Tak vám děvčata povím, že jsem si zase jednou naběhla - udělala jsem si výlet sanitkou do nemocnice!Vyrazili jsme s prckem a přítelem na procházku. Taky kousek od nás je most pro auta a vedle toho je dřevěný můstek pro chodce. Už když jsme se k němu blížili, tak se mi moc nelíbil. Ta dřeva nevypadala dobře, tak jakoby ztrouchnivěle. Ale když před námi prošel takovej \"x-tunovej\" pán, najela jsem tam s kočárkem, že to bude ok. Sobě jsem si ještě řekla, že raději budu našlapovat na trámy a ne na ty dřeva. První krok - první trám, v pohodě, druhý krok - druhý trám, opět v pohodě, třetí krok - třetí trám byl dál a můj krok tedy nestačil. Našlápla jsem na dřevo s díro a to se propadlo. Mno co vám mám říkat zahučela jsem tam po koleno. Narazila jsem na ten třetí rám, noha sedřená jak nechci říkat co. Nešla mi ani vyndat ... ale to nejhorší, zvrhla jsem i kočárek. Si to představte, nohou vězíte v díře, nemůžete ji vyndat a před váma zvrhlej kočárek. Ještě, že tam byl přítel, přiskočil ke kočárku, narovnal ho. Prcek naštěstí zůstal díky vložené tašce v kočárku a nevypadlo. (Ještě, že byla zima, tak to měl hezky všechno zapnuté a vystlané dekama, ale když je teplo, tak jezdíme s otevřenou taškou - nechci domyslet, co by se stalo, kdyby ....) Já pak vyrvala nohu z té díry a jako tradičně se mi začala motat hlava a chtělo se mi blinkat. Nemohla jsem na nohu ani stoupnout, takže jsem tam visela na zábradlí a čekala, co bude. Přítel rozhodl, že se zavolá sanita. Prcek se probral a začal strašně brečet. Po chvíli dorazili policajti a nafotili si to - něco po mě chtěli, ale vůbec netuším, co to bylo a co jsem jim říkala. Pak konečně dorazila sanita. Dostala jsem \"blicí pytlík\", trošku ošetřili nohu (ani nic proti bolesti mi nemohli dát, protože jsem v šestinedělí, že a k tomu kojící). V nemocnici mi to pak vyčistili (to bylo slziček - ale furt sem si říkala, že porod byl horší a že todle přeci musím vydržet) pak na rentgen, díky bohu nic nebylo zlomené. A pak jsem měla najednou pocit, že slyším prcka (už jsem si říkala, že blbnu, ale to už byl přítel v nemocnici - prcka v autosedačce a s mou mamkou, aby jim podali nějaké informace). Holky je to strašný, když si představím, že by se mu něco stalo. Jo vlastně na něj ještě koukl lékař z té sanitky. Mě se dělaly mžitky před očima a měla jsem pocit, že má na ksichtíku modřinu - to mě ještě na mostě uklidňoval přítel, že tam nic nemá, že je v pořádku. Moje malý zlatíčko - člověk se o něj furt jen bojí a pak jde na procházku, má pocit, že se nemůže nic stát ....Jen tak mezi námi - od maminy soused si byl už asik před měsícem na policajtech stěžovat, že ten most je v havarijním stavu a ty hajtry tam nedali ani třeba ceduli (most v havarijním stavu, nebo přechod na vlastní nebezpečí, nebo něco podobného).