se ti ulevi, kdyz si o tom budes mit s kym popovidat. Co se tyce manzela, tak jemu bych to taky rekla co nejdrive, prece tohle nemuze brat na lehkou vahu. Drzim moc pesti, at je brzy lepe

Nenech to zajít daleko. Řešila bych to nyní. Určitě. Já i dost holek tady zažilo něco obdobného a můžeš ztratit úplně pevnou zem pod nohama. To se stalo i mě. Nakonec jsem ani ven s kočárkem nedošla. Obešla jsem blok a vrátila se zpátky. Neboj se o tom promluvit si s psychologem, klidně psychiatrem. Nepotřebuješ doporučení od prakt. lékaře. U mě se z takových stavů po porodu rozvinula panická ataka. A přestože jsem už skoro pozdě vyhledala pomoc a bylo to na léčbu léky, zvládla jsem to sama bez léků, za pomocí sezení u psychoterapeutky, které bylo zaměřené na sebepoznávání. Promluvili jsme si o tom, z čeho mám strach (v mém případě to bylo, že se mi něco stane, děti zůstanou najednou samy ... apod.) a naučila mě s těmito myšlenkami pracovat.

uprimne,neboj se sesypat...proste zalez a rvi jako male dite..klidne cely den..a jestli mas kam dat kluky ,tak je vypakuj a udelej to,proste se sesyp a zase se poskladej ...ja mela neco podobneho jednou take a jen jsem si sedla a rvala a rvala..ne ze bych se desila,ale proste jsem nic nezvladla..a rvala jsem tak pred detma ,vyla jsem jak ranene zvire...a najednou se vse srovnalo a ja zase slapala dal a deti jako by chapali ,co se delo s maminkou se hodne srovnali v ruznem radeni atd..a jestli to nepujde,vyhledej pomoc odbornika

A nekoukáš moc často na zprávy? Já totiž jo a upřímně - Štěpulovi bude teď ve čtvrtek měsíc a když koukám na všechny možný vražd, příkoří, nemocné děti, je mi z toho taky úzko. Ale - pak mě to běhání kolem mimina tak zaměstná, že nemám čas nad tim přemýšlet... ale to byl jen takový nápad- první co mě napadlo, když sem si pŕečetla tvůj popis situace.Jak už tu bylo řečeno - za zeptání nic nedáš - když vyhledáš odborníka. Úzkostný stavy nejsou žádná sranda - zažívala sem si je, teda v úplně jiné dimenzi než ty, bez dětí. Člověk se prostě ocitne ve sledu událostí, které nejsou úplně normální a pak se začne automaticky bránit úplně všemu, bojovat s větrnými mlýny a patlá se ve vlastních bolístkách a často bezvýsledně. Na řadě je pak odborník. Určitě tím, že zajdeš k lékaři a svěříš se mu, nic nezkazíš. Já k němu nešla a málem mé to zničilo. Navíc - nemysli jen na sebe - mysli i na své dva prcky - i když ty si na své chování zvykneš a pohltí tě, oni budou trpět. Takže by to bylo potřeba řešit kvůli nim. Nemluvim o partnerském životě... A pak taky pomáhá - najdi si nějakou činnost, která tě bude bavit a \"ponoř\" se do ní. Tím se trošku uvolníš a uklidníš a pak třeba budeš vidět věci jinak. S tou dědičností - to nebude tak horký. Moje mamina bývala taková správně italská furie. Řvala, peskovala... v podstatě jí bylo těžké mít rád. Bylo to u nás opravdu dost divoký. Ale já jsem dost klidný a citlivý člověk. Vlastně - i když mám pocit, že se jí občas podobám, NIKDO mi to neodsouhlasí :-) Podle toho soudím, že pokud máš - řekněme psychicky náročnější maminku - určitě to neznamená, že taková budeš taky. Spíš z toho co píšeš je cítit, že za tímhle problémem bude i nějaká příčina - třeba máš víc času, nebo se ve tvém okolí něco stalo... a tak. Zkus nad tím zapřemýšlet a uvědom si, jak žiješ ty, jak žijete vy, a že je to určitě úplně něco jiného, máte jiný život, ve VAŠEM případě nic nehrozí... Babo drž se! A užívej si s klukama co to jen jde - než ti vyrostou!

moje mamka trpí depresemi a deprese není dědičná, ale naučený vzor chování ano. takže k tomu mívám blízko. jestli je toho na tebe moc, máš všelijaké úzkosti, určitě bych se obrátila na odborníka, jinak tiky v obličeji prý souvisí s nedostatkem vitamínů skupiny B. ten mimochodem povzbuzuje i nervovou soustavu a pomáhá při stresu. nechci vypadat, že poučuju, jen to je moje zkušenost.

neznam, nevim, neporadim..snad je, jestli sama citis ze uz je toho moc- nekam zajdi\"\" radsi driv nez pozdeji:o)

ty jo, možná je toho na tebe trochu moc, a tvá psychika už to nedává Jestli máš ten pocit, tak neváhej a zkus někoho vyhledat, za nic nedáš

nevim,ale ten obrázek s tim pivem je překlep ten sem nepatří